Co vás zaujalo na vaší postavě?
Johanka je manželkou českého velvyslance v Římě. V průběhu filmu se mi narodily tři děti. Zaujala mě na ní její slunečná povaha. Je to typ ženy, která si v sobě nese tajemství. Myslím, že během filmu může divák to tajemství jenom tušit, není vysvětleno naplno. Johančina kvalita je v tom, že umí přijímat věci tak, jak přicházejí. Samozřejmě se dostává do krizí, ale nebojí se kráčet nestereotypní cestou. I když se pohybuje ve vyšších společenských kruzích diplomatů, kde se vyžaduje bonton, přesné chování, uspořádaný rodinný život. To Johanka tak úplně nemá, ale ani ona, ani její muž z toho nejsou zmateni, spíše matou všechny okolo. Žijí si ve svém světě a i když mají problémy, vyřeší si je mezi sebou.

Ve filmu mluvíte nejen česky, ale i italsky. Bylo to pro vás obtížné?
Jsem Slovinka, Slovinsko je blízko Itálie, takže tam mám i příbuzné. Mám italštinu hodně odposlouchanou, moje máma i tatínek mluví plynně italsky. Zajímavé je, že jsou ve skutečnosti opravdu velvyslanci Slovinska v Římě. Sama nemluvím italsky úplně na výtečnou, i když jsem se na střední škole dva roky tento jazyk učila. Zase jsem ho zapomněla, protože jsem ho nepoužívala, ale přece jen mám italštinu zažitou.

Čeho si nejvíc vážíte u Jana Hřebejka? Jak pracuje s herci?
Vážím si toho, že cítí vůči hercům sympatie, že jim nechá otevřený prostor. Nezasahuje do hereckých výrazů, dá každému možnost vývoje, aby si vytvořil vlastní způsob, jak svou postavu nakonec pojme.

Ženský i mužský svět se ve filmu zajímavě prolínají. Musíte tedy jistě i z profesních důvodů přemýšlet i o tom, který z těch světů má větší sílu
Řekla bych, že na pochodu kupředu je teď ženský princip. Ale obě pohlaví v sobě mají mužský i ženský princip. Ženy asi umějí lépe vnímat, nestydí se za své emoce, zatímco muži je okamžitě zahalují do racionálních vysvětlení. Tato doba je jakousi výzvou, aby každý v sobě nechal víc proudit ženský princip, tj. princip intuice, iracionality. Intelekt, racionalita už nevystačí. Nemyslím si, že jde o nějaké ženské hnutí. Je to spíš výzva mužům, aby se nechali řídit vnitřní ženou v sobě.

Odhalila jste ve filmu také něco o mužském světě?
Není to pro mne nic nového, třeba pánský večírek ve filmu je až trochu dětinský. Myslím, že by ve skutečném životě muži už mohli z toho dětinství vyrůst, být trošku dospělejší.

Čím vás oslovil scénář či film?
Všimla jsem si, že Medvídek je dost přesný odraz skutečnosti, jakou vidíme všichni kolem sebe. Nemůžu říct, že se mi taková skutečnost zrovna líbí. Ale vím, že by se měla ukazovat taková, jaká je.