Monika Hoření: Kdo je oběť a kdo vrah
V protikomunistické hysterii, která je o to úpornější, oč více se blížíme k volbám, se objevila zatím méně rozšířená praktika: Slabá místa, vyslovené porušování lidských práv i vraždy nevinných lidí za vyjádření názoru v první Československé republice, připočíst k vině komunistům.
Takovou zkušenost jsem učinila, když jsem nahlédla na nový, ambiciózně se tvářící projekt internetových novin Aktuálně.cz.
V době vrcholící hospodářské krize v Československu, 4. února 1931, přibyl k viaduktu nedaleko hornického městečka Duchcova pochod hladových nezaměstnaných dělníků a jejich rodin. Smyslem této akce, mítinku, demonstrace, tak běžné v demokratické společnosti, bylo vyburcovat tehdejší pány ke zlepšení sociálního zajištění rodin nezaměstnaných, které nemohly za to, že je kapitalistický režim připravil o práci i o živobytí. V čele pochodu šel statečný komunistický senátor Petr Stránský, který svou účast v hladovém pochodu posléze "odčinil" žalářem. Podrobné zpravodajství tehdy psal mladý komunistický novinář Julius Fučík.
Údajná demokracie
U viaduktu však československé četnictvo, ozbrojená složka tohoto údajně demokratického státu, střelbou popravilo čtyři nevinné mladé muže ve věku 19 až 32 let.
Tato událost, která dokazuje, že s dodržováním politických svobod byla první Československá republika na štíru, je pravidelně pietně připomínána představiteli komunistické strany a pokrokových duchcovských obyvatel. Letos se konala důstojná vzpomínka popětasedmdesáté. I tito čtyři mrtví a další zranění, kteří nechtěli nic jiného, než slušně žít, přispěli svou obětí k budoucím sociálním jistotám poválečného Československa.#reklama
Je odporné, že v den polokulatého výročí střelby do duchcovských parazitují na této pietní vzpomínce novináři, kterým příliš vadí, že někdo odhaluje nedbalky prvorepublikového Československa.
Jan Hron, redaktor serveru Aktuálně.cz, se v sobotu 4. února neštítil připočíst tragické důsledky pochodu, tedy smrt nevinných lidí, na vrub komunistům. "Průvod se snažili zastavit četníci. Zbraněmi" Tak popisuje Hron vlastní střet dělníků s četnictvem.
Odmyslíme-li si kostrbaté a necitlivé spojení "zastavit zbraněmi", naskýtá se otázka: Proč nemohli lidé v demokratické společnosti svobodně vyjádřit jiný, než oficiální názor? Četníci jsou v očích Hronových čistí jak lilium, vždyť "nakonec by se museli davu bránit pažbami a na něco takového nebyli připraveni" . Na co tedy byli tito ozbrojení muži připraveni při střetu s neozbrojenými civilisty? Jedině na střelbu!
Autor pasuje oběti na agresory a z vrahů dělá oběti a při tom všem se zaštiťuje dvěma muži: pracovníkem Ústavu hospodářských a sociálních dějin na FF UK Jakubem Rákosníkem a historikem Zdeňkem Kárníkem: "Komunisti dobře věděli, že tam budou četníci a že se může střílet. Vlastně tam ty dělníky nahnali". Ano, i tak může uvažovat člověk, který má pravděpodobně vysokoškolské humanitní vzdělání
Kdybychom přistoupili na nezvykle hloupou logiku autorovu, která černé mění na bílé a bílé na černé, pak bychom i pochod studentů 17. listopadu 1989 na Národní třídu museli odsoudit jako špatný nápad. Organizátoři pochodu přeci dobře věděli, že "tam budou pořádkové jednotky a že se může mlátit" (nikoli střílet jako za prvorepublikového Československa).
Duchcov a Národní třída
A podle této logiky jsou tito organizátoři studentského pochodu, který skončil střetem příslušníků SNB s bezbrannými studenty, vinni násilím na Národní třídě.
"Hnali studenty na zteč, teď kladou věnce" - přesně tak by mohl znít titulek hypotetického článku o vzpomínkovém shromáždění na Národní. "Průvod se snažili zastavit pořádkové složky. Pendreky." Zdá se vám to hodně přitažené za vlasy? Mně taky.
Autorka je tisková mluvčí Komunistické strany Čech a Moravy
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
