Rubus idaeus
Lidové názvy: červená malina, maliní, malinčí, malena
Čeleď: růžovité
Popis rostliny
Maliník obecný je popínavým vytrvalým keřem s výškou od 150 do 300 cm.
Z plazivého kořene vyhání prutovité výhonky, které druhým rokem dřevnatí. Až druhým rokem z nich vyrůstají boční výhonky nesoucí květy, poté zpravidla odumírají.
Prutovité výhonky maliníku mohou být lysé, chlupaté, někdy i trnité. Drobné ostny pokrývají i řapíky střídavě položených listů. Listy maliníku jsou tří, pěti i sedmičetné, lichozpeřené, mají ostře pilovitý okraj, na spodní straně jsou běloplstnaté. V zimě opadávají.
Samosprašný maliník kvete v květnu a v červenci pravidelnými pětičetnými květy bílé barvy. Plodem je chutná červená malina o velikosti do 3 cm. Jde o souplodí drobných peckovic.
Výskyt a pěstování
Maliník obecný je původním druhem Evropy a Asie. Druhotně ho najdeme i v dalších částech světa, mj. v Severní Americe.
Maliník preferuje kyselejší půdu. U nás roste zejména v podhorských a horských oblastech. K vidění je ve světlých lesích, na pasekách a mýtinách, na slunných stráních či v křovinách.
Maliník se hojně pěstuje jako ovocný zahradní keř. Na pěstování není náročný. Bude se mu dařit na chladnějším a vlhčím stanovišti. Množí se především prostřednictvím výmladků. K dispozici je v několika šlechtěných odrůdách. Nejvíce léčivých látek však nesou divoce rostoucí rostliny.
Léčitelství
Listy maliníku zaujmou obsahem tříslovin, flavonoidů, slizů, organických kyselin, vonné silice, vitamínů (A, B, C) a některých minerálních látek (vápník, hořčík, železo, draslík). Vitamíny a minerály, organické kyseliny spolu s karotenoidy a sacharidy pak najdeme v plodech maliníku. Plody jsou také zdrojem antokyanových barviv nebo pektinu.
Maliny se konzumují čerstvé, připravují se z nich šťávy, sorbety, sirupy, marmelády, džemy či ovocná vína.
V léčitelství se uplatňují i listy maliníku. Sbírají se od jara do podzimu, nejvíce účinných látek však obsahují před rozkvětem. Sklízejí se bez stopky, odštipují se nebo odstřihávají z mladých nekvetoucích výhonků. Malinové listy se suší v tenké vrstvě, ve stínu. Mohou se krátce předsušit na slunci. Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C. Sušené listy jsou silně drobivé, proto se zásadně nestlačují. Chrání se před světlem a vlhkostí.
Léčivé účinky maliníku
- je protizánětlivý
- má antioxidační efekt
- posiluje obranyschopnost
- působí močopudně
- má svíravé a stahující účinky
- stimuluje sekreci žluči
- podporuje trávení
- pomáhá proti průjmům, žaludečním a střevním kolikám
- je prospěšný při kašli a nachlazení
- posiluje děložní svalstvo
- tlumí menstruační bolesti
Podávání a užití
Vnitřní užití
Maliník v léčitelství slouží v podobě lahodných malin, ovocné šťávy nebo čajového nálevu z listů. Při jeho přípravě se lžíce sušených listů přelije šálkem vařící vody, aby se v uzavřené nádobě nechala luhovat asi 10 min. Poté se scedí. Popíjí se 2 – 3x denně. Méně často se maliník připravuje i jako odvar.
Čaj z maliníku má slabě trpkou chuť a nevýrazné aroma. Je vhodný i pro děti. Maliník nemá žádné vedlejší ani nežádoucí účinky a lze ho užívat dlouhodobě. Protože stimuluje svaly děložního svalstva, nedoporučuje se v období těhotenství.
Maliník se samostatně užívá jen zřídka, často je však součástí bylinných směsí. Představuje pomocnou bylinu pro doplnění objemu. Fermentované listy maliníku slouží jako náhrada černého čaje.
Vnější použití
Listy maliníku se zevně uplatňují v podobě odvaru (lžíce sušené drogy se přivede k varu ve 250 ml vody, krátce se povaří, nechá luhovat 10 min., poté se scedí). Odvar poslouží jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní a při paradentóze. Užívá se také k omývání očí při zánětu spojivek, méně často jako hojivý obklad při různých kožních potížích.
Malinový nápoj – recept
Asi 500 g malin omyjeme a vylisujeme. Bokem rozpustíme 3 – 4 lžíce medu v 500 ml vody. Po vychladnutí smícháme medový roztok se šťávou z malin, lžící citronové šťávy a lžící cukru. Vše rozmícháme a ihned podáváme.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
