reklama
 

Proměna Andrey: Prošla si peklem - teď září!

Během zákeřné nemoci přišla o vlasy, o prs a díky hormonální léčbě nabrala 10 kg. Nyní začíná nový život... Po naší proměně zářila! Sluší jí to, viďte?

Foto: Ondřej Košík

Během měsíce září jsme pro vás přichystali 3 nové proměny. Opět máme exkluzivní video, nádherné fotky a tři z vás - čtenářek žena.cz - nezapomenutelné zážitky. Dnes se můžete podívat na Andreu, sympatickou paní z Prahy, která byla v mnohém inspirací pro nás, tak doufáme, že bude i pro vás!

Opět v režii Michala Zapoměla a jeho salónu www.salonportrait.cz. Styling a make up Natálie Hostačná, fotografie Ondřej Košík.

 

Andrea pochází z Moravy. Po rozvodu zůstala sama s dcerou. Nyní je jí 41 let a žijí s dcerou a druhým manželem v Praze. Cestují, společně podnikají, mají spoustu zájmů a přátel. Andrea pracuje jako produkční v reklamní agentuře, dcera studuje první ročník strojní fakulty na ČVUT. Zdánlivě záviděníhodný život. Ale není to tak dlouho, co si Andrea prošla peklem.

Během zákeřné nemoci přišla o vlasy, o prs a díky hormonální léčbě nabrala 10 kg. Nyní začíná nový život, a přes veškeré útrapy chce opět vypadat hezky. Vlasy pomalu dorůstají, ňadra vyřeší plastika a s kily, která nepůjdou dolů, se trápit nehodlá.

Andreo, máte za sebou pernou zkoušku, chcete nám o tom vyprávět?

Určitě. Mladé ženy už mají možná více osvěty, ale řekla bych, že ženy v mém a vyšším věku, mají strach. Když si najdou bulku, začnou se bát, že přijdou o prso. Já jsem si našla bouli a šla jsem do toho s tím, že chci prso odstranit hned. Byla jsem posedlá strachem, že by se mi to rozšířilo dál.

Naivně jsem si kupovala paruku, ještě když jsem měla vlasy. Stála 10 000 Kč a já ji měla dvakrát na hlavě. Nosila jsem šátek, absolutně mě unavovala paruka, která je nepříjemná. Navíc všichni říkali, že mi šátek sluší víc.

NA VÍCE FOTEK SE PODÍVEJTE DO GALERIE!

Zde naleznete i ceny a značky oblečení, které měla Andrea na sobě!

Co se ve vás odehrávalo?

Po první chemoterapii jsem se bála o dceru a manžela. Manžel je starší o dvanáct let, brali jsme se před dvěma lety.  Vadilo mi, že by se měli dívat, jak ležím někde úplně vysílená a umírám. To jsem nechtěla připustit. Nemoc jsem si vůbec nepřipustila. Naštěstí jsem chemoterapii snášela dobře a mohla jsem žít „normální" život. Našla jsem dceři byt a vzala si na něj hypotéku, začala jsem opravovat náš byt a chodila jsem do práce.

Jak to snášel manžel?

Manžel to snášel hůř než já. Ale rodina mě držela.

Co říkali doktoři na vaše aktivity?

Hodně mi pomohla paní doktorka Kaňková, ta mi zachránila život a rodinu.  Řekla mi: „Máte tam nádor, začneme léčbu chemoterapií. Do zítřka si promyslete otázky, já vám je všechny zodpovím." Šla jsem na odběry a za dva dny jsem byla na první chemoterapii.  Paní doktorka měla úžasný lidský přístup:  „Můžete všechno, žijte normálně," říkala.  Nikdy nevyslovila slovo rakovina. Jezdila jsem na výlety, hrála golf, nepustili jsme ani tematické večeře s přáteli, které jsme dříve pořádali. Manžel s dcerou mě pořád posílali odpočívat, ale já: „Ne, ne, jdu vařit."  Všechno pokračovalo dál. Dokonce jsem byla během chemoterapií na tři týdny na Kanárech. Paní doktorka mě tam pustila. Tři týdny jsem odpočívala a po návratu jsem dostala další chemoterapii. Na paní doktorku Kaňkovou nedám dopustit. Mít lékaře s jiným přístupem, tak tady dneska asi nejsem.

Věděli o nemoci lidé ve vašem okolí?

Všichni o tom věděli. Nebála jsem se o tom mluvit. Naopak, myslím, že je špatně, když se o těchto nemocech mlčí. Hodně mi pomohla i Anna K, rok před tím jsem četla rozhovor s ní. Ještě jsem posílala manžela k doktorovi na prevenci. A pak jsem si našla bulku já.

Tu bulku jste si objevila sama na základě samovyšetření?

Ano, já se pořád hlídám.  Myslím, že každá žena, když se sprchuje, tak má pár vteřin na to, aby si zkontrolovala prsa a podpaží.

Jak se to vyvíjelo dál?

Nakonec mi stejně prs vzali. Žiji bez něj, mám epitézu, příští rok půjdu na plastiku. Chemoterapie byla nutná, protože se mi udělala bulka i v podpaží. Dali mi na vybranou, jestli chci vzít jen část prsu, ale já jsem si říkala, že jestli se bude dělat nové, tak ať je to celé pryč. Paní doktorka Zárubová, která operaci provedla je velmi šikovná a mohu si dovolit i větší výstřih. A kdybych věděla, co vím teď, tak bych si nechala dát pryč obě prsa. Jednak z důvodu prevence a za druhé by to bylo jednodušší při plastice. Ale to během té nemoci nevíte. Ani tu paruku bych si teď nekupovala.

To je první, co člověka napadne…

Přesně, jak slyšíte slovo chemoterapie, už si běžíte pro paruku.

Měla jste dlouhé vlasy?

Měla jsem delší vlasy. Když jsem se vdávala, tak kadeřnice chtěla, abych je nechala narůst, kvůli svatebnímu účesu.

Byla jste hodně statečná…

Když už k tomu stojíte čelem, tak vám nic jiného nezbývá. Nepřipouštět si to. Říct si: „Budu zdravá!"

Jaký je váš život po uzdravení?

Chtěla bych se vrátit k malování, malovala jsem kdysi ve škole, ale během hektického života, který jsem vedla, mi na něj nezbývalo moc času. Nemoc mě trochu zbrzdila. Teď bych chtěla začít znovu, případně se přihlásit do nějakého kurzu.
S manželem hodně cestujeme, byli jsme v Japonsku, v Číně, v Kanadě. Na svatební cestě jsme byli v Benátkách a tam jsme si dali závazek, že každý rok na výročí vyjedeme někam na prodloužený víkend. Začneme hlavními městy Evropy, teď pojedeme do Bratislavy. Máme spoustu přátel přes jídlo, přes golf, přes víno, jezdíme na vinařsko-golfové zájezdy, dvakrát jsme byli ve Slovinsku a s vinaři z Moravy v Tokaji.

Jste pozitivně naladěný člověk?

Teď už ano. Před nemocí jsem měla hodně deprese, byla jsem pořád nešťastná a pořád se mi zdálo, že mi něco nefunguje. A že mám starosti s podnikáním. Všechno jsem chtěla hned, byla jsem netrpělivá. A dnes si říkám, že když to nejde tak, jak si to představuji, tak musím prostě počkat.

Takže vám vlastně nemoc pomohla nastavit jinak hodnoty?

Ano. Trošku se usměrnit, být více v klidu a získat trpělivost. Léčbu jsem nemohla nijak urychlit, musela jsem tomu dát čas.

Během nemoci vás hodně držela rodina, tu jste si také musela vydobýt…

S manželem jsem se potkala před deseti lety, žily jsme s dcerou samy na Moravě.Seznámili jsme se přes ragby, on ho trénoval a moji tehdejší šéfové ragby hráli. Asi do roka mi oznámil, že se přestěhuji k němu do Prahy. Dcera tenkrát zůstala u babičky na Moravě, nechtěla se stěhovat. Dala jsem jí svobodnou volbu. Špatně jsem to nesla, ale na druhou stranu myslím, že to bylo dobře. Bála jsem se, jak jí přijmou děti ve škole, přeci jenom měla hodně moravský přízvuk a tak malé děti to berou jinak. Bála jsem se, aby mi pak nevyčítala, že jsem jí donutila jít do Prahy. Základní školu si dodělala na Moravě, gymnázium už chtěla studovat v Praze. Dneska je na vysoké škole a mám ji u sebe. Máme skvělý vztah, jsme spíš jako sestry, kamarádky, ale s respektem. Nic před sebou netajíme.

Proč jste se přihlásila do proměny?

Říkala jsem si, že mě stejně nevyberou, tak jsem poslala přihlášku a zapomněla na to. Když mě vybrali, zůstala jsem zaskočená, ale přeorganizovala jsem si schůzky a šla do toho. Zkusím si, že i po nemoci, kterou jsem prodělala, můžu žít jako normální ženská. Ve třiceti letech jsem vážila 50 kg. Pak jsem přibrala, v rámci léčby užívám hormony. To už člověk moc neovlivní. Říkala jsem si, že mi možná pomůže i tato proměna. A že i s tou váhou můžu vypadat dobře.

Co řekla dcera na vaši výhru?

„Mami, jdi do toho!"
A manžel?  Že všechno zvládne, ať to určitě zkusím.

Co ráda nosíte na sobě?

V podstatě všechno, dříve hodně sukně, teď spíš kalhoty - i když džíny jsou džíny. Mám půl skříně srdcovek, některých se nezbavím, byť už se do některých nevejdu. Třeba dlouhé vypasované květované šaty.

Zájmy: Golf, cestování, malování, vaření - máme spolek asi deseti kamarádů a děláme si tematické večeře. Takže vařím i pro deset lidí.

Oblíbené jídlo: Sushi, dělám ho doma, ale víc mi chutná, když ho připraví někdo jiný.

Oblíbené pití: dobré víno, pivo

Oblíbený parfém: Chanel chance

Kosmetický tip: Kosmetiku moc neřeším. Tak nějaký základ, bez kterého nevyjdete ven: řasenka Loreal a Max Factor (kromě dovolené, tam se nelíčím vůbec :o)) Jak byste charakterizovala vaši kabelku: Mám ráda velkou kabelku a nosím v ní snad úplně všechno. Měním kabelky k botám, pořád v nich něco zapomínám a zase nacházím.

Sen: Po tom všem, co jsem zažila, tak hlavně, abych já i moje rodina byla zdravá. Aby dceru nepotkalo to, co mě. Aby všechno dobře zvládla, dostudovala a byla šťastná.

Motto: Každé ráno a každý večer si říkám: „Pane bože, dej mi sílu, ať unesu, co nemůžu změnit, ať mám odvahu změnit to, co změnit jde, a ať jsem moudrá, když budu rozlišovat mezi těmito možnostmi.

Film: Deník Bridget Jonesové, viděla jsem ho asi stokrát a můžu si ho pouštět pořád dokola. Ten film byl pro mne aktuální v mých třiceti letech. Když je venku ošklivo, vlezem si s dcerou pod deku, dáme si víno a koukáme spolu, Bobule

Knížka:  od Betty MacDonaldové Co život dal a vzal, Třetí přání od Roberta Fulghuma

Znamení: Rak

Také jste nadšeny z proměny naší čtenářky Andrey? Také chcete projít proměnou? Napište nám na [email protected]! Pošlete vaši aktuální fotografii, míry a pár vět o sobě. Hlavně nezapomeňte na kontakt! A možná to budete právě vy, kdo se bude usmívat na ostatní ze stránek Žena.cz!

Kim Kardashian a holý pupík Emily Ratajkowski. Začíná oscarová afterparty | Video: Reuters
reklama
reklama
reklama