Pavleje: V Česku jsme fanoušky těžkých jídel. Kvalitu místa prozradí i jídelní lístek
Přestože se původně živila jako vizážistka a make-up artistka, v roce 2012 se rozhodla rozvinout lásku k vaření. Založila si blog, aby měla kde sdílet svou radost ke gurmánským objevům. Markéta Pavleje patří se svou značkou Kitchenette mezi nejznámější foodblogerky Česka. Pracuje na další knižní kuchařce a nově učí české podniky, jak správně nafotit své jídlo, aby na ně zákazníci měli chuť.
Její jméno je už pevně spojeno s vůní a chutí jídla a zajímavými recepty. Markéta Pavleje před devíti lety začala vlastní gurmánské kombinace sdílet na svém blogu, který úspěšně funguje dodnes pod názvem Kitchenette. Za něj získala prestižní ocenění v soutěžích Food blog roku a Czech Blog Awards.
Původně se k vaření dostala skrze svou středoškolskou zálibu - focení. Hotová jídla se snažila na fotoaparát zachytit tak, aby lákala k nakousnutí. V roce 2014 vydala na vlastní náklady kuchařku Rok v kuchyni a přeložila celkem tři vegetariánské kuchařky slavných foodblogerů ze Švédska. Letos založila neziskovou organizaci, která pomáhá opuštěným a toulavým psům na Bali, a má spoustu dalších plánů, které s vařením a prezentací hotových pokrmů souvisí.
Když vaříte, přemýšlíte už nad tím, jak by jídlo vypadalo na fotce?
Ano, přiznávám, že ano. Ale na druhou stranu vím, že i celkem nefotogenické jídlo se dá krásně vyfotit. A po několika letech praxe přijdete na to, jak toho přesně docílit.
Můžete vyjmenovat tři suroviny, bez kterých byste se v kuchyni neobešla?
Při troše kreativity se dá obejít skoro bez jakékoliv suroviny, pokud máte k dispozici jinou. Ale snažím se mít stále doma čerstvou zeleninu a ovoce, máslo, vajíčka, mléko.
Jaké chutě a přístupy k jídlu Češi podle vás mají?
Myslím, že nám chybí v jídelníčku dostatek čerstvé zeleniny a ovoce. Často se tu vaří těžká jídla postavená na velkém množství bílkovin, většinou těch živočišných.
Co se vám honí hlavou, když vstupujete poprvé do restaurace, ve které jste ještě nikdy nejedla?
Většinou se dost rozhlížím a snažím se pochytit takové ty první drobné indicie, které hodně napovědí, co můžete čekat. Všímám si toho, jak vypadá jídlo na talířích, jak se chová personál nebo jaká vládne atmosféra. A pokud mají vitrínky s vystaveným jídlem, je na něm vidět, jak je čerstvé a lákavé či naopak. Od toho se pak dá leccos odvodit, i "obrátkovost". Spoustu věcí zjistíte i ze samotného jídelního lísku. Současně se při vkročení těším, že něco nového zažiju.
Když doma vaříte, děláte tak podle receptů, nebo si pokrm uvaříte vždy podle vlastní aktuální nálady a invence?
Hlavní jídla málokdy vařím podle receptů, zrovna tak lívance nebo palačinky. Ale dezerty, i ty své, vařím podle receptů. To ale neznamená, že tam nikdy nic nezměním. Spíš naopak.
Prozradila byste svou nejoblíbenější snídani, kterou si ráda a často dopřáváte?
V chladných měsících to jsou ovesné kaše na všemožné způsoby, taky miluju pečenou ovesnou kaši, recept na ni bude i v mé připravované kuchařce. Pak lívance, chleba s avokádem a rajčaty a taky mám ráda topinku z žitného chleba s medem a máslem.
Když jste vydala před lety knihu receptů Rok v kuchyni, co bylo pro vás při tvorbě nejtěžší?
Asi se limitovat konceptem. Tedy mít obsah vyvážený ve smyslu počtu hlavních jídel, dezertů… A taky ta nekonečná čtení a korektury.
Myslíte si, že se dá chlap sbalit na kuchařský um?
Nemyslím si. Určitě některé muže lze okouzlit kuchařským umem, ale ve výsledku stejně rozhodne chemie.
Co vám vaření a vymýšlení receptů či slaďování chutí dalo i do dalších oblastí života?
V první řadě mě tato životní jízda utvrdila v tom, že si člověk má jít za svými sny. Že může mít vysněnou profesi. A že můžeme zhmotnit, co si přejeme.
Kde se v Česku ráda chodíte najíst a proč?
Síť Ambiente, pro jejich neochvějnou kvalitu a jistotu, že to vždycky vyjde. Teď nově do Červeného Jelena, protože tam vaří Marek Fichtner a mám to místo spojené i s naším společným charitativním projektem i mou praxí u nich. Etapa Bistro, protože mám ráda Gabču a Petra. Jejich jídlo je skvělé, nápadité, moderní a vegetariánské. Taky mají skvělé kafe. Dále třeba Hanabi - skvělá japonsko-korejská kuchyně. Sansho, vždycky skvělé a nápadité s asijským šmrncem. A určitě bych mohla jmenovat dál a dál.
U jakého světového kuchaře byste se ráda ještě něco naučila?
U všech. Žádnou kuchyni neovládám perfektně a vždycky je co se učit.
Který chuťově nejzajímavější pokrm jste kdy jedla a co vás na něm tak uchvátilo?
Obecně určitě něco z asijské kuchyně. Konkrétně nevím, ale když poskládají všechny ty voňavé bylinky a koření do dokonalé kompozice, je to poezie a často nejste ani schopni jednotlivé ingredience přečíst. Přesto jste omámeni. Paul Day takový zážitek v Sanshu umí také zprostředkovat.
Jaký recept děláte neustále dokola a víte, že se ho nikdy nevzdáte?
To je rozhodně francouzský jablečný koláč.
Na čem momentálně pracujete?
Na své nové kuchařce. Už měla vyjít dávno a nechci raději nic slibovat. Ráda bych do Vánoc, ale nevím, jestli to stihneme, protože to vše závisí i na dalších lidech, jako je grafik, korektor. Dále pak na neziskovce Kitchenette for Animals a novém projektu Kitchenette SoMe na podporu českých restaurací. Také na nových produktech pro KitchenetteShop, přičemž některé jsou charitativní a výtěžek z jejich prodeje jde na naši novou neziskovku.
Mohlo by vás zajímat: Hejlík: Jídla si nevážíme, je to zážitek. Školní kuchyně má boom
