reklama

Nesmí dojít voda a nesmí pršet

Praha - Při pobytu v horké a suché oblasti se vědci mohou bát jediného - vody.

V počátcích expedic si geologové museli brát s sebou všechnu vodu na plánovanou dobu pobytu v nehostinné krajině. Dnes je zásobují vodou v kanystrech terénní auta.
V počátcích expedic si geologové museli brát s sebou všechnu vodu na plánovanou dobu pobytu v nehostinné krajině. Dnes je zásobují vodou v kanystrech terénní auta. | Foto: NAMAK

Na svou výpravu si musí dovést všechnu pitnou, v solném krasu je sladká voda velmi vzácná. Paradoxně je však pro výpravu speleologů nebezpečná i voda dešťová. "V jižním Íránu vydatně neprší dlouhé roky, pak ale pak přijde obrovská průtrž, která celý jeskynní systém doslova propláchne, " říká Michal Filippi.

Pokud by v té chvíli byli vědci uvnitř jeskyně, mají podle Filippiho zhruba patnáct minut, než zde vodní hladina dosáhne svého maxima. "V tu chvíli jsou některá místa v systému úplně pod vodou. Máme ale na mapě jeskyně značky, kde se dá příval vody přečkat," dodává.

V jeskyni účastníci expedici pobývají deset až patnáct hodin, podle toho, kolik pitné vody s sebou mají. "Nikdy vevnitř nespíme, je tam hrozné horko a vysoká vlhkost," uvádí Filippi.

Do nitra solných pňů se však podle slov vedoucích expedice nikdy nevydává celá skupina naráz. Polovina výpravy vždy zůstává venku a s těmi, co jsou uvnitř jeskyně, komunikuje podle domluvených signálů.

Většina oblečení a boty, které speleologové měli s sebou v jeskynních často končí v ohni, protože je sůl úplně zničí.

S místnímy vzdělanějšími obyvateli hovoří expedice podle svých slov anglicky, s ostatními přes kolegu - íranského geologa nebo prý používají mezinárodní řeč "ruce nohy".

 

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama