Rodačka z Prahy studovala doktorát ve Středisku ibero-amerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a do Střední Ameriky se dostala i díky grantu, aby v Mexiku mohla dohledat potřebné zdroje k dokončení své dizertace. Několikatýdenní pobyt v Mexico City nakonec rozhodl o její další budoucnosti. A pandemie koronaviru zase pro změnu urychlila její stěhování zpět do Česka. 

Když Eva Kubátová před sedmi lety odletěla do Mexika kvůli výzkumu ke své dizertační práci, nenapadlo ji, že se na dětské oslavě seznámí se svým budoucím manželem. I přes prvotní skepsi dala vztahu na dálku šanci a dnes je již pátým rokem vdaná za svého původem mexického partnera, se kterým má dceru Annu Carmen. Po letech v Mexico City došlo k rozhodnutí, že by se mohli přestěhovat do Česka. Jarní pandemie koronaviru přesun uspíšila.

Česká překladatelka a tlumočnice na konci února přiletěla s dcerkou do Prahy s tím, že se tu s manželem po několika týdnech setkají. S plány jim však zamíchala vládní nařízení v obou státech. Její muž tak zůstal v Mexico City a nyní čekají, až bude moci přiletět za nimi. Jako rodina by za sebou teoreticky mohli odcestovat, ale zámořský let z Mexika do Česka je v současné situaci komplikovaný. "Neustále nám mění rezervace letenek na další měsíc a pak zase další měsíc. Nechceme lítat za každou cenu," popisuje situaci překladatelka. Levné lety jsou navíc vedené častokrát přes Řím. "Nejbezpečnější je teď zůstat v Česku a v Mexiku a počkat, až se zase uvidíme. Je to sice smutné, ale máme WhatsApp a manžel si s námi povídá každý večer, dceři vypráví pohádku o krokodýlovi a pak jde do práce," říká Eva. 

Seznámení jako z telenovely

Se vztahem na dálku má ale česko-mexický pár bohaté zkušenosti. Seznámili se v roce 2013 na dětské oslavě během Evina studijního pobytu v Mexiku. Několik dní nato ale Eva odletěla zpátky do Česka. Přestože její předchozí zkušenosti nedopadly dobře, vztahu na dálku dala šanci. Hned od počátku se dohodli, že aby jim vztah mohl fungovat, nejdelší pauza mezi setkáními bude čtyři týdny. Letos poprvé museli dohodu porušit. 

Rozkročená mezi Českem a Mexikem

Tři roky strávili pendlováním mezi Českem a Mexikem, v roce 2016 se vzali a usadili na delší čas v Mexico City, městě, které je také pověstné zoufalou dopravní situací. Eva s manželem mohou pracovat z domova, a tak nemusí trávit jako většina Mexičanů tři hodiny cestou do práce a tři z práce.

Kromě toho se díky práci z domova pohybuje především ve své čtvrti, kde zná i ostatní sousedy. "Člověk si žije ve své minivesničce v rámci Mexico City, kde vás všichni znají a zdraví. Není to pro mě jenom neosobní město," obhajuje jej.

Mexico City není pro výchovu dítěte zrovna ideální

Přestože je pro ni metropole druhým domovem a zemi i další středoamerické státy procestovala bez větších potíží nebo pocitu nebezpečí, s narozením dcery si začala uvědomovat, že obrovské Mexico City není pro vychovávání dítěte zrovna ideální.

"Bezpečnostní situace je komplikovaná. Nedávno jsem se s taxikářem bavila o tom, že bych o Mexiku řekla tisíc dobrých věcí, ale rozhodně bych neřekla, že je to svobodná země. Cítím velkou nesvobodu pohybu, člověk musí hodně přemýšlet o logistice v rámci megalopole. Mexico City je hrozně přelidněné, je tam obrovská fluktuace lidí za prací," popisuje Eva. 

Strach o dítě

Mexico City podle Evy není rozhodně nejbezpečnější město na světě. Svou dvouletou dceru by nenechala běhat po některém z metropolitních parků.

"Ve chvíli, kdy se vám v parku zatoulá dítě, pravděpodobně už se nenajde. Můžeme spekulovat o důvodech, proč by se nenašlo, a jedním z nich jsou městské legendy o únosech dětí kvůli orgánům. A to jsou věci, které člověk nechce riskovat. Moje dítě tak v davech chodí na vodítku nebo ve speciálních kšandách s provázkem, což je v Mexiku běžné. Odpadává tak neustálý stres, že se vaše dítě ztratí, čehož se bojím daleko víc, než že by mi ji někdo unesl," říká česká překladatelka.

Manžel se učí česky s dítětem

Dalším důvodem, proč se plánuje usídlit v Česku natrvalo, je kvalitní vzdělání. "Nedovedu si představit, že bych naši Anču poslala v Mexiku do veřejné školy. Nechci riskovat, že by se do ní někdo navážel, protože její máma je cizinka a je světlejší než většina mexických dětí. Chtěla bych pro ni dobré vzdělání standardní úrovně a takové je v Mexiku placené," vysvětluje.

Její manžel Israel by si v Česku rád našel práci v IT společnosti. "Po definitivním přestěhování do Česka možná požádá o místo ve stejné firmě, pro kterou pracuje nyní. Jen by se přizpůsobil jinému časovému pásmu," vysvětluje Eva Kubátová. A jak je na tom manžel s ovládáním češtiny? "Využívá jazykové aplikace jako Duolingo, tu drtí každý den. Učí se taky od našeho dítěte," říká. Podle ní mexičtí muži mají v sobě zakořeněno, že jsou živitelé rodiny. "Myslím si, že můj muž si ale naopak velmi cení toho, že rodinu živíme oba dva a nemusí tak dávat zavděk mexickým živitelským stereotypům," přemítá Eva.

Na kutě proti stereotypům

Mnozí jejich mexičtí přátelé se neustále diví tomu, že jejich dvouletá dcera chodí spát mezi sedmou a osmou večer. "Divila se tomu i naše mexická pediatrička, která mi na to řekla: 'Proboha, proč chodí tak brzy spát?' Mexické děti jsou totiž součástí veškerého dění. Děti jsou pak na narozeninové oslavě třeba do dvou do noci a trsají. Naše Andulka ale chodí spát v sedm večer. Nejdřív na to i můj muž koukal skrz prsty, ale dneska mě za to málem blahořečí, protože máme večery pro sebe," vypráví.

"Hola, maminko, how are you?"

Zážitky rodiny české překladatelky jsou okořeněny jejich trilingvismem, kromě češtiny a španělštiny totiž používají také angličtinu. "Dcera mě každé ráno teď budí se slovy: 'Hola, maminko, how are you?' A mluví na mě paskvilem tří řečí najednou," říká Eva.

Ve školce zase její dcera s česko-mexickými kořeny často používala české výrazy, které ale v mexické španělštině měly úplně jiný význam. Například učitelky nazývala teta, což ale ve španělštině znamená ženské ňadro. Svou spolužačku, co se bouchla do nohy, zase konejšila českým výrazem "malá, malá", ta jí ve skutečnosti rozuměla, že je zlá. A cizí muže na mexických ulicích zdravila českým papá, což ale ve španělštině znamená tatínek.

Sběratelka podivností

Eva Kubátová se kromě překladů a tlumočení věnuje také svému blogu z Mexika, který nazvala Mexikopedie. "Po několika letech života v Mexico City prvotní okouzlení vyprchalo. Ale do Mexika jsem se znovu zamilovala, když jsem dala formu své knížce a blogu - Mexikopedii. Znovu jsem musela vykutat krásy země i města a uvědomila jsem si, jakou výsadu mám, že žiju v nesmírně krásné zemi za nesmírně dobrých podmínek. Mexiko mě naučilo spoustu věcí a možná mám k němu někdy idealistický vztah," říká s tím, že země ji pořád každý den překvapuje.

Také na sebe prozrazuje, že je sběratelkou mexických podivností. "Od pojídání kukuřičné sněti jako největší lahůdky, které se říká aztécký kaviár, přes různá náboženská procesí, kulty a oslavy. Podivností je tam tolik, kolik jich chcete vidět," tvrdí Eva s tím, že i přes stěhování do Česka na zemi nezanevře.

Naopak se tam budou rádi vracet: "Však i na druhé straně zeměkoule máme rodinu, a navíc tam budu stále hledat další a další témata pro Mexikopedii," dodává. "Pro mě se nic nemění, jestli jsem zrovna v Mexiku, nebo v Česku, práci můžu dělat na dálku. Pro mého muže je to stejné a naše dítě je spokojené tam, kde je pískoviště. Česko je pro nás rozhodně ta nejkrásnější země pro život, zatímco Mexiko si člověk nejvíce užije na prázdninách," uzavírá Eva.