"Co si teď bez tebe počnou naše děti?" Nesvadba z Kouzelné školky čelí lavině smutku

V červnu jste oznámil, že po třiadvaceti letech končíte v Kouzelné školce. Nehryže vás teď svědomí, že jste svým rozhodnutím mnoho dětí zklamal?

Vůbec jsem nečekal, že se kolem mého odchodu strhne taková lavina. Když jsem mířil na tenhle rozhovor, zastavil mě kluk, kterému mohlo být tak čtrnáct let, a povídal mi: "To není možné, aby Michal opustil Kouzelnou školku! To přece neuděláte, že ne?" Na sociálních sítích mi osmnáctiletí nebo šestadvacetiletí lidé píšou: "Proč to děláš? Vždyť my jsme na tobě vyrůstali. Nekonči! Co si teď bez tebe počnou naše děti?" Nechci se rouhat, ale skoro bych řekl, že jsem se ještě za života dočkal posmrtného uznání.

Rozhovor náhle přerušuje barista kavárny na pražské Národní třídě, kde jsme se sešli, a prosí Michala Nesvadbu o společné selfie. "Musím ho ukázat mámě. Když jsem byl malý, vždycky se na vás se mnou dívala," přiznává s dětskou radostí a omlouvá se za zdržení.

Co vás přimělo se s Kouzelnou školkou rozloučit, když vidíte, jak jste nepostradatelný?

Protože jsem si scénáře Kouzelné školky vždycky vymýšlel sám a dal jsem si předsevzetí diváky pořád překvapovat něčím novým, dostal jsem se za těch třiadvacet let do určitého drilu, ze kterého potřebuju vypadnout. Uvědomil jsem si, že se pomalu dostávám do stadia, kdy jsem na sebe autorsky náročnější, než abych si věci ulehčil, což je známka toho, že v nejlepším se má přestat. Zažil jsem řadu herců, sportovců, nemluvě o politicích, kteří pokračovali i ve věku, kdy svojí profesi nedokázali dávat tolik energie jako dřív, čemuž bych se chtěl vyhnout. Z divadelních jevišť ale zatím nemizím. Tam skončím, až když na mě malí diváci přestanou chodit nebo si z mých představení udělají volnou zábavu.

Je pravda, že při svých představeních můžete na rozdíl od Kouzelné školy sledovat reakce publika na vlastní oči, takže byste si snadněji uvědomil, kdybyste byl trapný.

Ano, při natáčení musím spoléhat na pana režiséra, protože tam není nikdo, kdo by mi tleskal, takže si v tom tichu připadám trapně, i když dělám gag za gagem. Když se ale tu a tam nahlas zasměje některý z kameramanů nebo osvětlovačů, zní to v mých uších jako výbuch smíchu z plného sálu v divadle. Občas se přistihnu, že vlastně vymýšlím ta překvápka i pro ně. Zajímavostí je, že se mnou Kouzelnou školku už řadu let natáčejí samí chlapi. Tatínkové, o kterých se říká, že jim to s dětmi tolik nejde, připravují pořad pro ty nejmenší.

Překvapilo mě, že Michal z Kouzelné školky úspěšně funguje na Instagramu i TikToku. Na obou sociálních sítích máte přes 70 tisíc sledujících. Máte nějaký recept, jak i po šedesátce držet s mladou generací tempo?

Nemám, musím se radit s lidmi, kteří jsou na sociálních sítích trochu zběhlejší. Kdybyste na mě vytáhl třeba nějakou zkratku, kterou mladá generace na internetu běžně používá, koukal bych na vás nejspíš s otevřenou pusou. Na TikTok jsem nejdřív nahrál jenom krátkou zdravici a pak jsem byl vykulený, když se na video za půl hodiny podívalo asi sedm tisíc lidí. I když se mi teď ale na sociálních sítích docela daří, uvědomuju si, že křížím cestu mladým lidem, a s pokorou dávám pozor, abych nenarazil. Oni dobře vědí, v jakých zkratkách tam s diváky komunikovat, zatímco já to netuším, a tak se může stát, že po chvíli pro svoje sledující přestanu být zajímavý. To mě ale netrápí, protože už se nemusím pídit ani po tom, abych byl vidět, ani po tom, abych si díky své profesi vydělal na nový dům nebo auto. Jsem ve fázi, kdy si můžu jenom užívat, a tím užíváním myslím i zkoušení nových věcí - třeba právě TikToku.

Jsou děti odkojené internetem z vaší zkušenosti jiné než generace 90. let, která byla ještě odkázaná převážně na televizi?

Ve věkové kategorii od tří do šesti let, pro kterou primárně hraju, jsou děti podle mě pořád stejné. U těch odrostlejších se ale situace podstatně mění. Vezměte si, že když na konci 90. let Kouzelná školka začínala, byly v Česku třeba jen čtyři televizní stanice a youtubeři ještě neexistovali. Děti nečelily dnešnímu rychlému přísunu informací ani chytře vymyšlenému tlaku na to, aby si v počítačových hrách stále něco dokupovaly a ten velký byznys se nezastavitelně točil ke svému prospěchu dál. Já si ale nestěžuju - diváci do sedmi let jsou moji, pak jim Kouzelná školka na nějakou dobu připadá trapná, ale od patnácti na ni zase začnou s nostalgií vzpomínat.

Kdy vás v Kouzelné školce čeká poslední natáčení?

V červnu příštího roku. Před svým odchodem tedy odmoderuju ještě jeden ročník, ve kterém chci představit souhrn všech svých nejlepších vynálezů - respektive běžných věci, které jsem použil jinak, než byste čekali. Na úplně poslední natáčení si pak určitě plánuju vzít vlastní kameru, abych ho měl na památku zdokumentované. Věnuju se totiž něčemu, co se v dnešní době stává běžným, ale dřív to tak časté nebylo - vedu si o sobě filmový archiv. Na svoje představení si často beru kameru a točím všechno, co se děje v zákulisí, tedy věci, které lidi nejvíc zajímají.

"Stalo se mi, že jsem přijel za dětmi do nějaké školky, jeden kluk se tam na mě zkoumavě zadíval a najednou řekl: On je opravdu živej!" vypráví Michal Nesvadba. | Foto: Tomáš Vocelka

Zákulisí svých začátků v Kouzelné školce asi ještě natočené nemáte. Vzpomenete si přesto, jak se vám s rolí dětského baviče v roce 1999 dařilo sžít?

Už jako šestnáctiletý kluk jsem vypomáhal na dětských představeních svého táty (herce a ilustrátora Miloše Nesvadby, pozn. red.), kde jsem mu popleteně dokresloval věci, které namaloval. Tehdy jsem poprvé zažil, jak mi nejmenší diváci fandili. Kdykoli jsem nějaký obrázek pokazil a táta se zeptal, jestli to náhodou neudělal Míša, propukly děti v takový jásot, že skoro zbořily sál. Do Kouzelné školky jsem tedy nešel úplně bez zkušeností.

Myslím si, že by diváky pobavilo, kdyby viděli úplně první díl, který jsem točil. Shodou okolností ho vlastním, protože to byl dárek od České televize k mým šedesátinám. Figurka Františka v něm ještě mluvila velmi hlubokým hlasem pana Jiráka, který taky dabuje jednu z postav seriálu Jů a Hele. Tím, že měl skřítek zpočátku takhle rozvláčný projev, byl jsem tím pádem i já takový pomalejší a nesmělý. Průrazný Michal přišel až později. Zároveň jsem ovšem už na začátku při psaní scénářů vkládal Františkovi do úst poznámky, které umocňovaly charakter mojí postavy. V Kouzelné školce pak často zaznívaly věty jako: "Michal nikdy nepokazí žádnou legraci" nebo "Michalovi se rádi smějeme, že jo?" Možná i proto diváci začali mít pocit, že je Michal nepostradatelný a teď je jim líto, že odchází.

Před příchodem do Kouzelné školky jste hrál v Mimtriu se Světlanou Nálepkovou a Václavem Krejčím a dostal jste i několik filmových rolí, takže jste se dřív, předpokládám, chtěl věnovat i jiné než dětské tvorbě.

Michal Nesvadba, Kouzelná školka | Foto: nesprodukce.cz

Ano, na konzervatoři jsem byl vzdorovitý a představoval jsem si, že budu hrát spíš pro dospělé publikum a samozřejmě jinak, nově, moderně. Zároveň jsem ale tíhnul k pantomimě, nejlíp se mi vyjadřovalo rukama, nohama a taky jsem měl vždycky rád legraci. Dodnes obdivuju Mr. Beana nebo Laurela a Hardyho. V tragédii bych hrát nemohl, protože by z toho nevyhnutelně vznikla komedie. S Mimtriem jsem sice k tvorbě pro dospělé diváky nakročil, ale protože jsme často hráli na zájezdech, kde jsme se dopoledne nudili, přibrali jsme si k tomu ještě představení pro děti. Když potom přišla sametová revoluce a naše skupina se rozpadla, sklouznul jsem právě k dětské tvorbě, se kterou jsem už měl zkušenosti, a zůstal jsem u ní dodnes.

Není vám někdy trochu líto, že si vás všichni zaškatulkovali jako Michala z Kouzelné školky a těžko už se vám podaří tuhle nálepku odpárat?

Je pravda, že svoje filmové role bych mohl spočítat na prstech jedné ruky, čtyřicet let mě do žádného filmu neobsadili, ani jsem nehrál v žádné televizní inscenaci. Tohle mě jistou dobu trochu mrzelo, ale dneska už si nad tím hlavu nelámu. Nějak jsem se s tím vyrovnal a rozhodně to neříkám proto, aby si někdo z režisérů tenhle rozhovor přečetl a něco mi nabídl. Dneska už bych, myslím, v žádném vážném civilním filmu nebo představení účinkovat nemohl, protože jsem příliš stylizovaný, jiný.

Není pro herce těžší pobavit dětského diváka, než když si má získat toho dospělého?

Tohle říkají i někteří mí kolegové. Vyzdvihují, že když se dospěláci na večerních představeních náhodou nudí, tak jednoduše usnou a je klid. Jakmile se vám na druhou stranu nepodaří zabavit dítě, může se vám stát, že si v divadle třeba bez okolků otevře sáček s bonbony, což je pro herce pohroma. Já jsem byl ale nejspíš odněkud seshora jinak osolený a opepřený, víc ocukrovaný, že mi to s nejmenšími diváky jde. Asi mám ve svém projevu a vizáži něco, co děti baví. Pravděpodobně jsem to zdědil po svém tátovi, o kterém taky všichni říkali, že je věčně usměvavé sluníčko.

Michal Nesvadba (64)

• Syn kreslíře a herce Miloše Nesvadby a kostýmní výtvarnice Jaroslavy Nesvadbové vystudoval hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři.
• Během studií si vyzkoušel několik filmových rolí. Zahrál si mimo jiné v komedii Panelstory aneb Jak se rodí sídliště režisérky Věry Chytilové a psychologickém dramatu Penelopa režiséra Štefana Uhera.
• Po dokončení konzervatoře se tři roky učil pantomimu a choreografii u známého mima Ladislava Fialky. V roce 1979 založil společně se Světlanou Nálepkovou a Václavem Krejčím soubor Mimtrio, ve kterém účinkoval dalších deset let.
• Od roku 1999 je jedním z hlavních protagonistů dětského televizního pořadu Kouzelná školka, který bude moderovat až do příštího června. Na letošní podzim připravuje rozlučku v podobě muzikálové show Fantazie na kolečkách.

Předpokládám, že když vás menší děti při představeních poprvé vidí tváří v tvář, mimo televizní obrazovku, musí to pro ně být velký zážitek. Stává se vám, že vás jejich reakce někdy až dojmou?

Nedávno se mi stalo, že jsem přijel za dětmi do nějaké školky, jeden kluk se tam na mě zkoumavě zadíval a najednou řekl: "On je opravdu živej!" Dojemných reakcí jsem ale za svou kariéru zažil hodně, a vždycky, když se s nějakou takovou setkám, říkám si, že mi moje nadání nebylo dáno do vínku jen tak pro nic za nic. Vede mě to k tomu, abych svou práci bral jako poslání a pomáhal třeba i dětem, které jsou vážně nemocné.

Pamatuju, jak jsem jel na Opavsko za jedním malým klukem, který skoro nemluvil, nemohl se hýbat, ale přál si potkat se s Michalem. Tak jsem mu vyrobil kytku, řekl jsem mu, ať ji dá mámě, a přestože na tom byl s motorikou špatně, zvedl ruku a opravdu kytku mamince podal. Přiznávám, že jsem tehdy neudržel slzy. Nebo si vybavuju, jak jsem šel při jednom představení mezi diváky, kde mi jedna maminka řekla, že její syn nevidí, jenom slyší, ale kdyby si na mě mohl sáhnout, bude mít z představení daleko větší zážitek. Na moment, kdy jsem před tím klukem stál, on mi sahal na obličej a od srdce se smál, nikdy nezapomenu.

Vyrůstal na Kouzelné školce i váš syn Marek, kterému je teď dvanáct let?

Vzpomínám si, že když jsem ho bral jako úplně malého na svoje představení, nedíval se nikdy na jeviště, ale vždycky koukal stranou, kolem sebe. Pozoroval, jak reagují jiné děti, a dost se u toho mračil, takže nám pak se ženou došlo, že asi nechápe, proč se ostatní jeho tátovi smějí. Doma potom ale dokázal všechny moje kousky zopakovat a mám natočená i komická videa, na kterých hrál moji roli. Taky po mně zjevně zdědil vynalézavost, protože dovede sám od sebe vymyslet věci, které už jsem použil i v Kouzelné školce. Bylo by ovšem předčasné mluvit o tom, jestli ho tohle všechno přitáhne k umění. Teď nad ním vítězí láska k počítačovým hrám.

Pomyslnou tečkou za vaším působením v Kouzelné školce bude muzikálová show Fantazie na kolečkách, se kterou na podzim vystoupíte v deseti českých městech. Co od ní mohou diváci očekávat?

Jak název napovídá, všichni budou v muzikálu jezdit a skákat na kolech, kolečkových bruslích a koloběžkách nebo tančit na hoverboardech. Nebude tam ale chybět ani poetický příběh, u kterého si člověk chvílemi pobrečí. Jednou z postav bude kluk na vozíku, který se chce setkat s Františkem, což se mu podaří, jenomže pak se František ocitne v nebezpečí a Michal jako vždycky všechno poplete.

Když je to muzikál, předpokládám, že si v něm i zazpíváte.

V původní verzi jsem zpívat neměl, ale pak to Ondřej Brzobohatý nevydržel a napsal písničku i pro mě, což bude velká výzva. I když jsem studoval hudební konzervatoř, zpěvu se raději vyhýbám. Nahrál jsem sice i cédéčko, jenomže ve studiu vám pomůžou počítače, kdežto naživo vám nepomůže nic. Ondřej je naštěstí šikovný a vymyslel pro mě skladbu, která je jednak herecká, jednak rocková, takže to snad zvládnu se ctí.

Uvedení Fantazie na kolečkách jste musel už jednou odložit. Původně jste premiéru plánoval na březen 2020, jenomže vám plány překazila pandemie koronaviru. Nemáte obavy, že vám někteří diváci za ty dva roky odrostli do věku, kdy je Michal z Kouzelné školky nebere?

Muzikál zdaleka není jen pro ty nejmenší, užijí si ho i děti, kterým je teď třeba dvanáct. Navíc nám ta premiéra nakonec vyjde hezky symbolicky, protože mi letos bude pětašedesát a příští rok v Kouzelné školce končím. V závěrečné scéně mávám na rozloučenou, a tak doufám, že se uvidím se všemi, kteří na Kouzelné školce za třiadvacet let vyrostli.

Mohlo by vás zajímat: "Děti mě nabíjejí, na jejich maminky zkouším dvojsmysly," říká Nesvadba z Kouzelné školky

Baví mě předvádět se, umím na ulici, a neberte to zle, upoutat pozornost jakéhokoliv malého človíčka, který někde vykoukne, říká Michal Nesvadba. | Video: Daniela Drtinová