Kylián je mistr. Zuska? Učedník!

Výkon orchestru a sboru pod vedením Olivera Dohnányiho byl uspokojivý. Zvláště zvuk sboru - v přechodu na dokomponovanou partituru jakoby trochu zaražen novým zvukem - se v další části rozezněl a velmi příjemně překvapil.

Výtečné byly výkony sólistů. Rentsch nejvíce pracuje se sopránem a part s nebývale zajímavou barvou hlasu zazpívala skvělá Dana Burešová. Altu se chopila Yvona Škvárová a bas zpíval Luděk Vele; čtveřici sólistů doplnil Pavel Černoch, mladý brněnský tenorista, který ovšem umí podat i lepší výkon.

A teď to hlavní bohužel

Co říci k Zuskově choreografii? Je odvaha pustit se do tak náročného projektu. Odvaha tak velká, že by mohla být za jistých okolností označena za drzost. Tomu Zuska unikl, ale ne o mnoho; vzbuzoval spíše soucit.

Po Kyliánově střízlivé choreografii, která se vyznačovala vším, jen ne okázalostí, vrhnul Zuska na jeviště spektákl plný suknic a víření. Je asi nespravedlivé srovnávat Zusku s Kyliánem - ale sám si o to kompozicí večera řekl.

Zuska začal v podstatě tím nejhorším, co se v choreografii objevilo. Na jeviště vchází Leopold Mozart, který vede svého syna k zabalenému spinetu. Popisnost, s níž je tak učiněno, je tristní! Jako by Zuska nevěřil inteligenci publika.

A tak je to s celou choreografií, byť ne v takové míře. Kde Kylián udělal malé gesto, Zuska jich udělá deset. To v kontrastu s Mozartovou notoricky známou, zcela konkrétní hudbou působí tragicky.

Nic nepomáhají dobré ani skvělé výkony tanečníků. V orchestřišti i na jevišti se toho děje tolik, že je to pro jeden pár očí a uší neustíhatelné. Rozpačitý je i výběr kostýmů a jejich barvy. Neurčitá žíhaná hnědá, k tomu ony vlající suknice a víc než dvacet tanečníků; jeviště je přeplněné pohybem, avšak jaksi neurčitým.

Moderna zachráncem

Ta tam je Kyliánova uchvacující čistota. Zuska se snažil o velkolepost, ale záměr se nezdařil.
Slovo, které vystihuje jeho scénu během originálního Mozartova partu, je "ušmudlaná".

Naštěstí po Mozartovi následuje prakticky stejně dlouhá část Rentschova. Tady se Zuska nadechl a divák si oddechl. Ubylo tanečníků a suknic, zbyla už jen ona popisnost, která (snad že si divák zvykl) nebyla tak strašlivá.

Rentschova hudba nestrhává tolik jako Mozart; publikum dostane příležitost vychutnat si nejlepší pasáž celé choreografie a stíhá sledovat moderní variace na Requiem. V závěru ovšem pochopitelně opět víří celý hnědý soubor. Velmi prudce.

Shrnutí večera? Kylián je výtečný - když bude ještě lépe zatancovaný, bude to nezapomenutelný zážitek. A kvůli hudbě v Requiem stojí za to zůstat i po přestávce.