Vědní pedagogická disciplína logopedie se zabývá zejména rozvojem a vzděláním jedinců, kteří mají vadu řeči, napravuje řečovou nefunkčnost či nedostatky. V logopedické nápravě jsou obsaženy poruchy řeči od jedné hlásky až po absolutní nemluvnost. Pracuje se všemi věkovými skupinami. Logopedii je možné chápat jako vědní obor, jako profesi, díky které jsou napravovány vady řeči, a jako studijní obor, díky němuž se kvalifikují studenti do pozice odborníků.
Historie
Poprvé byla logopedie definována jako lékařská věda v roce 1924 ve Vídni foniatrem Fröschelsem. Ovšem důraz na správnou mluvu se objevil již u Jana Amose Komenského, tedy na přelomu 16. a 17. století. Komenský apeloval na to, že řeč je prostředek komunikace specifický pro lidstvo a měl by být používán správně. Počátkem 19. století pokračoval v rozvoji řeči Jan Evangelista Purkyně, který zastával názor, že správná řeč je nezbytná pro správnou výchovu.
Nejprve se logopedická péče začala rozvíjet na konci 18. století u hluchoněmých dětí, o které začali specializovaní učitelé pečovat, a následně se tato péče rozšířila také na děti s vadou řeči. V Praze, v Ústavu pro hluchoněmé, specializovaní učitelé zařizovali nápravu vad řeči u dětí, které slyšely. Později se zapojili učitelé zvláštních a obecních škol. V roce 1860 začal logopedickou péči provádět A. Gall, který ve své době působil jako ředitel pražského Ústavu pro hluchoněmé. Od této doby započala na území českých zemí péče o osoby s vadou řeči. Centrum bylo situováno do Prahy. Jeho následovníci otevřeli různé instituty či třídy, které byly specializované na poruchy vad řeči u mluvících jedinců.
V roce 1932 byl založen Eduardem Veselým Ústav pro nápravu vad řeči, v roce 1936 se Hubert Synek podílel na vzniku speciální třídy pro nevýřečné jedince v Brně, a následně vznikla v Brně první škola pro mluvící s vadou řeči. V roce 1946 byl založen první Logopedický ústav v Praze a jeho zakladatel, lékař Miloš Sovák, je označován za otce speciální pedagogiky a logopedie v Československu. V 50. a 60. letech se začala rozvíjet příprava odborného vzdělávání na vysokých školách, ze kterých vzešli kvalifikovaní logopedové.
V současné době se logopedie snaží o zachování odbornosti, a to na soukromých klinikách, v nemocnicích či prostřednictvím soukromé praxe logopedů.
Náprava řeči
Řeč představuje nástroj, kterým lidé vyjadřují své pocity, myšlení a ovlivňuje rozumový vývoj jedince. Do sedmi let věku by mělo dítě být schopno zvládnout základy mateřského jazyka. Všeobecně platí, že čím dříve začne s logopedií, tím lépe. Ideálním věkem pro nápravu vad řeči je předškolní věk, kdy dítě špatně vyslovuje hlásky L, R, Ř a sykavky. Náprava řeči se uskutečňuje pomocí speciálních artikulačních cvičení, v rámci kterých se pacient pod dozorem logopeda učí správně vyslovovat komplikované hlásky.
Specifické poruchy řeči souvisí také s funkčními poruchami, mezi které patří ADHD či autismus. Poruchy související s vývojem řeči představuje dyslalie, koktavost, nemluvnost, breptavost, poruchy hlasu, vývojová dysfázie a opožděný vývoj řeči.
Logopedická činnost
Logopedická praxe je v České republice na vzestupu, v ordinaci se setkáte s logopedickým asistentem a logopedem. V kompetenci logopedického asistenta je zapojit se do prevence poruch vývoje řeči u dětí, dále provádět dechová cvičení, přípravná artikulační cvičení a fonační cvičení. Asistent uskutečňuje řadu dalších přípravných činností.
Logoped je odborník, který absolvuje akreditovaný magisterský program, nabyl odborné znalosti z tohoto oboru a zajišťuje nejen prevenci a cvičení, ale také umí diagnostikovat narušené komunikační schopnosti. Spolupracuje s dalšími odborníky z řad psychologie, foniatrie, otorinolaryngologie, pediatrie, neurologie a psychiatrie. Podílí se na výzkumné činnosti, provádí posudkovou a poradenskou činnost.
