Fascinoval mě svět potlesků, říká návrhář Pavel Brejcha
Vykašlal se na všechny možné módní show a jde na to jinak. Módní návrhář Pavel Brejcha si k zákazníkům našel tu nejjednodušší cestu.
Vzhledem k tomu, jak rychlá dnešní doba je, si málokdo chce nechávat oblečení šít, protože je to proces na několik týdnů. Nemluvě o tom, když autorskou kolekci vidíte na přehlídce, zamilujete se do několika kusů, jenže ona bude v prodeji až za půl roku - jde přece o kolekci na příští sezonu.
Tomuto kolotoči se Pavel Brejcha rozhodl vyhnout a založil vlastní e-shop, kde seženete jeho minimalistickou módu teď hned. Mrkněte na www.pavelbrejcha.com.
Mezi nakupováním si přečtěte krátký dotazník, který nám Pavel vyplnil.
Jako malý jsem snil o tom, že budu slavný stavitel, umělec a budu žít na zámku.
Módním návrhářem jsem se stal, protože mě fascinoval svět lesku, potlesků a krásy plující po přehlídkovém mole.
Nejlepší na téhle práci je ten proces, ta myšlenka, co nadchne a ruce pak zhmotní nový tvar, co podtrhne, či zakryje a dodá odvahy.
Letos jsem začal učit na univerzitě ve Zlíně design oděvu, takže můžu říct, že dnešní mladí lidé jsou virální, někdy až moc, právě proto jsou nesoustředění, fascinují mně, někdy jdou po povrchu, kdo by dnes řešil podstatu tématu, někteří jsou trendy, jiní velmi osobití. Těžko se to dá zobecňovat.
Když jsem sám byl ve věku svých studentů, snil jsem o módě, co ještě byla módou o individualitách.
Na střední škole jsem nosil modré a zelené kostkaté košile a často manšestrové kalhoty. To byl rok 1996.
Teď se nejlépe cítím v džínách, bílém triku a pevných botách.
Svůj styl bych popsal jako nenápadně funkčně elegantní.
Největší pocit zadostiučinění cítím, když se mi povede dát ten správný tón.
Pocit zmaru mám vždycky, když se ztratím sám sobě, do toho jsem unavený a pak vše je zmar, třeba i špatně ušitý šev.
Nejlepší rada, jakou jsem kdy dostal, je, že život je TEĎ.
Jsem pyšný, že se papírová panenka, kterou jsem vytvořil společně s Jitkou Čvančarovou pro UNICEF, vydražila za velkou částku a pomůže 100 potřebným dětem v Africe.
Doufám, že respekt, tolerance a úcta k jakékoli bytosti budou jednou samozřejmé vlastnosti každého z nás.
Stydím se někdy za svá slova a činy.
Mou nejhorší vlastností je, že řeknu nahlas své pochyby v nejnevhodnější chvíli.
Zbytečně nadužívám slova vlastně, prostě, hrozně. Pracuji na tom a zaměňuji je vhodnými synonymy. Je to zábava se přistihnout, že je zase chci použít a vyhnout se tomu.
Podívejte se na video představující styl a značku Pavla Brejchy, které jsme dostali k dispozici jako první:
