Především u nájemníků s nájemní smlouvou na dobu neurčitou znamená tato ochrana reálnou nemožnost pronajímatele (nejčastěji vlastníka domu či bytu) tento nájem vypovědět.

Zatímco nájemce může nájem vypovědět v podstatě kdykoliv (se zachováním smluvené či obecné výpovědní lhůty), pronajímatel může nájem vypovědět pouze ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů, například když nájemník neplatí nájem po dobu delší než tři měsíce, ruší klid a dobré mravy v domě, apod.

Poslední slovo při výpovědi nájmu má soud, který může výpověď zamítnout, nebo má možnost rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní byt či ubytování. Nejčastějším důvodem k přiznání nároku na náhradní byt je, že nájemce má nezletilé děti, je zdravotně postižený apod.

Náhradní byt musí být často ve srovnatelné kvalitě, ve stejné či lepší lokalitě a stejných parametrů jako byt původní. Pro pronajímatele je tato podmínka značně zatěžující a zabraňuje jeho právu rozvázat nájemní vztah s nájemníkem, který soustavně neplní své povinnosti.

Nájemní vztah je zakonzervován a pronajímatel - přestože je v právu - nemá účinné možnosti zbavit se nájemníka, který porušuje své  povinnosti.