Planeta Venuše
Venuše, třetí nejjasnější objekt na obloze po Slunci a Měsíci, byla nazývána Jitřenkou a Večernicí.
Starověcí astronomové ji pokládali za dva rozdílné objekty: ranní a večerní hvězdu. Babylóňané jí říkali Ištar a Mayové Chak ek, což znamená velká hvězda. Díky svému silnému jasu ji lze ve dne spatřit i pouhým okem a na bezmračné večerní obloze ji nelze přehlédnout. Lidé si ji však často pletou s UFO.
Krajina Venuše připomíná pustou a bezútěšnou poušť posetou nesčetnými kameny. Je zahalená 25 kilometrů silnou vrstvou hustých mračen, jimiž neproniká sluneční světlo. Atmosféra Venuše vytváří skleníkový efekt, který způsobuje vysokou povrchovou teplotu planety. Průměrná teplota Venuše je 464 stupňů Celsia.
Venuše se svojí podobou, dobou a způsobem vzniku podobá Zemi. Je také jejím nejbližším planetárním sousedem. Venuše má fáze podobné fázím Měsíce.
Dosud vyslané sondy odhalily na Venuši vysoká pohoří, kužely sopek, náhorní plošiny a krátery. Jeden z nich pojmenovali čeští astronomové podle Boženy Němcové. Používání ženských jmen pro útvary Venuše stanovuje mezinárodní úmluva.
První úspěšný oblet planety provedl americký Mariner 2 v roce 1962. Kroužící sondy byly později vybaveny radarovým zařízením, které dokázalo proniknout skrz neprůhlednou vrstvu mraků na povrch. První mezi těmito sondami byl americký Magellan, který mezi léty 1990 a 1994 oblétával Venuši osmkrát denně. Romantickým obrazem tajemné planety, na níž si spisovatelé sci-fi vymysleli bujné džungle, močály a oceány, otřásly až snímky z vysílaných sond.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
