Fotí se v podvazcích a odmítá přitažlivost. Modelka založila úspěšné asexuální hnutí

Asexualita se u lidí vyskytuje stále běžněji, přesto se tito lidé, vyznávající život bez pohlavního styku, ve společnosti setkávají s neporozuměním. Asexualitu též přezdívanou jako "zapomenutou" nebo "neviditelnou", ale také první internetovou orientaci, až do roku 2013 Americký lékařský diagnostický a statistický manuál duševních poruch považoval za zdravotní problém. Nyní se asexuálové snaží prostřednictvím internetu své pocity osvětlit společnosti. Dnes tvoří zhruba 1% světové populace, i když někteří odhadují, že se ve skutečnosti jedná o větší číslo.

Mladá Yasmin Benoitová, modelka a také nejvýznamnější světová aktivistka pro asexualitu, řekla deníku The Guardian, že si uvědomila svou "jinakost" v době, kdy si její vrstevníci začali uvědomovat pravý opak. Když se se svou asexualitou jako teenager někomu svěřila, nikdo jí nevěřil. "Říkali mi: nevypadáš asexuálně, jsi pravděpodobně jen nesebevědomá nebo se ti líbí holky, možná jsi psychopatka a nedokážeš navázat kontakt s lidmi." Každý měl teorii o tom, co je s ní "špatně". Nikdo nepřijal prostý fakt, že od přírody necítila sexuální přitažlivost k ostatním.

"Nechci s nikým mít sex a pravděpodobně nikdy nebudu mít sex," hlásá na sociálních sítích Benoitová. Je odhodlána zajistit, aby se ostatní asexuální lidé necítili ve světě osamělí. Vedle spoluzaložení Mezinárodního dne asexuality, který se koná 6. dubna, zřídila také účet na Instagramu This is What Asexual Looks Like, který oslavuje asexuály různých tvarů a tónů pleti.

Propojit komunitu asexuálů se snaží i David Jay. Ten v roce 2000 jako student vysoké školy v San Francisku spustil web, skrze který se chtěl spojit s ostatními lidmi podobného ražení. Asexual Visibility and Education Network (AVEN) se svými 120 000 členy zůstává dodnes největší platformou pro asexualitu. Jay se stal součástí temperamentního kolektivu mladších aktivistů pro asexualitu, kteří přednášejí, píší knihy, hostí podcasty a mají kanály na YouTube. Ukazují, že je možné žít plnohodnotný život bez sexu.

Jednou z největších překážek, kterým aktivisté čelí, je vysvětlování, co je to vlastně asexualita. "Pokud bych se přiznal, že jsem gay, lidé okamžitě vědí, co to znamená. Zatímco když řeknu, že jsem asexuální, devětkrát z 10 případů to musím vysvětlit," říká Daniel Walker, 24letý asexuál žijící v homosexuálním vztahu se svým přítelem.

Zatímco mnoho asexuálů, jako je Benoitová, je také aromantických, což znamená, že nemají zájem o romantické vztahy, jiní se cítí jinak. Například Angela Chenová, asexuální novinářka a spisovatelka, je biromantická, tzn. přitahuje romanticky obě pohlaví, a má dlouholetého přítele, se kterým žije sexuálním životem. Říká, že má se svým partnerem sex pouze z emocionálních důvodů - cítit se s ním blízko - ale dodává: "Po zbytek svého života bych mohla být v celibátu a byla bych naprosto šťastná." Asexualita pro mě není o tom, kolik sexu někdo má, ale o tom, jakou roli hraje sexualita v jejich životě," říká Chenová.

Asexuálové jsou optimističtí ohledně budoucnosti a myslí si, že časem nebude randění a sex považováno za jedinou cestu k intimitě. Myslí si, že se stane běžnějším vychovávat dítě například se svým nejlepším přítelem. To by mohlo mít závažný dopad na lidi všech orientací. Asexuálové však věří, že by to mohlo zmírnit jednu z největších obav lidstva: být sám. To, že nejste sexuálně a romanticky napojení na ostatní, vás samo o sobě neodsuzuje k celoživotní nespokojenosti, ne každý si musí najít partnera.