Saponaria officinalis
Lidové názvy: mydlačka, mydlička, mýdelník, mýdlový kořen, sapún, psí sapín, svinský sopan, valchařská bylina
Čeleď: hvozdíkovité (silenkovité)
Popis byliny
Mydlice lékařská je vytrvalou bylinou s výškou 40 – 80 cm.
Má dlouhý, ztlustlý, bohatě větvený kořen s postranními výhonky. Lodyha mydlice je přímá nebo jen krátce vystoupavá. Větví se zpravidla až v horní části. Často má červený či fialový nádech. Je osázená přisedlými listy eliptického nebo podlouhlého tvaru. Jsou celokrajné. Zaujmou třemi souběžnými žilami. Dolní listy jsou krátce řapíkaté.
Od června do října mydlici zdobí pětičetné květy o velikosti 2 – 3 cm. Trubkovitý, bledě zelený kalich s fialovým nádechem doplňuje bílá až narůžovělá koruna. Květy vyrůstají z paždí horních listů, aby vytvářely zkrácené vrcholové vidlany.
Plodem mydlice jsou vejcovité tobolky.
Název rostliny odkazuje na obsah saponinů, díky kterým mydlice po rozedmutí pod vodou pění. Dříve se také používala jako mýdlo. I latinské označení rostliny pochází z latinského „sapo“ s významem „mýdlo“.
Výskyt a pěstování
Mydlice lékařská je rozšířena po celé Evropě, areál jejího výskytu zasahuje až do Asie po Dálný východ. Druhotně roste i v Severní a Jižní Americe.
Mydlice je hojně k vidění také po celém území Česka, výjimkou jsou jen vyšší polohy. Rostlina preferuje vlhké výživné půdy. Svědčí jí slunná nebo polostinná stanoviště. Najdeme ji na březích vodních toků a vodních ploch, v příkopech a křovinách, na okrajích cest, podél železničních tratí, na vlhkých loukách, na rumištích apod.
Mydlice se také pěstuje jako okrasná květina s příjemnou vůní. Existuje i v plnokvětých variacích. Po odkvětu se seřezává, aby vykvetla znovu.
Mydlice se vysévá přímo. Rychle se rozrůstá pomocí podzemních výhonků.
Léčitelství
Mydlice lékařská je zajímavá především pro obsah saponinů (asi 5 %). Obsahuje také menší množství slizů, pryskyřice, sacharidů, kaučuku a minerálních kyselin.
Nejvíce účinných látek obsahuje kořen, sbírá se včetně oddenků a výběžků, nejlépe ze dvouletých až tříletých rostlin. Kořen lze sbírat po celý rok, ideálně se vykopává brzy na jaře (březen až duben) nebo na podzim (září až listopad). Po opláchnutí ve studené vodě se suší na dobře větraném místě, na slunci, při umělém sušení do teploty 60 °C. Sbírá se i nať, a to na počátku květu.
Pro obsah saponinů se vnitřní užívání mydlice nedoporučuje. Právě saponiny však mydlici dávají čistící a hojivé vlastnosti. Využívají se také pro pěnivé schopnosti. Již v antických dobách sloužila mydlice jako prací prostředek, ještě na počátku 20. století se pro tyto účely prodávala jako „mýdlový kořínek“. Dodnes se uplatňuje při praní choulostivých historických oděvů a tapisérií. Recept na přírodní prací prostředek z mydlice najdete níže.
Léčivé účinky mydlice
- má hojivé a protizánětlivé vlastnosti
- působí antibakteriálně a antimykoticky
- rozpouští hleny, usnadňuje odkašlávání
- ulevuje při dně a revmatismu
- je prospěšná při nemocech jater a sleziny
- detoxikuje, čistí krev
- pomáhá při zácpě
- má močopudné účinky
- zevně hojí kožní onemocnění, ekzémy a akné
- jako obklad uvolňuje křeče, pomáhá při revmatismu
Podávání a užití
Vnitřní užití
Mydlice lékařská hrozí při vnitřním užití nevolnostmi a zvracením, může podráždit střevní sliznici. Ve vysokých dávkách údajně vede až k rozpadu červených krvinek. Vnitřně se tak užívá jen zřídka. V léčitelství slouží jako čajový odvar, který se podává jen po lžících, nanejvýš 3x denně. Mydlice vůbec není vhodná pro malé děti, těhotné a kojící ženy.
Vnější využití
Zevně mydlice poslouží jako hojivý obklad neb bylinná koupel. Léčí zanícené rány, ekzémy a různé kožní neduhy. Je prospěšná i při pásovém oparu. Ulevuje také při revmatismu a dně.
Rostlina poslouží i v kosmetické péči o pokožku a vlasy.
Přírodní prací prostředek z mydlice – recept
List, stonek a kořen mydlice zalijeme chemicky neošetřenou, měkkou vodou (nejlépe dešťovou). Směs povaříme asi 30 min., poté scedíme. Mýdlový prostředek poslouží k praní choulostivého prádla, jemných tkanin, hedvábí, vlny apod.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
