Když vstoupíte do obchůdku Charming4ever – Kosmetické delikatesy v pražské Dlouhé ulici, zastavíte se v čase a už se nebudete chtít vracet do reality. Kdo stojí za celým tím delikatesním příběhem?

Manželé Rudićovi. Oba vystudovaní divadelníci, ona Češka, on Srb. V roce 1996 "zběhli" od kumštu k vůním. Ona byla manažerkou pro značku Hermès na českém trhu, on dělal manažera značky Givenchy. V roce 2004 dostali na Place de la Madeleine v Paříži neotřelý nápad: otevřou v Praze první niche parfumerii v České republice. A jak si řekli, tak učinili, dali jí jméno Kosmetické delikatesy Madeleine. Už dvanáct let lidem pomáhají s parfémovým stylingem.

A nutno dodat, že jde o zážitek, na který se opravdu nezapomíná. Poprvé v životě jsem ucítila, jak voní pravá vanilka v parfému, jak somálské kadidlo, co udělá oud coby jedna z ingrediencí v různých niche parfémech. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že sexy svatební vůně Kate Middleton nemusí být zákonitě sexy na každém jedinci. A naopak, že původně temná opulentní a lehce dekadentní vůně francouzské konkubíny z devatenáctého století se na mé kůži změnila v křišťálově laskavou vůni plnou života. O tom, co všechno dokážou vůně, jsem si povídala právě s Ivanou Rudićovou.

Vystudovala jste herectví, váš manžel režii, vnímáte nějakou paralelu mezi divadlem a vůněmi?

Celé je to o emocích. Divadlo i vůně. Co je to parfém? Pokud je to opravdový parfém, tak jde o řemeslný výrobek, který vytváří parfémář velice precizní prací. Nejdražší ingrediencí je čas. Když čekáte například na iris, než vám vyschne, čekáte čtyři roky. K času se přidává historie. Například značka Rancé z roku 1795: k těm vůním si přičichnete a vnímáte tu dobu. Vlastně tu vůni čtete.

Jak číst vůně?

Parfémy čicháme nosem, ale veškeré vnímání je v mozku. Protože člověk je spjatý s přírodou, čím víc přírodních ingrediencí ve vůni je, tím víc člověk zažívá emocí. V parfémech jsou naše vzpomínky. Vůně je stimul, který nás dokáže vrátit v čase.

Co jsou to niche parfémy?

Jsou to selektivní parfémy, díky materiálu, ingrediencím. Niche vůně mají přesah do umění. Je to v podstatě technika řemesla: ingredience v nich máte na miligramy, je to částečně otázka chemických vzorců, ale ta hlavní vize existuje mimo rámec jakéhokoliv vzorce. Jde o kombinaci logiky, abstrakce a intuice.

Jak jste vnímala vůně coby herečka?

Silně. Maskérny, to je skrumáž vůní. A když jsme například v DISKU zkoušeli Lady Macbeth, tak jsem měla od začátku do konce svůj parfém, který mi v celé roli pomáhal.

Podle čeho si vybíráte značky pro svou prodejnu?

Znám se se všemi parfémáři osobně. Když mi například paní Patricie de Nicolai, která je z rodu Guerlainů, doporučí nějakou značku, tak je to vždycky výborné. Hodně věcí jsem s ní konzultovala.

I ohledně celého konceptu vašeho obchodu?

Ten koncept na úplném začátku vymyslel můj manžel. Přece jen má v sobě vztah k umění, mimo režii hrál také výborně na housle. Je techničtější, já intuitivnější. Já lidem radím s tím parfémovým stylingem, on jde jiným směrem, ale někde uprostřed se vždycky potkáme.

Jak vznikají niche vůně?

Nejdříve se učíte řemeslu. Čicháte. Na parfémařských školách se první dva roky parfémáři učí rozlišit dvě stě ingrediencí. Potom se učí rozpoznávat hloubku, protože například je bergamot a pak je ten umělý bergamot, který se přidává do syntetických vůní, a ten také musí samozřejmě poznat. Ve škole se učí "čichanou", která se jim ukládá do hlavy a ze které pak tvoří parfémy. Mám tady zajímavou olfaktivní studii (čichová studie, pozn. red.) na téma "kurtizány".

Jsou tři: "Castiglionka", milenka ve Versaille, která byla původem Italka a v sedmnácti letech byla provdána. Tím si zabezpečila titul. Byla krásná, chytrá, tajemná, ovšem s narcistní poruchou, strašně ráda se fotila a byla prvním člověkem na světě, který vyfotil vlastní selfie. Spolupracovala s Pierre-Louisem Piersonem. A teď, co udělá parfémář? Chce její osobnost vyjádřit pomocí vůně. Takže složení vůně: pačuli, lékořice, cedr, šedá ambra, myrta, styrax, copahu... Je to vůně bohatá, temná, gurmánská, majestátní.

Druhá slečna Otero byla cikánka, dožila se takřka sta let. Mimo jiné byla gamblerkou, byl to nespoutaný živel. Složení "jejího" parfému: neroli, pepř, absinth, fíky, zázvor, narcis, levandule, fialka, kadidlo, santalové dřevo, iris. Velmi rozporuplná vůně, ale mnohem dynamičtější než ta první.

Třetí vůně patří operní divě slečně Cléo. Byla vyhlášena nejkrásnější ženou světa v roce 1896. U této dámy se pracuje s liči, lišejníkem, s růží... Jde o úplně odlišné ingredience, než jsou dvě předchozí. Víte, ingredience, to jsou vlastně noty. Je to jako v hudbě. Příběh z not.

Na co má dát člověk nejvíc, když vybírá vůni. Na hlavu, srdce nebo základ oné vůně?

Na svou hlavu a své srdce.

Jak je to v praxi? Podle čeho by si k sobě člověk měl vybrat vůni?

Musí vám v ní být dobře a musí vás bavit. Je to stejné, jako když si oblékáte oblečení. Podle čeho si vybíráte outfity? Podle toho, aby vám v nich bylo dobře a aby vám to slušelo. A s vůní je to stejné.

Dá se kupovat pro někoho niche parfém tak, abyste se strefila?

Pokud k tomu druhému máte nějaký vztah, nějakým způsobem ho vnímáte, tak tu vůni vyberete dobře. Pocitově. Když toho člověka znáte, tak ho máte načichaného. Umíte si ho v té vůni představit. Spousta lidí u nás objevuje nový svět. A chodí i spousta dvojic, a to je pak strašně zajímavé. A to už se dostáváme k psychologii. Oba sedí naproti sobě, já jim nosím vůně podle toho, jak mluví, a oni jsou spolu na "čichovém výletě". Je to zajímavé, protože ona překvapí jeho, on překvapí ji, a skrze vůně se poznávají.

Vyvíjejí se Češi ve vnímání vůní?

Ano. V roce 2004, když jsme začínali, jsme přišli s L'Artisan Parfumeur a Annick Goutal. V Česku v té době všichni tonuli v Hugo Bossovi. Od té doby se měníme my, i naši klienti. Máme klienty, kteří chodí pořád pro stejný produkt, a naopak ty, kteří zkouší různé vůně a mají rádi změny. Mění se zákazníci, mění se doba. Ta je rychlá a všechno je na jedno kliknutí. Je mnoho informací a člověk jakoby nežije. Lidem chybí emoce. Živé bytosti.

A přes vůně lidem dáváte emoce, zážitek, vzpomínky, které začínají potřebovat. Chodí sem soudkyně, právníci, psychologové, psychiatři, koučové, lékaři... lidé, kteří pracují s lidmi a potřebují dobít baterky. Některé ženy si doma vytáhnou všechny vůně, které mají, a čichají k nim v okamžicích smutků a depresí. Díky vůním zažívají vzpomínky. Je to pro ně taková čichová autoterapie.

Chodí k vám více ženy nebo muži?

Je to půl na půl.

A je nějaký rozdíl v mužském a ženském přístupu k vůním?

Je to o tom, jak člověk přistupuje sám k sobě, jak se vymezuje vůči svému okolí. Každý muž má v sobě kus ženy, každá žena kousek muže. Tak jsme stvořeni.
Nejlepší jsou při výběru menší děti, hned vědí, co mamince sluší, hned jí říkají: "To si, maminko, kup, tak mi voníš."

Čím to je, že stejná vůně na nás nevoní pokaždé stejně?

Je to hlavně otázka hormonů. Každý den voníme jinak, ale málokdo to dokáže rozlišit. Také každý den něco jiného jíme. Kůže je periferní orgán: díky kůži větráme to, co se děje vevnitř. Takže nám jdou ven toxiny, koření, všechno.

Kam si dávat vůně, pokud se necítíme úplně v kondici?

Do vlasů. A nejlepší místo je žlábek vzadu na krku, protože z té vůně budete mít něco i vy sama, nejen vaše okolí.

Jsou nějaké frekventované ingredience, které se dávají do niche vůní?

Určitě. Růže, pepř nebo jasmín. Vanilka, ale opravdová vanilka. Ne vanilin, který známe ze všech syntetických mainstreamových vůní. U růže jsem vypozorovala zvláštní věc: když je žena zralou ženou, když má v sobě probuzené ženství, tak vnímá vůni růže úplně jinak. Růže má i bohatou historii, vždycky se o ní říkalo, že je to vůně ženy.

Dají se niche vůně rozlišit na takové ty tradiční klasifikace: kořeněná, orientální, dřevitá, ovocná, pudrová, vodní a tak dále?
Vůně rozlišuje marketing. Musí produkty označit a prodat. Ten produkt ve své podstatě nepotřebuje žádné dělení. Nepotřebuje vlastně ani genderové dělení. Na druhou stranu, unisexové vůně mám ráda pouze v případě eau de cologne, protože to je tak od začátku myšleno. Jde v podstatě o tymián, šalvěj, levandule, jalovec: to je eau de cologne styl. Eau de cologne může používat celá rodina a je to tak v pořádku. Největší rozdíl mezi niche vůněmi a mainstreamem je vášeň. Skutečnost, že parfémář dává lidem něco ze sebe.

Podle čeho niche vůni vybírat? Měla by v nás doplnit něco, co nám chybí, nebo by nás naopak měla kopírovat?

To je vysoce individuální.

Jak správně uchovávat parfémy?

Spíše ve tmě, určitě ne v koupelně na poličce. Při správném skladování kvalitní otevřený parfém vydrží i tři čtyři roky. Zabalený klidně i deset let.

Jak vnímáte po všech svých zkušenostech značku Hermès? Voní ještě vašemu vytříbenému nosu?

Rocabar, Equipage a Caléche miluji. Terre D' Hermès je krásný. A Hiris? Myslím, že takhle nějak voní hvězdy na obloze. Voyage už se mi ale nelíbí.