Obrana lepší útoku

Po remíze 1:1 jsou určitě spokojenější na severu Čech. Přitom se pro ně utkání nevyvíjelo dobře. Gól hned v šesté minutě, další šance červenobílých. Poté ovšem přišlo poněkud nepochopitelné polevení domácích. Jakoby se hostitelé už viděli u stromečku, před talířem s kaprem a bramborovým salátem. Tepličtí se sice útočením nehodlali příliš unavovat, ale když slávisté jinak nedali, nadechli se k první pořádné akci, pohříchu vlastně jediné za celé utkání, a srovnali. Poté asi sami nejvíce čekali, co sešívaní předvedou. Upřímně řečeno, nebylo toho moc, protože trenér Mareček vymyslel velice dobrou taktiku. Výrazně zhustil střed pole a podařilo se mu eliminovat největší zbraň současné Slávie totiž rychlý přechod do útoku po stranách hřiště. Krajčíkovi se příliš nedařilo samo o sobě, Švento zařídil rychlým průnikem první gól, když lehounce přesprintoval čerstvého otce Doležala (že by únava související s narozením potomka?) a předložil jasnou tutovku Pitákovi. Jenže poté dostal slovenského rychlíka na starost Ondřej Szabo a stopoval ho po celém hřišti s náramnou pečlivostí. Protože ani teplický záložník nepatří k pomalým hráčům, měl Švento od slávistického gólu těžký život.

Utkání nepřineslo nijak skvělý zápas s mnoha šancemi a góly. Možná i proto, že červenobílí tentokráte dokázali jen výjimečně udržet míč na zemi a dát si ho z jedné do nohy. Spíše se pokoušeli překopávat přehuštěný střed pole dlouhými přihrávkami na Vlčka či Pešíra. Jenomže v zadních řadách Teplic působí urostlí hlavičkáři Rada, Hunal, Krmaš, proti nimž neměli slávističtí forwardi nárok.

Remíza ze Strahova hodně nahrála Liberci, který mohl zvýraznit svůj náskok na čele tabulky. Papírově to proti Brnu neměl být problém. Jenže teorie je jedna věc a praxe druhá. Brněnští se sice jenom bránili, ale na bod to stačilo. Remíza tří prvních týmů tabulky znamená, že čtrnáct jarních kol bude z pohledu prvních příček ještě velmi zajímavých.