Praha - "Včera, dne 20. srpna 1968 kolem 23. hod. večer, překročila vojska Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky státní hranice Československé socialistické republiky. Stalo se tak bez vědomí prezidenta republiky, předsedy Národního shromáždění, předsedy vlády i prvního tajemníka ÚV KSČ a těchto orgánů."

Toto dnes již legendární prohlášení zveřejnil v půl páté ráno 21. srpna před čtyřiačtyřiceti lety Československý rozhlas.

A skutečně velmi dlouho se mělo za to, že sedmadvacet divizí s 300 tisíc vojáky, více než sedmi tisíci tanky a zhruba tisícovkou letadel tvořily armády pěti zemí.

Až v posledních letech, od roku 2008, se postupně vyjasňuje, že šlo jen o čtyři státy. Vojáci Národní lidové armády NDR (Nationale Volksarmee - NVA) československé hranice nakonec nepřekročili, přestože východoněmecké komunistické vedení až do konce existence státu v roce 1989 oficiálně tvrdilo, že tomu tak bylo.

Nové poznatky z archivů mění dřívější pochybnosti v jistotu a dnes už můžeme spolehlivě říci, že dvě východoněmecké divize, připravené vyrazit ve směru na Plzeň a Děčín, do Československa nedorazily.

Ze záznamů bývalého politbyra Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) vyplývá, že sovětský vůdce Leonid Brežněv na poslední chvíli rozhodl, aby východoněmecké divize zůstaly tam, kde jsou.

Z jeho korespondence vyplývá, že ustoupil názoru strůjců invaze v čele s Vasilem Bilakem a Aloisem Indrou. Ti si německou účast nepřáli s ohledem na československé veřejné mínění, které by přítomnost německých vojáků pouhých třiadvacet let po skončení druhé světové války špatně neslo.

Moskva si navíc v poslední chvíli uvědomila své závazky vyplývající z dohody čtyř mocností (SSSR, USA, Francie a Velké Británie) o poválečném uspořádání Německa.

Z dohod totiž vyplývalo, že německá armáda se nesmí účastnit žádných ozbrojených operací v zahraničí. Což platilo jak pro západní Spolkovou republiku Německo, tak pro komunistickou NDR.