Již dlouhou dobu mne trápí stranický nešvar, opět bez ohledu na to o jakou stranu se jedná, kdy stranické špičky, kluby či frakce jednají, podle mne, v rozporu s Ústavou České republiky.

Pro lepší pochopení dalšího zde musím ocitovat část naší ústavy. Čl. 23, odst. 3 říká: " Slibuji, že budu zachovávat ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Z toho vyplývá, že poslanec slibuje mandát vykonávat v zájmu "všeho lidu", nikoliv pouze v zájmu své strany a svých voličů. Čl. 26 "Vykonávají svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy."

Pakliže se tak má dít, a aby se poslanec nezpronevěřil proti svému slibu a potažmo ústavě, nesmí být na něj vyvíjen nátlak z jakékoliv strany, aby to nemohlo být chápáno jako nabádání k porušování jeho slibu a tím i ústavy.

V současných dnech se celá situace v souvislosti s hlasováním o důvěře vládě v parlamentu zvláště vyostřila. Poslanci, kteří hodlají dodržet svůj ústavní slib, potažmo ústavu, jsou ze všech stran všemožně verbálně napadáni, označováni za přeběhlíky, dokonce i samotným prezidentem republiky, ba je jim i veřejně hulvátsky spíláno, když jsou označováni za zrádce a kreatury.

A to jen proto, že se nehodlají, tak jako naprostá většina poslanců, zpronevěřit    svému ústavnímu slibu a chtějí svůj mandát vykonávat v zájmu všeho lidu. V zájmu všeho lidu bylo, dle mého názoru, aby tato země měla už konečně vládu, po více než půl roce všemožného lavírování pánů Paroubků, Sobotků, Škromachů apod., kteří si asi nevšimli, že žijí v demokratickém státě, že nevyhráli volby a že by tedy měli důstojně odejít do opozice.

Ústavních nástrojů k "odvolání" vlády v budoucnu mají dost. Poslanci, kteří hodlali učinit zadost svému ústavnímu slibu, by měli být správně označováni za statečné, možná i hrdiny, poněvadž vystupovali čestně, přestože jim hrozí všemožné šikanování formou vyloučení z vlastní strany apod. V nedávné minulosti jsme toho již byli svědky, jenom nechápu, proč uvažovaní poslanci odešli z politiky (pan Vágner a.j.).

Možná je v žádné straně nechtěli proto, že nehodlali porušovat ústavu. A o tom to je, a to by nám všem mělo vadit. Chceme přece žít v demokratickém státě, kde občanské svobody jsou nadřazeny stranickým zájmům a zájmům jednotlivců toužících po co největší moci za jakoukoliv cenu.

Petr Čech, Liberec