Takovou zkušenost jsem učinila, když jsem nahlédla na nový, ambiciózně se tvářící projekt internetových novin Aktuálně.cz.

V době vrcholící hospodářské krize v Československu, 4. února 1931, přibyl k viaduktu nedaleko hornického městečka Duchcova pochod hladových nezaměstnaných dělníků a jejich rodin. Smyslem této akce, mítinku, demonstrace, tak běžné v demokratické společnosti, bylo vyburcovat tehdejší pány ke zlepšení sociálního zajištění rodin nezaměstnaných, které nemohly za to, že je kapitalistický režim připravil o práci i o živobytí. V čele pochodu šel statečný komunistický senátor Petr Stránský, který svou účast v hladovém pochodu  posléze "odčinil" žalářem. Podrobné zpravodajství tehdy psal mladý komunistický novinář Julius Fučík.

Údajná demokracie

U viaduktu však československé četnictvo, ozbrojená složka tohoto údajně demokratického státu, střelbou popravilo čtyři nevinné mladé muže ve věku 19 až 32 let.

Tato událost, která dokazuje, že s dodržováním politických svobod byla první Československá republika na štíru, je pravidelně pietně připomínána představiteli komunistické strany a pokrokových duchcovských obyvatel. Letos se konala důstojná vzpomínka popětasedmdesáté. I tito čtyři mrtví a další zranění,  kteří nechtěli nic jiného, než slušně žít, přispěli svou obětí k budoucím sociálním jistotám poválečného Československa.#reklama

Je odporné, že v den polokulatého výročí střelby do duchcovských parazitují na této pietní vzpomínce novináři, kterým příliš vadí, že někdo odhaluje nedbalky prvorepublikového Československa.

Jan Hron, redaktor serveru Aktuálně.cz, se v sobotu 4. února neštítil připočíst tragické důsledky pochodu, tedy smrt nevinných lidí, na vrub komunistům. "Průvod  se snažili zastavit četníci. Zbraněmi" Tak popisuje Hron vlastní střet dělníků s četnictvem.

• ZDE si můžete přečíst článek Jana Hrona "Hnali dělníky na smrt, teď kladou věnce"

Odmyslíme-li si kostrbaté a necitlivé spojení "zastavit zbraněmi", naskýtá se otázka: Proč nemohli lidé v demokratické společnosti svobodně vyjádřit jiný, než oficiální názor?  Četníci jsou v očích Hronových čistí jak lilium, vždyť "nakonec by se museli davu bránit pažbami a na něco takového nebyli připraveni" . Na co tedy byli tito ozbrojení muži připraveni při střetu s neozbrojenými civilisty? Jedině na střelbu!

Autor pasuje oběti na agresory a z vrahů dělá oběti a při tom všem se zaštiťuje dvěma muži: pracovníkem Ústavu hospodářských a sociálních dějin na FF UK Jakubem Rákosníkem a historikem Zdeňkem Kárníkem: "Komunisti dobře věděli, že tam budou četníci a že se může střílet. Vlastně tam ty dělníky nahnali". Ano, i tak může uvažovat člověk, který má pravděpodobně  vysokoškolské humanitní vzdělání

Kdybychom přistoupili na nezvykle hloupou logiku autorovu, která černé mění na bílé a bílé na černé,  pak bychom i pochod studentů 17. listopadu 1989 na Národní třídu museli odsoudit jako špatný nápad. Organizátoři pochodu přeci dobře věděli, že "tam budou pořádkové jednotky a že se může mlátit" (nikoli střílet jako za prvorepublikového Československa).

Duchcov a Národní třída

A podle této logiky jsou tito organizátoři studentského pochodu, který skončil střetem příslušníků SNB s bezbrannými studenty, vinni násilím na Národní třídě.

"Hnali studenty na zteč, teď kladou věnce" - přesně tak by mohl znít titulek hypotetického článku o vzpomínkovém shromáždění na Národní. "Průvod se snažili zastavit pořádkové složky. Pendreky."  Zdá se vám to hodně přitažené za vlasy? Mně taky.

Autorka je tisková mluvčí Komunistické strany Čech a Moravy