Nelo, v čem se liší vztah s Lenkou od těch předchozích, kdy vaše partnerky byly takzvaně cis (osoba, která se narodila s biologickými znaky pohlaví, s nímž se identifikuje i ve své genderové roli - pozn.red.) ?

Nela: Já jsem hlavně neočekávala, že bychom mohly mít vážný vztah. Lence bylo 40 a nemyslela jsem si, že by v takovém věku chtěla s někým žít a navíc se mnou. Navíc jsem si ze začátku nebyla jistá sama sebou, protože jsem neměla zkušenost s chozením s trans člověkem. V mém okolí se do té doby nikdo jako trans nevyoutoval a nevěděla jsem třeba, že trans lidé podstupují hormonální léčbu. Zároveň jsem ale očekávala, že Lenka bude mít jiný typ těla. Chození s Lenkou je jiné třeba v tom, že s sebou nenosí vložky (směje se). Také je fajn, že premenstruační syndrom mám teď ve vztahu jenom já.

Lenko, dřív jste v dlouhodobých vztazích se ženami vystupovala jako muž a realizovala skrze ně své ženské touhy. To už dělat nemusíte, má pro vás vztah s Nelou jinou dynamiku?

Lenka: Poprvé zažívám vztah, kdy jsem sama sebou, a to je obrovský rozdíl. Nemusím nic předstírat, nikde nejsou schovaní mí dřívější démoni. Nemusím se tlačit do mužské role, která mi hrozně vadila, byť díky mé historii jsem ve vztahu s Nelou ta, která třeba vrtá a přibíjí. Samozřejmě ona to taky zvládne, ale já o něco lépe, protože mám něco navrtáno. Co se ale týká genderového rozdělení našich rolí, tak péči o domácnost sdílíme a pomáháme si navzájem.

Čím je teď pro vás Nela, když si naplnit sny už můžete sama?

Lenka: Mám ráda Nelu takovou, jaká je, a ne jako obraz něčeho, čím bych chtěla být já. Náš vztah se ale rozvíjel pomalu a byla to spíš Nela, kdo o něj usiloval. Já jsem měla zrovna zlomené srdce, ale také jsem si nebyla jistá naším věkovým rozdílem. Byla jsem stereotypně přesvědčená o tom, že takový vztah nemůže fungovat. Naše láska se pak rozhořela v průběhu několika měsíců.

V České republice není zatím trans lidem umožněná úřední změna pohlaví, pokud neprojdou také operací znemožňující reprodukční funkci. Vy jste se rozhodla ji v rámci tranzice nepodstoupit. V občance tak máte stále uvedeno staré mužské jméno a písmeno M označující muže. V čem vám to jako páru přináší potíže?

Lenka: Tranzice může být medicínská, úřední a sociální. S tou poslední jsem spokojená a mám ji už za sebou, protože už nějakou dobu žiju ve správné genderové roli. Protože ale nechci podstoupit kastraci, nemám šanci podstoupit tranzici úřední. Což vede k tomu, že musím vlastně pořád odhalovat cizím lidem svoje intimní tajemství, kdykoli se musím legitimovat. Přináší to problémy například i v zaměstnání, protože smlouvy musím mít napsané na staré jméno. Nepříjemnou situaci jsem zažila dokonce doma, když jsem podepisovala papír řemeslníkovi. Po zjištění mé historie měl nevhodné otázky.

Nela: Lenka ke mně do ordinace chodí na dentální hygienu a já ji musím mít v kartě zapsanou úředním jménem. A jen v poznámce mám uvedeno, že paní je trans žena a správné jméno je Lenka Králová. Což já samozřejmě vím, ale je to zaneseno třeba kvůli recepční. Oslovuje pak Lenku správně, stejně jako další trans klientelu, která ke mně chodí. Když si recepční není jistá, jak má příchozí klienty oslovovat, radím jí vždy, ať se prostě zeptá. To, že Lenka nemá změněné úřední pohlaví, má jedinou výhodu, a to, že se můžeme legálně vzít.

Lenko, vás vždy přitahovaly ženy. Ve chvíli, kdy jste se ale díky tranzici stala jednou z nich, může vás veřejnost označit za lesbu. Jak jste se v této nové situaci ze začátku cítila?

Lenka: Dřív byly moje vztahy heterosexuální a samotnou mě překvapilo, jaké jsem ze začátku vztahu s Nelou měla zábrany se s ní třeba vést po ulici za ruku. Cítila jsem se u toho ohrožená obrovskou nejistotou. Musela jsem postupně zkoušet, co si na veřejnosti mohu dovolit. Teď už to nijak neřeším.

Nela: Má předchozí partnerka byla Slovenka a v její rodné obci jsme se také nedržely za ruce, takže jsem chápala tlak, který Lenka pociťovala, když nechtěla vyvolávat pozornost. A na nic jsem netlačila.

Potvrdily se vaše obavy z reakce okolí?

Lenka: Jen jednou se nám stalo, že na nás pokřikovali nějací teenageři. Kvůli našemu věkovému a výškovému rozdílu se nám spíš stává, že si lidé myslí, že je Nela moje dcera. Tím spíš, když se procházíme ještě s mým desetiletým synem. Takže na první pohled zdánlivě zapadáme do společenských stereotypů.

Nela: Už mi například tykala obsluha v půjčovně lyží. Nebo Lence švadlenka řekla, aby vyřídila dceři, že má hotové šaty. Obecně si ale myslím, že když se za ruce drží dvě ženy, je to společensky přijatelné. U dvou mužů je to naopak naprosté tabu.

Lenko, jak se proměnila vaše přátelství poté, co jste podstoupila tranzici? Zůstali vám i nějací mužští přátelé?

Lenka: Po tranzici se vyměnila celá moje sociální bublina včetně přátel, a to i proto že jsem začala být aktivní v LGBT+ aktivismu, ale není to tak, že bych o nějaké přátele vyloženě přišla. Všichni lidé v mém okolí to vzali v pohodě.  Předtím jsem měla spíš kamarádky než kamarády, ale protože jsem ještě jako chlápek v určitém věku opravdu bojovala s těmi vnitřními démony, tak jsem absolvovala kurz Mužská síla. A s účastníky toho kurzu máme dodnes srazy, na které chodím a jsem tam jediná holka. Sice pro ně má přeměna byla šokující, ale všichni mě berou v pohodě a s respektem.

Jinak jsem jako muž nikdy nechodila na pivo nebo na fotbal, ale živím se jako programátorka, takže mám kolegy hlavně muže a občas s nimi zajdu po práci do hospody a bavíme se o programování, což je ale jen zdánlivě mužské téma.

Nela Kozojedová a Lenka Králová

Nela (23)

Dentální hygienistka. Dobrovolničí v on-line poradně sbarvouven.cz, projektu pomáhajícímu LGBT lidem, jejich rodičům a blízkým. Je také členkou spolku Most pride, jehož členové uspořádali první akci v severních Čechách. Od školky se jí líbily holky, svou identitu ale dlouho potlačovala. Naplno si ji uvědomila v 18 letech. 

Lenka (42)

Povoláním softwarová vývojářka, založila na YouTube talkshow V Tranzu, v níž představuje každodenní život trans lidí v ČR. Je mimo jiných členkou výboru spolku Trans*parent a vládního výboru pro práva LGBT+ lidí.

Svoji genderovou identitu si naplno uvědomila v 37 letech a o rok později zahájila hormonální terapii. Svůj volný čas nejraději tráví se svým desetiletým synem a snoubenkou Nelou. Má ráda módu, divadlo, marketing, technologie a setkávání se s přáteli.

Lenko, jak vlastně probíhala vaše přeměna muže v ženu, kde jste hledala inspiraci?

Lenka: Do tranzice jsem šla docela promyšleně, spoustu informací a tipů jsem si vyhledala. Byla to trochu alchymie a experimentování, ne všechny rady fungují všem. Co se týká oblečení, tak já jsem vždy byla elegán. V kritickou dobu jsem měnila oblečení postupně, a tak jsem si prošla i takovým obdobím, kdy by se můj vzhled dal označit za androgynní. Módu jsem měla docela zvládnutou, zajímala jsem se o ni celý život. Kamarádka, co měla malá prsa, mi ukázala, jak vybrat správnou push-up podprsenku. A zkoušela jsem různé stahovací prádlo pro vylepšení postavy. Zároveň jsem se koukala na různá videa a nacvičovala si pohyby a gesta.

Nela: Každému bych v podobné situaci doporučila, stejně jako to udělala Lenka, navštívit vizážistku, která vás vše naučí. Je to dobrá investice. A také nechodit nakupovat oblečení do kamenných obchodů, ale objednávat online. Za prvé jsou tam k dostání atypické velikosti, které nosí Lenka, a za druhé i ten, kdo ještě nevypadá žensky, si může bez obav zkoušet cokoli femininního.

Jste si, Lenko a Nelo, v něčem inspirací v roli ženy v dnešním světě?

Nela: Lenka má naprosto skvělý odstraňovač chloupků (smích). A taky mě naučila, jak pečovat o boty. Také používám nějakou její kosmetiku, protože ji má dobře vybranou. V tom je vlastně vztah mezi dvěma ženami taky fajn, protože máme jen jednu sadu kosmetických produktů a třeba na dovolenou je nemusíme brát dvakrát. Když ale odhlédnu od těch vnějších věcí, tak určitě mohu říct, že díky Lence se mi zvedlo sebevědomí. Mám za to, že v Česku má se sebevědomím problém hodně žen, včetně mě, a Lenka mě v tomhle hodně inspirovala a už jsem na sebe víc hrdá.

Lenka: Nela mi pomáhá s různými ženskými vychytávkami třeba v péči o vlasy a občas mi radila třeba i s ženskou chůzí nebo gesty, k čemuž občas potřebuji zpětnou vazbu. Když koukám na videa z dětství, tak jsem tam ty pohyby měla už jako kluk. Ale po tranzici jsem si je musela znovu připomenout.

Zmínily jste dovolenou. Už jste spolu byly u moře? Doslechla jsem se totiž, že to byl váš společný sen.

Nela: Já ráda cestuju a naučila jsem to i Lenku, takže jsme spolu byly v Anglii, v Německu a pojedeme do Švédska. U moře jsme byly ve Španělsku, ale ne na koupací dovolené, byla zima.

Lenka: Jsou ale země, kam spolu nebudeme moct cestovat, dokud si nebudu moct úředně změnit pohlaví. Dokud mám v pasu mužské jméno, ale jsem žena, tak například v Egyptě mě nepustí přes pasovou kontrolu. V některých zemích je dokonce nelegální být gay nebo trans.

Video: Špinar - Když jsem si připustila myšlenku, že jsem ženou, všechno do sebe zapadlo (9. 6. 2022)

Přemýšlela jsem, jestli to není jen nějaký únik nebo moje hysterická póza jako umělkyně. Ale uvědomila jsem si, že je to realita, říká režisérka. | Video: Daniela Písařovicová