A: Co vidíte na fotografii? Je to děsivá záležitost, z hlediska lidských práv.

A: Jsou klecová nebo síťová lůžka potřeba? V dnešní době by už nikdo v kleci nemusel být. Pro každého existuje jiná varianta. A není to tak, že musí dostávat víc léků, stačí vzdělání personálu, výrazně individuální přístup. Nemusí to stát moc peněz.

A: Proč se paní Nováková svléká? Každý člověk má potřebu vjemů, aktivity. Jestliže je celý den v kleci, kde nemá nic, tak co má dělat. 

A: Personál říká, že nemůže být mimo klec, protože by mohla vypít třeba dezinfekci. Ve chvíli, kdy si personál jasně definuje, proč je klient v kleci a popíše rizikové situace, je velmi jednoduché zabezpečit, aby například nevypil dezinfekci. 

A: A co v případě, kdy personál namítá, že klient nekomunikuje? Každý komunikuje. Jsou různé způsoby alternativní komunikace, obrázky, mimikou, gestikulací. Problém je, že personál nedovede komunikaci použít v klientův prospěch.

A: Jaký je rozdíl mezi klecovým a síťovým lůžkem? Z hlediska důstojnosti člověka v tom není rozdíl. Znám mnoho klientů, kteří zažili síťová lůžka. Když se jich zeptáte, tak vám řeknou, že je to jako v kleci. Obojí prostě omezuje svobodu.

Infobox

         PAVEL NOVÁK

 

• Je ředitelem nestátní neziskové organizace Fokus, která podporuje lidi se zkušeností s duševní nemocí a zároveň presidentem Asociace hodnotitelů kvality sociálních služeb..
• Je to profesní organizace lidí, kteří byli vyškoleni ve Standardech kvality péče a metodice inspekcí sociálních služeb.
• Členové jsou akreditováni ministerstvem práce a sociálních věcí.

A: Vaši lidé provedli v letech 2001-2004 desítky inspekcí kvality v residenčních zařízeních po celé České republice. Co zjistili? Závěry byly ve většině zařízení velmi podobné. Klíčovým problémem je ochrana lidských práv.

A: Co to znamená? Především domovy důchodců a ústavy sociální péče vytvářejí izolovaný svět, kde se život podřizuje chodu instituce. Veškeré aktivity se odehrávají uvnitř ústavu. Sociální služby by měly umožňovat lidem s postižením žít v běžném světě, ve kterém žijí ostatní. 

A: Je to chyba systému nebo jednotlivých institucí? Je to jednoznačně systémová chyba, která vznikla za totality, a jede se v ní ze setrvačnosti. Mnohdy personál dělá svou práci dobře, ale není schopen situaci změnit.

A: Vydali jste prohlášení k používání klecových a síťových lůžek v Česku. Proč? Zásadní důvod byl ten, že stále vídáme lidi zavírané do klecí. V ústavech jsou ale také omezována práva těch, kteří v klecích nejsou. V tuto chvíli už to není odborný problém, tam je to vyřešeno, klece nejsou potřeba, stačí dodržovat Standardy kvality. Ale zcela chybí politické zaštítění. Proto jsme vydali prohlášení.

A: Ministerstvo práce a sociálních věcí pro to nic neudělalo? Pro politiky je to nepopulární. Hodně lidí, kteří v ústavech pracují, se cítí ohroženo, bojí se o místo. Ministerstvo udělalo několik kroků, kterými se snaží situaci napravit - zavádí Standardy na eliminaci porušování práv, financuje vzdělávání. Na druhou stranu ale chybí jasný signál, že současná situace je špatná, že je nutná změna, a jaké kroky ke změně udělají. Příkladem může být nový zákon o sociálních službách. Ministerstvo v něm na jedné straně požaduje dodržování Standardů, zároveň ale umožňuje používat restriktivní opatření. To je protiústavní. O omezení práv může rozhodnout pouze soud.

A: Co by mohlo současnou situaci změnit? Myslím, že čekáme na první soudní kauzu. V hodně zemích se reforma nastartovala právě soudním sporem.

A: Proč už jste takovou kauzu nevyvolali vy sami? Jsme v obtížné situaci. Kromě inspekcí školíme a vzděláváme zaměstnance ústavů. Pokud bychom šli proti nim, zavřeli bychom si dveře k další spolupráci. Očekáváme, že svou úlohu v tomto směru splní ombudsman nebo novináři.