Švýcarský historik Johann Jakob Bachofen přišel roku 1861 s myšlenkou, že současnému patriarchálnímu uspořádání společnosti předcházelo období matriarchátu, kdy měly rozhodující úlohu ve společnosti ženy. Mělo se jednat o etapu před rozvojem zemědělství, v jejímž průběhu byla běžná promiskuita a jediný spolehlivě určitelný příbuzenský vztah byl mezi matkou a dítětem. K tomuto výkladu přispívaly i archeologické nálezy sošek takzvaných Venuší. Na tuto teorii později navázal třeba i Bedřich Engels.

Uchytila se zejména mezi feministy a feministkami konce 20. století, zdá se však málo pravděpodobná. Na světě přesto existuje několik etnik a společenství, která mají matriarchální nebo přesněji matrilineární uspořádání - ženy jsou zde primárními dědičkami, nositelkami tradic nebo vykonavatelkami nejrůznějších obřadů a ceremonií.

Podle Mezinárodní akademie Hagia pro moderní studia matriarchátu je přitom chybné toto uspořádání chápat jako přesný opak patriarchátu. Její zakladatelka Heide Goettner-Androthová tvrdí, že matriarchát je mnohem méně hierarchický než patriarchát a nejde mu primárně o útlak mužů. Ve výčtu matrilineárních společností přesto najdete jednu, v níž se muži snaží o svou emancipaci - zatím spíše neúspěšně.