Zápisky šestnáctileté Katji sdílela v překladu na Twitter ukrajinská aktivistka a výkonná ředitelka Centra pro boj proti korupci Daria Kaleniuková, jak upřesnil deník Unilad. Svědectví mladé obyvatelky Mariupolu přirovnala k deníkům dětí z koncentračních táborů za druhé světové války. 

"Znáte pocit bolesti? Jednou jsem se zamilovala do chlapce, ale on do mě ne. Myslela jsem si, že je to bolest. Ukázalo se, že skutečná bolest je, když přímo před vámi zemře vlastní matka. Můj bratr stále opakoval: "Mami, nespi, nebo tady zmrzneš," popsala Katja hrůzný zážitek. Její matka zemřela tři dny před evakuací z města. Mladšímu bratrovi namluvila, že spí a že ji nesmí budit. "Ale myslím, že to pochopil," zapsala si do deníku.

Zmínila, že nikdy nebudou moct navštívit matčin hrob, protože její tělo zůstalo ve sklepě, kde se rodina schovávala. "V tomtéž sklepě jsme vykonávali potřebu, spali a jedli zbytky. Strýc Kolja jednou chytil holuba, opekli jsme jej a snědli. Pak jsme všichni zvraceli," vzpomíná dívka. 

Než zemřela její matka, přišla i o strýce Kolju. "Naše sousedka zemřela. Tělo začalo páchnout. Když venkovní hluk utichl, strýc Kolja jej šel vynést a zabila ho mina. Máma hodně plakala. Potom, co táta zemřel, byl Kolja její nejbližší osobou," stojí v zápiscích.

Katja dále popsala, jak při útěku z města míjela rozkládající se těla. "Tak strašně páchnou. Několikrát jsem se málem pozvracela. Zakrývala jsem bratrovi oči máminou šálou, aby to neviděl," píše dívka z Mariupolu. 

Zmiňuje, že přestala věřit v Boha, protože její matka chodila pravidelně do kostela a nikdy neudělala nic zlého. "Kněz mi řekl, že nyní slouží Bohu. Byla bych raději, kdyby mu sloužila na zemi tím, že by nás vychovávala," přemýšlí o svém rozkolu s církví. 

"Děsilo mě, když děti plakaly. Protože bylo potřeba být zticha. Ti šílenci hledali lidi ve sklepích a zabíjeli je. Přeživší tvrdili, že ruští vojáci byli schopní znásilnit děti, starší lidi nebo i mrtvá těla. Pokud existuje Bůh, proč by toto dovolil?" ptá se. 

V závěru textu Katja píše, že jí po útěku z přístavního města hrozí oddělení od bratra a že už nemá vůli žít. "Měli jsme hezký život, dokonce jsme si koupili auto. Strýc Kolja mi slíbil, že mě naučí řídit. Zapálili i to auto, z bytu nezbylo nic," vzpomíná dívka na život před válkou. Doufá, že po válce bude bydlet v novém domě, který bude stát na místě toho zničeného. Chtěla by tam své matce ve sklepě pokládat květiny. 

"Chci zemřít, ale nemohu. Objímejte své děti. Pokud byste zemřeli, nepamatovaly by si vaši vůni. Pokud to přežiju a jednou budu mít děti, budu je objímat neustále," končí Katja své zápisky. 

Mohlo by vás zajímat: Svědectví ženy, která uprchla z Mariupolu

"Včera jsem se dozvěděla, že už nemám domov, kam bych se mohla vrátit, protože byl vymborbardován a spadl," uvedla v rozhovoru Alina Beskrovnová. | Video: Associated Press