Ostravský festival ProTibet trvá 26 dnů. Není to přece jen moc?

Přestože se koná od 1. do 26. března, akcí je méně než v letech minulých. Ale ta delší, kompaktnější část začíná právě v tomto týdnu sypáním mandaly. Trochu mne mrzí, že mniši jsou tady v Ostravě, zrovna když děti mají jarní prázdniny.

A jak první polovinu hodnotíte?

Zájem je letos skutečně velký, jsem příjemně překvapen. Například Valstimil Marek vyprodal auly na Ostravské univerzitě i na konzervatoři, hojně navštěvová je výstava fotografií z Ladaku od Jany Neborákové. Nevím, jestli to, že lidé chodí, je způsobeno tím, že mají o Tibet větší zájem, nebo jde pouze o mediální masáž související s příjezdem ladackých mnichů.

Infobox

 

Rozhovor s buddhistickým mnichem Shatopem Phandayem O sypání mandaly v Praze se dočtete ZDE

Jaké je vaše doporučení pro příští dny?

Nejvíce se těším na sypaní a rozmetání mandaly, dále na přednášku horolezce Leopolda Sulovského, jak popovídá třeba o svém loňském neúspěchu při výstupu na K2. Ovšem je otázka, zda-li to lze vůbec nazvat neúspěchem. V sobotu je koncert Vladimíra Václavka.

Největší atrakcí je sypání mandaly...

V pátek v 15 hodin proběhne závěrečný ritual pudža; samotné rirtuální rozmetání mandaly bude trvat asi dvacet minut, poté bude průvod městem přes Komenského sady k řece Ostravici, kde mandalu vysypou.

Jaký mají mniši další program?

Tady v Ostravě by se dalo říct, že si trochu odpočinou. Ale například jsme s nimi sfárali do dolu Landek. Fascinovalo mě, jaké mniši, kteří o dole neví nic, měli otázky. Ptali se na každou maličkost, to jsem nezažil na žádné exkurzi. V Praze je v příštím týdnu vytíží nějakými oficiálními návštěvami, ale mají naplánován i dvoudenní výlet mimo Prahu.

Festival ProTibet se letos nekoná jen v Ostravě. Kde ještě?

Festival se díky lidem, kteří měli zájem se na něm spolupodílet, rozpřáhl do Českého Těšína, Frýdku-Místku, Nového Jičína nebo Rožnova pod Radhoštěm.

Jaký je vůbec vztah s městem? V minulosti v době konání festivalu hostil ostravský primátor Aleš Zedník čínského velvyslance.

Tentokrát jsme se spíše upřeli na Moravskoslezský kraj, požádali jsme o grant. Říkali jsme, že se jedná o akci trochu ojedinělou v českém měřítku i v porovnání s okolními zeměmi. Ale nepodařilo se. Festival, který seznamuje se stále neznámou tibetskou kulturou a upozorňuje na porušování lidských práv, asi není pro kraj prioritou - ale nevím, jak je to doopravdy.

Foto: Alžběta Adamcová, Ostravská Univerzita

Už máte v hlavě plán na příští rok?

Na příští rok mám dvě takové vize. Rádi bychom sehnali sponzory, kteří by byli s naší akcí trochu ztotožněni a festival by zafinancovali, abychom mohli na všechny akce udělat vstup zdarma nebo dobrovolné vstupné. Tím by odpadla část našich starostí. Šlo by o takový návrat ke kořenům, první ročník byl takový. A druhá: rádi bychom opět pozvali někoho významného. Třeba přijede dalajláma do Prahy a my jej přesvědčíme, aby se zúčastnil.

Jaký byl původní podnět pro vytvoření festivalu ProTibet?

Já jsem se vrátil z cest, byl jsem v Nepálu, v Ladaku a v místech, kde jsou silné komunity tibetských emigrantů. Pak se to nějak spustilo: ta kultura mě fascinovala a řekl jsem si, že by o ní měli vědět i ostatní. První ročník byl jen cestovatelský, potom se program rozšiřoval. Zjistil jsem, kolik lidí má k tématu co říct. Když je udělá jedna akce za rok, tak se až tak moc nestane, ale pokud se ty akce dají dohromady, je tu hned vidět údernost. To lze vidět třeba i u festivalu Jeden Svět.