Lesní školka Šárynka nepěstuje stromky. Chodí se sem učit děti - je to alternativní předškolní zařízení, které zatím naše legislativa nezná. Děti v ní tráví většinu času v přírodě. Dokonce tam i spí.

Nadšených rodičů, kteří chtějí své dítě umístit právě tam, ale stále přibývá. Děti lezou po stromech, brouzdají se v potoce, pěstují zeleninu, oživují tradice a lidové zvyky, otužují se a získávají potřebné návyky a dovednosti. Pražskou lesní školku sem přišla pomáhat realizovat pedagožka Linda Kubale. Jak to v ní vypadá, nám popsala v rozhovoru.

Lesní školka působí na některé rodiče rozporuplně - pobyt na zahradě je fajn, ale pak přijdou mrazy a nadšení opadne. Nebo ne?

Děti snáší ze své přirozenosti přítomnost venku dobře - do té doby než jdou do školky tráví přece většinu času také venku - na pískovišti, na hřišti, s rodiči na výletech v přírodě. Naopak zavřete-li takto navyklé dítě do klasické „kamenné" školky, je to pro něj šok, a protože nemá dostatečnou možnost pohybu a využití své energie, bývají takové děti nesoustředěné a neprávem považované za hyperaktivní. Dejme jim možnost běhat, skákat, válet sudy a lézt po stromě - klidně pak usednou ke stolu a vnímají mnohem víc - rychleji se učí a lépe se na práci soustředí! Je to rovnováha, kterou děti potřebují - pohyb podporuje okysličení těla, tedy i mozku. V tom vidím kvalitní a jednoduchý způsob jak děti vzdělávat a dopřát jim jejich přirozenost bez násilí a změny zvyků.

Děti se v lesních školkách doslova neučí, prostě žijí. Žijí tady a teď, žijí to, co vidí a cítí, s čím jsou konfrontovány v praktickém životě. Nevytváříme jim žádné "jako" hry nebo umělý program. Děti se učí nápodobou od dospělých bez nutnosti vysvětlování důležitým schopnostem - umět se o sebe postarat, dokázat odhadnout své možnosti a sílu, vnímat své vlastní tělo a jeho hranice, obléknout se, obout se, vyměnit si mokré prádlo… Denně nachodí i několik kilometrů za různého počasí. Po celém dopoledni stráveném venku jsou pak doma hodnější, spokojenější a klidné - umějí si krásně hrát se svými hračkami, za takové prostředí domova jsou "vděčné".

Jak je to s nemocností? Nenastydnou děti častěji než ty z kamenných školek?

Setkávám se s dvěma typy dětí. Většina dětí v lesní školce onemocní, nějakou dobu totiž trvá, než se jejich imunitní systém vyrovná se změnou. Vždyť i nástup do školky je pro mnoho dětí stres. V této situaci však vnímáme tento stres jako běžnou reakci organismu na změnu prostředí a dosavadních návyku v životě dítěte. Pro dítě nástup do školky znamená osamostatnění od maminky, nová přátelství a poznávání nových autorit. Tyto děti se pak s rýmami a kašlem rychle srovnají a naopak se jejich fyzická i imunitní odolnost častým a aktivním pobytem v přírodě zvyšuje. Druhou skupinou jsou děti, které se se změnou ani za rok chození do školky nevypořádají. U těch je potřeba dlouhodobě posilovat imunitu rakytníkem, echinaceou, šípky. Doporučuji začít v lesní školce třeba jen 2 dny v týdnu a postupně "přidávat". Důležitou roli hraje rodič - dokáže-li vydržet a ustát nemoc spolu s dítětem.

Dětský klub Šárynka, hlavně jeho zahrada, se stále ještě dotváří a vylepšuje. Jak v současnosti školka vypadá a co plánujete?

V současné době tvoří zázemí školky a zahrady kruhová jurta - mongolské pastevecké obydlí, zateplené vlnou, s dřevěnou podlahou a průhledem ve stropě. Nyní vzniklo na zahradě také okrasné jezírko a staví se kořenová čistírna. Během prázdnin k jurtě přibude slaměno-hliněný přístavek, který bude sloužit jako zázemí školky - bude zde malá kuchyňka, potřeby a pomůcky k pedagogické práci, šatny dětí a WC. Jurta bude sloužit jako třída se stolky a židličkami, po obědě se promění v ložnici - prostor pro zklidnění a spánek dětí. Pro spánek a odpočinek dětí po obědě bude na zahradě vystavěn také přístřešek. Děti budou odpočívat za pěkného počasí venku ve vlastním spacáku nebo na dece.

Dětem v lesních školkách stačí přírodní materiály - hlína, dřevo, kameny - příroda v sobě skrývá základy všeho důležitého. Kromě toho využíváme pomůcek jako jsou encyklopedie a atlasy, lupy, dalekohledy, ovčí vlnu, vosk, papíry a akvarely.

Jak lesní školka vlastně funguje? Mají děti podobný režim jako v běžné školce?

Školka byla v prvním roce otevřena na dopolední provoz. Od září 2010 rozšiřujeme na přání rodičů celodenní provoz od 8 do 15, některé dny i do 16 hodin. Ve školce pracuje hlavní pedagog a dva pedagogičtí asistenti.

Inspirujete se z pedagogiky Marie Montessori a Waldorfských škol. Montessori je hodně o svobodě a individualitě, ale také o speciálních pomůckách, Waldorf zase hodně zapojuje rodiče. Co jste si z těchto alternativních směrů vzali?

Lesní školky nemají přesné pedagogické zaměření - většina pedgogických pracovníků se neustále vzdělává a sleduje moderní vzdělávací trendy, které začleňuje do své práce s dětmi. Inspirujeme se tedy různými pedagogickými směry, ze kterým si vytváříe svou vlastní koncepci. V komunikaci zapojujeme princip "respektovat a být respektován". Důležité je přitom vnímat dítě jako bytost, nevkládat do jeho výchovy příliš našich rodičovských nesplněných přání z vlastního dětství...
v terénu využíváme výtvarné techniky a způsob využití materiálů z přírody, necháváme dětem vlastní prostor a podporujeme jejich fantazijní svět. Slavíme narozeniny a využíváme tradiční lidové zvyky a slavnosti pro přiblížení času, ve kterém se děti nacházejí, všímáme si proměn ročních dob. Spolupracujeme také úzce s rodiči - podílejí se na slavnostech a organizaci ve školce, přicházejí s novými nápady, účastní se rodičovských brigád na zahradě.

Na zahradě jsou všelijaké vrbičkové stavby pro děti - běžné hřišťové prvky u vás nenajdeme...

Ano, je to filozofie lesních školek. Přírodní zahrada v Šárynce nabízí pro děti prostor pro hru, místo pro odpočinek, užitek, okrasu, fantazii, posiluje tělesné i duševní zdraví... Naši zahradu hnojíme vlastním kompostem, rostou tu staré ovocné odrůdy, jejichž ovoce ochutnáváme, pozorujeme včely z úlů, tvoříme domečky pro ježky a brouky.Děti tu mají vlastní záhon s čerstvými bylinkami do polévky, starají se o jahody, hrášek o léčivky. Na pozemku nám protéká potok - sledujeme jeho rychlost, hladinu, tání, posíláme po něm lodičky a stavíme hráze. Zahrada dětem nabízí různorodé divoké koutky k vlastní tvorbě. Vrbičkové stavby využíváme místo klasických prolézaček - děti se učí vnímat život vrb, chovají se k prolézačkách ohleduplně a citlivě, pozorují jak na jaře obrůstají.

Naše legislativa zatím lesní školky nezná...

V zahraničí jsou lesní mateřské školy vnímány v jiném světle než u nás - jsou běžně podporovány, zařazeny do systému předškolního vzdělávání, mají oporu v legislativě i oporu finanční ze strany státu. Naše školská legislativa uznává prozatím klasické kamenné typy školek. Pro mateřské školy typu lesní školka bohužel u nás neexistuje žádná legislativa, nepočítá s tím, že by předškolní zařízení mohlo vypadat jinak než klasické kamenné budovy se zahradou. Mnoho alternativních zařízení zaměřených na enviromentální výchovu naráží stále častěji na problém, jak dětem více přiblížit přírodu bez nutnosti jejího "parodování" v kamenných školkách. Místo her na "jako" přírodu do ní prostě jít.

Co vás osobně na tomto typu vzdělávání dětí oslovuje? Co vám přináší?

Prostě mě to baví... Nepovažuji to za práci s dětmi, ale práci na sobě jako vychovateli, učiteli, člověku. Děti učí nás. O to víc jim pak můžeme dávat. Přeji si, aby bylo dětem ve školce dobře. Pak z nich vyrostou inteligentní, sebevědomé bytosti, nepodléhající systému doby. Nezáleží na tom, zda to bude umělec nebo manažer... Kéž u nás bude víc takových školek - tam, kde děti mohou dýchat, smát se, prostě jen být a svobodně žít!

Více o lesní školce Šárynka najdete na adrese: www.ekodomov.cz/index.php?id=detsky_klub_sarynka.