reklama
 
  • Wiki
  • Kmín kořenný

Carum carvi
Lidové/další názvy: kmín luční, kmín perský, kmín krámský, raška, raska
Čeleď: miříkovité (okoličnaté, mrkvovité)

Popis rostliny

Kmín kořenný (také kmín luční) je dvouletou, příp. víceletou rostlinou. V prvním roce vytváří přízemní růžici listů o výšce do 20 cm. V dalším roce raší lodyha, která dorůstá až do výšky přes 100 cm.
Kmín má silný, vřetenovitý, jen málo větvený kořen. Také lodyha se větví jen slabě, je hladká nebo jemně rýhovaná. Listy jsou lysé, dvakrát až třikrát peřenosečné. Dělí se v jemné úkrojky. Přízemní a spodní listy jsou řapíkaté. Horní listy jsou oproti nim menší, jsou přisedlé v širokých pochvách.
Kmín vykvétá až druhým rokem. Drobné bílé, vzácně i růžové květy vytvářejí středně velké složené okolíky. Rostlinu zdobí od května do července.
Plodem je vejčitá, z boku stlačená dvounažka. Na povrchu nese pět zřetelných žeber. Mezi nimi jsou umístěny siličné kanálky bohaté na silice.

Výskyt a pěstování

Kmín kořenný je původním evropským druhem. Roste po celé střední a severní Evropě, také v některých částech Asie, v severní Africe, druhotně i v Jižní a Severní Americe nebo na Novém Zélandu.
Planě roste na loukách, pastvinách a mezích. Dnes se však častěji pěstuje zejména pro potravinářské účely. Pěstuje se ve šlechtěných odrůdách s většími plody a sníženou opadavostí plodů.
Rostlině svědčí čerstvé, na živiny bohaté půdy, s vyšším obsahem vápníku. Je náročná na teplo a světlo, nesnáší zaplevelení.

Léčivé účinky kmínu

- příznivě ovlivňuje trávení
- tlumí křeče hladkých svalů
- stimuluje činnost žaludku a střev
- podporuje vylučování žaludečních šťáv
- je prospěšný při nadýmání, i jako prevence
- dezinfikuje trávicí trakt
- působí proti střevním parazitům
- je močopudný
- podporuje laktaci
- ulevuje při menstruačních bolestech
- usnadňuje vykašlávání
- osvěžuje dech

Léčitelství

Plod kmínu je zdrojem vonné silice (3 – 7 %) s hlavními složkami karvonem a limonenem. Vonná silice dává kmínu typickou vůni a chuť. Plod obsahuje také tuky, bílkoviny, třísloviny, pryskyřice aj.
Právě plody kmínu se využívají v léčitelství nebo farmacii. Sbírají se v době dozrávání, tj. v červnu až srpnu. Po sběru se nechávají zaschnout. Suchá semena se uplatňují buď celá, nebo mletá.
Kmín slouží také jako koření, patří dokonce k nejstarším kořením vůbec. Okoření pečené maso nebo houby. Přidává se do brambor nejenom pro chuť, ale také neutralizaci toxického solaninu. Jako koření se hodí do pečiva, kysaného zelí, různých omáček, polévek, pomazánek nebo salátů. V salátech se uplatní také mladé listy kmínu, které mají lahodnou anýzovou chuť.
V kulinářství najdeme i příbuzný kmín římský, botanicky šabrej kmínovitý. Zejména v léčitelství je pak známý tzv. černý kmín. Jde o semena černuchy seté.

Podávání a užití

Vnitřní užití

Kmín kořenný se v léčitelství podává jako čajový nálev (2 lžičky drcených suchých plodů na šálek vroucí vody), popíjí se 2 – 3x denně. Nadrcená sušená semena se podávají také na špičku nože. Celé plody se žvýkají, aby osvěžily dech.
Kmín se nedoporučuje v době těhotenství, i semena jako koření se v těhotenství konzumují jen v malých dávkách. Naopak prospívá v době kojení, kdy podporuje tvorbu mateřského mléka a dítěti pomáhá od nadýmání. Obdobně působí i koriandr.
Při nadměrném dávkování může kmín hrozit až poruchami jater a ledvin.

Vnější použití

Kmín, resp. kmínový olej slouží v aromaterapii k inhalaci při dýchacích potížích.
Při zažívacích problémech, nadýmání nebo žlučových kamenech poslouží nejenom vnitřně, ale také jako obklad na oblast břicha. Obklad z kmínu je prospěšný i při migrénách.

Kmínové kapky

Mletý kmín zalejeme vodkou, režnou nebo jiným alkoholem, můžeme dochutit trochou medu. Necháme luhovat několik dní. Kmínové kapky užíváme pro zlepšení trávení, nalačno, po kalíšku denně.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama

Komerční tip

reklama