OBSAH

• Díl 1: Příběh paní Patzoltové
• Díl 2: Poválečný odsun Němců
• Díl 3: Spolek Waltera Sitteho
• Díl 4: Co říkají archivy v Ústí nad Labem
• Díl 5: Politická jednání o odškodnění
• Díl 6: Statek paní Bauerové

O možném odškodnění neodsunutých Němců začal jako první hovořit teprve v roce 2003 tehdejší vicepremiér Petr Mareš (US-DEU). Jeho návrh počítal s odškodněním na 1800 lidí, na které se vztahovala pracovní povinnost a kteří byli vysídleni do vnitrozemí.

Každý z nich by podle něj měl dostat jednorázově částku 50 tisíc korun. Svůj návrh předložil vládě celkem pětkrát, ta ho vždy odmítla s odůvodněním, že pro tento krok není právě vhodná konstalace. Odškodnění pak tehdy definitivně odmítl nový premiér Stanislav Gross.

Před rokem se na vládu a parlament obrátili představitelé Československé církve evangelické s návrhem, aby byli odškodněni Němci, kteří se za války postavili proti nacismu, zůstali věrni Československu, a přesto po válce byli postaveni do role neplnoprávných občanů.

Návrhem se zabýval i místopředseda vlády Pavel Němec. Loni v červnu pak v českém tisku publikoval premiér Jiří Paroubek text,  v němž uvedl, že by mělo dojít k morálnímu ocenění sudetoněmeckých antifašistů. Podle premiéra by se měli dočkat i symbolického odškodnění.

"Mělo by jít o gesto, kterým my Češi dáváme najevo, že jsme si vědomi určitého podílu dějinné odpovědnosti za hromadný odsun bývalých sudetoněmeckých občanů, v němž se uplatnil dobově pochopitelný, ale dnes již nepřijatelný princip kolektivní viny," napsal tehdy Paroubek. Zatím se však konkrétního kroku němečtí antifašisté nedočkali.