Medvídek: Rozhovor s Petrem Jarchovským
Jak se psal příběh filmu Medvídek?
O čem je pro vás scénář i film Medvídek?
Soukromě si myslím, že je takovou ztišenou pravdivou zprávou o lásce a přátelství.
Jak vymýšlíte prostředí pro postavy? Prostředí diplomata, prostředí galerie
Jsou to pro vás nějak přitažlivá místa? Člověk se pohybuje mezi nějakou vrstvou lidí a my o ní podáváme zprávu. Samozřejmě je to odpozorováno ze života, aby každé postavě odpovídalo, čím se zabývá. První rodinka jsou nám mentálně blízcí lidé hraje je Jiří Macháček s Táňou Vilhelmovou, tedy "plebejci". Pak přichází "buržoazie" Aňa Geislerová a Roman Luknár, a pak marťani "feudálové", šlechta, nevím jak je nazvat ztělesňují je Ivan Trojan a Nataša Burger. Takhle jsme si pomáhali, když jsme stavěli schůdky těm třem kamarádům.
Říkal jste, že inspirací k tomuto filmu byl krom vašich životů a životů kamarádů i film Woodyho Allena Manželé a manželky.
Je to nepřímé ovlivnění. Allen vyprávěl vtipně a pravdivě o partnerských vztazích. Určitě nás ovlivňuje fakt, že lze vyprávět vtipný, štiplavý a zároveň zábavný a pravdivý příběh o mužích a ženách. Myslíte, že by se měla kamarádovi říci trpká pravda? Ve filmu se přátelé radí, zda to udělat. Ale Aňa ve filmu pěkně říká, jak by to mělo být! Já na to nemohu odpovědět, vždyť ten film je takový rébus! Nemůžete chtít odpověď. Každý si musí odpovědět sám. Jako v životě.
Zobrazujete s Janem Hřebejkem mužský svět, ale vciťujete se i do ženských duší, až se zdá, jako byste si více vážili ženských schopností. Je to tak?
Myslím, že film nenadržuje ani jedné, ani druhé straně. Aspoň to nebyl náš záměr. Ale protože jsme s Honzou Hřebejkem chlapi, snažíme se, abychom se nějak vcítili do toho druhého světa. Abychom nepodváděli a nedělali rychlé závěry. Jsou fáze života, kdy vás napadne, že ke střídání stráží došlo, aspoň na úrovni domácností. Kdo má větší životaschopnost, kdo se dokáže zvednout a ustát náročné životní situace to jsou vlastně holky.
V čem jsou muži jednoznačně lepší než ženy?
To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Chlapi si asi dokáží udržet přátelství z dětství, přátelství mezi ženskými je možné a může být velmi silné, ale není stejného druhu. A to je taky báze filmu. Zrada, pokud se stane, nebo konflikt mezi mužem a ženou kontaminuje pak i starší přátelství. Jednou ze stěžejních scén je mejdan, kde si tři kamarádi spolu zatančí.
Je to běžná zábava?
Víte, to jsou kluci, kteří se znají od gymplu. A když se seznámili, bylo jim čtrnáct a půl. To je doba, kdy něco takového může být celkem běžné, když jsou na mejdanu stádečka koloušků a holky se tam nevyskytují. A třicátníci čtyřicátníci si mohou vzpomenout na svá raná léta, kdy byli ve stádečku koloušků.
Sotva dokončíte jeden film, už pracujete na druhém. Co to bude?
Oslovily nás tři staré povídky Petra Šabacha z předrevoluční sbírky Jak potopit Austrálii, kde jsme našli námět pro náš společný film Šakalí léta. Ještě jsme v té knížce měli schované tři povídky. Takže v létě podle nich chystáme točit čistou komedii s řadou skvělých herců. S mnohými z nich jsme ještě nespolupracovali. Na to se velice těším.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
