reklama

Khousnoutdinová: I pocity zoufalství k šestinedělí patří. Moje není výjimkou

Dula a lektorka předporodní přípravy Lilia Khousnoutdinová v květnu porodila třetí dítě, syna Karla George Janečka. Už deset let se zabývá ženskou problematikou a radí, jak může žena nejlépe prožít šestinedělí, ke kterému kromě pocitů štěstí patří také pocity zoufalství. Ona sama přiznává, že jí nedělají dobře dlouhé návštěvy a že je důležité požádat o pomoc přátele i rodinu.

Foto: archiv Lilie Khousnoutdinové

Stále se dostatečně nemluví o tom, jak může být šestinedělí pro ženu náročné. Jak jej prožíváte vy? 

Šestinedělí je zajímavé období a má obrovskou amplitudu. Snadno a rychle se v něm totiž střídají velmi intenzivní pocity. Ani já samozřejmě nejsem v tomto směru výjimkou. Určitě mám chvíle, kdy cítím totální euforii, kdy jsem zamilovaná do miminka a vděčná za každý okamžik. V takových chvílích mi všechno připadá krásné a "růžové". Pak ale přichází i momenty totální bezmoci a zoufalství, kdy se miminko často budí a brečí. Jsem unavená, natékají mi a bolí mě prsa nebo mně třeští hlava a já si říkám, jestli ještě vůbec mám na to, abych s třetím dítětem dokázala tu fyzickou výzvu mateřství zvládnout. 

Patří k tomuto období vyhrocená emocionalita? 

Ano. Na jednu stranu vím, že když o svých schopnostech pochybuju, tak je to nesmysl. Je mi třiatřicet a jsem, díkybohu, zdravá. Navíc mám kolem sebe spoustu podpory. Vím tedy, že v tomto ohledu si nemám na co stěžovat a jsem naopak hodně vděčná. V každém případě se snažím si alespoň udržet určitý nadhled, uvědomovat si: "Ano, toto už jsem cítila i říkala a zlepšilo se to." Přesto vnímám, že je to mnohem náročnější než u prvního dítěte, kdy jsem na jednu stranu sice nevěděla, co čekat, a v mnoha věcech byla bezradná, ale dítě bylo jen jedno. Taky jsem byla přece jen o deset let mladší. Vícero potomků, obzvlášť ve chvíli, kdy je mezi nimi menší věkový rozdíl, může být opravdu záhul. 

Jak se o sebe staráte, abyste to zvládala? 

Snažím se co nejvíc spát. Také si dopřávám péči, která je potřeba pro rekonvalescenci těla po porodu. Nějaké fyzio nebo i jemnější metody, jako je shiatsu a kranioterapie. Snažím se také dobře jíst, hodně pít, brát kvalitní přírodní doplňky stravy, prostě se o tělo řádně starat. Také se obklopuji lidmi, které mám ráda, kteří ve mně vyvolávají pocit bezpečí a jsou ohleduplní, ctí naše potřeby soukromí. I to mi hodně pomáhá udržovat určité dobré emoční klima. Zároveň neříkám, že se mi to vždycky daří. Jsem třeba dost háklivá na to, když by kolem malého miminka mělo být příliš mnoho lidí. Vadí mi velký provoz a dlouhé nečekané návštěvy. Takže toto období je pro mě i zkouška toho, jak si chránit své hranice a svůj prostor.

Pomáhá vám někdo s vařením, úklidem nebo vyzvednutím starších dětí ze školy?

Ano, upřímně ani nevím, jak bych to jinak mohla prakticky zvládat. Odvést v podstatě ve stejnou dobu jedno dítě do školky a druhé do školy, které jsou od sebe hodně vzdálené, a do toho se starat o novorozeně… Hodně mi tedy pomáhá moje máma a vůbec celá rodina, například bratr. Máme doma i výpomoc na úklid, hlídání. Vycházím z toho, že když se ženě obzvlášť těsně po porodu podaří se nezhroutit a udržet se v tom pozitivním naladění, ve finále se to vyplatí všem.

Plánovala jste si šestinedělí nějakým způsobem předem?

Předem jsem plánovala jen týden po porodu, dál už se to vyvíjí podle potřeb. Například teď jsme týden fotili všechny fotky do třetí knihy ze série Jsem žena. Tentokrát se to týkalo evropských ženských postav, které hrály důležitou roli v církevní nebo jiné spirituální hierarchii. Focení od rána do večera samozřejmě obnáší dost organizačních záležitostí. Pomalu začínám i znovu vysílat, také píšu. Snažím se to omezovat, nicméně ve finále mě má práce velmi baví a nabíjí. Spíš mám tedy radost, že mi miminko dává možnost se zapojovat už i do těchto tvořivých aktivit. Každý den vypadá úplně jinak. Dost se i podle potřeby stěhujeme mezi jednotlivými místy, což je náročnější. Příště bych si přála být na jednom místě alespoň třeba pár týdnů před porodem a měsíc po.

Nedávala jste si žádnou pracovní pauzu? 

Pracovala jsem celou dobu až do porodu a znovu začala hned po něm. Tato foticí akce je asi nejnáročnější, nicméně do toho jsme třeba den před porodem založili nadační fond nebo jsem vedla chůzi po žhavém uhlí, jelikož jsem certifikovanou instruktorkou těchto přechodových rituálů. Určitě to ale nemyslím jako stížnost. Je to má osobní svobodná volba. 

Lilia Khousnoutdinová (33)

Lilia Khousnoutdinová (33)

  • Dula, lektorka kurzů předporodní přípravy a těhotenské jógy, podnikatelka a kněžka.
  • Získala titul MSc. na London School of Economics s diplomovou prací o porodnictví v Bhútanu.
  • Prošla výcvikem v Active Birth Centre v Londýně u Janet Balaskasové.
  • Absolvovala lektorské kurzy hypnoporodu podle Morgan Method a práce s perinatálními traumaty podle Eleny Tonetti. Vystudovala u doktora Michela Odenta coby dula a u Lynnei Shriefové zpracování placenty.
  • Autorka tří knih (nejen) o porodních příbězích a rituálech.
  • Navrhuje těhotenskou módu a tématické autorské šperky.
  • Vede předporodní přípravu online a sponzoruje mnoho iniciativ v oboru, zejména projekt pro zřízení porodních domů "Ať Stojí".

Jak čerpáte energii? 

Neříkám, že energii vždycky mám. Někdy se cítím dost bezradná a unavená, jindy spí malý lépe a je mi fajn. Takže záleží. Nemám na to žádný magický recept. Důležité je ale mít někoho, kdo pomůže, kdo dítě vezme, když já už opravdu nemohu. Mít partnera nebo kamarádku, maminku, která mě pohladí a podpoří. Dobře jíst, abych měla energii, pít a vůbec starat se o tělo a nedělat nic zbytečného. Neuklízet, když dítě spí, raději si lehnout, když jsem unavená. To je podle mě takový základ. Za sebe doporučuji si ještě před porodem vytvořit podpůrnou síť různých blízkých lidí, třeba kamarádek, které mi budou pomáhat. To je něco, co jsem si zajistila už u Isabelky (druhé dítě - pozn. red.) a je to ohromná podpora, jak fyzická, tak emoční. Myslím, že to představuje určitý základ pro klidnější šestinedělí, které díky tomu mohu prožít víc v euforii než v těch těžkých pocitech. Jak se také říká: "Šťastná máma, šťastné dítě."

Spousta žen se po porodu ve svém těle necítí dobře. Jak jste na tom vy? 

Srovnat se s tělem po porodu je pro většinu žen velký úkol. I já se potýkám s tím, že mám ještě nějaká kila navíc a v něčem se zdaleka necítím tak atraktivní jako běžně. Prsa a mléko zrovna v tomto směru neřeším, spíš třeba tu nadbytečnou váhu. A co mi pomáhá? Určitě dívat se na své tělo optikou vděčnosti za to, že stvořilo a porodilo dítě, že ho vyživuje. Dále hodně pomáhá, když se partner na svou ženu dívá s láskou a ujišťuje ji, že je přitažlivá. Je důležité si občas najít prostor pro sebe ve dvou a prožít nějaké hezké intimní chvíle.  

Také je podle mě dobré najít si chvilky, kdy se třeba hezky obléknu, učešu a vyjdu ven na kafíčko s kamarádkou nebo aspoň na balkon. Kdy si zkrátka dopřeji pár minut pro sebe a dovolím si připomenout, že mám i jiné role než mateřské, s tím, že aktuálně nejsou důležité ani dominantní. Ale že je jen otázka měsíců, než se mi zase začnou vracet do života.

Objevila jsem, co mám v medicíně dělat. Zdraví někdy není v nabídce, říká paliatrička | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama