Jak zatočit s pochybnostmi po čtyřicítce

Mnohým ženám připadá čtyřicítka jako takový nenápadný milník - kulatiny jsou to sice významné, ale přitom všechno v životě už tak trochu běží v zaběhaných kolejích. Do manželství se vloudila rutina, děti nás potřebují míň a míň, v práci vás už nic nepřekvapí. Tytam jsou doby, kdy každý rok znamenal mílový krok v životě a kdy jste se běžně ocitala na rozcestí plném zajímavých výzev - dnes si pod slovem výzva představíte maximálně průšvih dítěte ve škole, novou nálož v práci nebo atraktivní kolegyni vašeho manžela. Je ale už pozdě chtít od života víc?

Sny se samy od sebe nesplní

Co kdybyste přišla domů s účesem, který jste na kolemjdoucích ženách dosud vždy jenom obdivovala? Co kdybyste se zapsala do kurzu italštiny, abyste si příští léto v restauraci objednávala sebevědoměji? Co kdybyste pro jednou řekla NE tradičnímu rodinnému víkendu na houbách a odjela s přítelkyněmi do lázní?

Půlka života je přece ideální čas na to, plnit si konečně sny - a to si uvědomila i čerstvá čtyřicátnice Monika. „Vždycky jsem se považovala především za manželku a matku. Spokojený muž a bezproblémové děti jako by se staly alfou omegou mého života. Ale přitom jsem jaksi pozapomněla žít ten svůj vlastní."  Něco se změnilo ve chvíli, kdy si v práci všimla, že její nový (a mladší) kolega bere o tři tisíce víc. Snad poprvé ve svém dospělém životě se rozhodla za sebe pevně postavit. „Šéfová slíbila, že mi přidá, když se doučím to, co nový kolega už uměl. Pocit křivdy ale nakonec vystřídala hrdost na to, že jsem šla do sebe a rovnou to nevzdala."

Zdánlivě úplně jinou, ale přesto v něčem podobnou situací si před časem prošla i její kamarádka Beáta. Ta se rozhodla vzít život do svých rukou v o něco nebezpečnější chvíli - se svými dvěma syny opustila žárlivého a násilnického manžela. Ten z jejich společného domova udělal místo, kam se jednoho dne už nechtěla vrátit. Teď žije s kluky sama a je ráda za svou houževnatost a přirozenou asertivitu, která ji svým způsobem zachránila.

Každá svého štěstí strůjkyní

Monika i Beáta se shodují, že představa, že po svatbě padne ženám spokojenost do klína a vydrží tam celý život, je dost zcestná. Problém je v tom, že od žen všichni automaticky očekávají, že se o všechny postarají - nakoupí, navaří, vyperou, vyžehlí (manželovy košile i konflikt s tetičkou) a do práce si každý den odskočí jen tak mimochodem. Jenže kdo se stará o ně?

Pětatřicetiletá Zdeňka to vidí jasně: „Ženy se zkrátka a dobře musí postarat samy o sebe. Tím mám ale na mysli o sebe především."  Sama převzala rodinnou cukrárnu - částečně z nostalgie a částečně z touhy být svou vlastní paní. Uznává, že mít rodinu by v její situaci asi bylo náročné, ale odkládat vlastní sen jí přišlo jako hřích. A kdo ví - rodina možná ještě přijde, a Zdeňka na ni aspoň bude dobře připravená: „Když budu spokojená se svým životem, budu určitě lepší i jako máma, než kdybych nějaká rozhodnutí uspěchala a pak musela čekat, až děti odrostou, abych konečně mohla začít žít."

Je celkem běžné přemýšlet o tom, zda žijeme tak, jak jsme si před mnoha lety vysnily. Ani po čtyřicítce ale zdaleka není pozdě vzít život do vlastních rukou. A pochybnosti o tom, jestli vám náhodou plný, vzrušující život neproklouzl mezi prsty, můžete hodit za hlavu. Podobně to nakonec udělala i Monika - a její osobní cestou, stejně jako příběhy Beáty a Zdeňky, je inspirován nový a netradiční Průvodce světem (ne)praktické ženy. Knihu si zdarma můžete objednat zde! Konec konců proč si život trochu neokořenit?