reklama

Tereza Maxová: Módnímu světu chybí přirozenost

Lifestylový magazín Hospodářských novin proč ne?! zaměstnal topmodelku Terezu Maxovou jako hostující šéfredaktorku. A tak spolu s redakcí vyrazila do módní metropole Milána. Během jednoho víkendu tak proběhlo nejen focení ale i dvojrozhovor s její kamarádkou, modelkou Afef Jnifen.

Foto: Benedikt Renč

Říká se, že v módním byznysu je o přátele nouze. Tereza Maxová přesvědčila, že je to právě naopak. Do okruhu jejích dobrých kamarádek patří i Afef Jnifen, původem tuniská modelka, herečka a moderátorka, kterou proslavila nejen její exotická krása podtržená divokou kudrnatou hřívou, ale především její ostrý jazyk, kterým se nebála veřejně opřít i do někdejšího premiéra Silvia Berslusconiho.

Jak jste se vy dvě seznámily?

Tereza: Pamatuji si Afef z milánských přehlídek – ona už tehdy byla mazák, zatímco já pořád sbírala zkušenosti. Pak jsme se hodně sblížily na charitativní akci Life Ball ve Vídni před třemi lety, kde jsme obě šly přehlídku Roberta Cavalli. Pamatovaly jsme si na sebe a navíc jsme zjistily, že máme i hromadu společných známých, mimo jiné třeba Franku Sozzani, šéfredaktorku italského Vogue. Od té doby se vídáme pokaždé, když jsem v Miláně.

Afef: Když jsem se věnovala modelingu, tak to byly doby, kdy jste ještě udržovali styky s lidmi, které jste potkali. A u Terezy bylo od začátku jasné, že je to moje krevní skupina. Ono není lehké v módním průmyslu narazit na opravdové přátele, ale to ostatně není lehké nikde.

Témata Terezy Maxové v magazínu proč ne?!

Témata Terezy Maxové v magazínu proč ne?!

  • exkluzivní rozhovor s Milošem Formanem
  • příběh slavného milánského butiku 10 Corso Como
  • povídání s šéfem Pirelli Marcem Tronchetti Proverem

Lifestylový magazín proč ne?! vychází ve čtvrtek 8. prosince v Hospodářských novinách.

Obě dvě jste se k modelingu dostaly vlastně náhodou. Tereza šla na casting jako doprovod. Jak to bylo s vámi Afef?

Afef: Vyrůstala jsem v Tunisku a pokaždé, když jsem šla nakupovat, neustále se mě v obchodech ptali, jestli jsem modelka. Já jsem tehdy ani nevěděla, že bych něco takového mohla dělat. Ale ten nápad se mi usadil v hlavě. Když jsem pak byla s rodinou na dovolené na Bahamách, zastavil mě přímo na pláži fotograf Jean-Paul Goude, který tam zrovna fotil reklamu s Carlou Bruni. Byl tehdy hrozně nesmělý a zeptal se mě, jestli bych si to taky nechtěla vyzkoušet. Tak jsem to udělala a on mi doporučil, abych jela do Paříže a šla přímo k návrháři Azzedinu Alaïa. A u něj to všechno začalo.

Modeling se od té doby, co jste začínaly, radikálně proměnil. Jaké změny nejvíce vnímáte?

Afef: V mé generaci modelek bylo mnohem více dívek z velmi odlišných kultur. Pamatuji si na přehlídky, na kterých byly černošky, Japonky... spousta různých typů žen. Dnes je 80 procent modelek na molech blondýnek s průsvitnou pletí. Je to frustrující. Módní návrháři nechtějí nápadné modelky. Chtějí ramínka na šaty, žádné výrazné rysy, téměř neviditelné. V 90. letech byla ta různorodost mnohem větší.

Tereza: V modelingu se tehdy opravdu především hledala ta osobnost. Respektovalo se, že člověk má svůj soukromý život a že pochází z nějaké kultury. Dnes jsou nároky na modelky mnohem přísnější. Stačí se jen podívat na velikosti přehlídkových modelů, které se najednou smrskly. Dříve to byla velikost 38, dnes je to 34. Módní svět by měl hledat ideál krásy, ale dnes na něm není nic přirozeného. Každá fotka v časopisech je vyretušovaná, po focení přichází obrovská postprodukce. To za nás nebylo. Fotilo se v přirozeném světle, neexistoval Photoshop, holky si nebarvily vlasy, neexistovaly žádné invazivní úpravy. Výjimečně vám někdo nalípl umělou řasu a to už bylo něco. Pamatuji si, jaká to byla změna, když si Linda Evangelista ostříhala a obarvila vlasy. To byla skoro revoluce.

Jaký je váš názor na plastické operace a kosmetické zákroky?

Tereza: Plastických operací se bojím jako čert kříže. Mně obecně nedělá představa bílých plášťů vůbec dobře a myšlenka, že dobrovolně půjdu pod kudlu, i když jsem vlastně zdravá, mě děsí. Myslím, že budeme s Burakem za chvíli v Monaku skoro výjimky, na které si tam budou lidé ukazovat. Rozhodně to ale neodsuzuji, zvlášť pokud někomu nějaký nedostatek dělá starosti.

Afef: Měla jsem štěstí v tom, že mi příroda nadělila spoustu věcí, které si často ženy nechávají vylepšovat. Mám přirozeně husté vlasy i velké rty, takže jsem díky bohu neměla potřebu svůj vzhled nějak upravovat. Ať si lidé klidně něco přidají či uberou, ale musí to vypadat přirozeně.

Cítíte s přibývajícím věkem coby veřejně známé osoby tlak na to, abyste neustále vypadaly dobře?

Afef: Mně je to upřímně řečeno jedno, co si kdo myslí. Vždycky budou kolem vás lidé, kteří vám budou říkat, že máte vypadat tak a tak. A stárnutí si vlastně užívám. Ono vám ostatně ani nic jiného nezbývá, protože to stejně nezastavíte a čeká to všechny. Takže záleží v podstatě jen na tom, jestli to přijmete, nebo ne. A jestli mě můj manžel někdy vymění za mladší ženu, tak je hloupý! Ale nemyslím si, že by byl tím typem člověka a že se mu pořád líbím. Když jsem byla mladší, tak mi nikdy neříkal, že jsem krásná. Teď to od něj slyším skoro každý den.

Tereza: Samozřejmě že by lidé chtěli, aby byli věčně mladí, věčně krásní a věčně hubení, ale vrásky ukazují i to, jaký jste měli život. Kdybych neměla svoje vrásky, nikdo by nevěděl, jak moc jsem se za celý život nasmála. Ale i nabrečela. Ona je stejně zásadní genetika. Když máte určitou predispozici, tak na sebe můžete patlat, co chcete, a nezmůžete nic. Spíše než svůj vzhled řeším s rostoucím věkem úbytek energie. Na svého nejmladšího syna Aidena jsem třeba neměla už tolik síly, jako na svoje starší děti. Navíc když je člověk mladý, může si dát skleničku, jít si lehnout ve tři hodiny ráno a pak normálně vstát a pracovat. Ale dnes, když se dobře nevyspím, tak je to na mně hned vidět. Abych vypadala dobře, musím být v dobré psychické i fyzické pohodě. Když mám třeba nemocné dítě, můžu se snažit sebevíc, ale na fotografiích je to přesto poznat.

Velký rozhovor s Terezou Maxovou a Afef Jnifen si přečtete v lifestylovém magazínu Hospodářských novin proč ne?!, který vychází ve čtvrtek 8. prosince.

Máte pocit, že umíráte. Panická ataka je silná, když se jí bojíme, říká Bublanová | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama