Měl být lékařem. Stát mu sen vzal
Zdeněk Boháč se v únoru 1948 zúčastnil průvodu na Hrad, který rozehnala komunistická Bezpečnost a Lidové milice.
Odveta moci následovala okamžitě. Tehdejší student medicíny Boháč přišel o index a v lednu 1949 jej Akční výbory z fakulty definitivně vyloučil.
O protestech roku 48 si PŘEČTĚTE ZDE
O stranických čistkách najdete více ZDE
Lékařství bylo Zdeňku Boháčovi navždy zapovězeno. Nemohl pracovat ani jako pomocná síla v nemocnici. Rehabilitován byl až v roce 1990. Podobný osud potkal po únoru 1948 dalších 10 203 vysokoškoláků.
Dnes je Zdeněk Boháč členem Akademického klubu 48, který spolu s Konfederací politických vězňů a Sdružením pronásledovaných učitelů usiluje o prosazení zákona. "Politická reprezentace nás stále opomíjí, snažíme se na čistky na vysokých školách upozornit už od roku 1989, ale zatím se vždy našel nějaký důvod, proč nás odmítnout," říká pan Boháč.
O perzekuci učitelů ČTĚTE ZDE
Naděje někdejším studentům svitla za Tošovského vlády. Kabinet však skončil dříve, než mohl již sepsané nařízení o odškodnění vydat. Náhrady za zmařené profesní životy se tak studenti, kteří se v roce 1948 jako jediní postavili komunistům, dosud nedočkali.
Mnozí z nich se jej možná už ani nedočkají.
Zatímco v roce 1998 by se odškodnění týkalo 3 400 bývalých studentů a 8 000 učitelů, dnes jich dohromady žije jenom 2 500. Náklady na odškodnění by nebyly nijak vysoké - státní kasu by přišly na necelých 250 milionů korun.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
