To je přirozené a není třeba se nad tím pozastavovat. Co však již za zmínku stojí, je samotný text, který odeslali na svoji obhajobu redakci internetového portálu.

• Souhlasím s pracovníky ÚDV, že legislativa zpřístupňující archivní dokumenty je v České republice jedna z nejliberálnějších. Co již ovšem neuvádí, je skutečnost, že se právě proto "držitelé" archivů snaží tuto legislativu často obcházet. Připomeňme jen kauzu se znepřístupněním svazků kádrových příslušníků StB jejich prohlášením za "nearchiválie". Proti tomuto nesmyslnému a svévolnému aktu nikdo z pracovníků ÚDV neprotestoval. Podobně nejsou podle archivního zákona č. 499/2004 Sb. údajně přístupné dokumenty komunistické rozvědky, vojenské rozvědky ani materiály vojenské kontrarozvědky, přestože se na všechny uvedené dokumenty vztahuje. Nikdo z ÚDV opět proti tomuto flagrantnímu porušení legislativy neprotestuje.
• Autoři polemiky argumentují, že ÚDV nemá kompetenci "vydávat úředně osobní údaje příslušníků StB" ani slovenský Ústav paměti národa ovšem nezveřejnil "osobní údaje", ale pouze služební číslo, jméno, příjmení, rok narození a zařazení příslušného pracovníka ve složce StB. Není toto jednou z významných stránek dokumentace činnosti Státní bezpečnosti, kterou má ÚDV v popisu práce?
• Pracovníci ÚDV se rovněž ohrazují proti konstatování, že ÚDV zveřejňuje často texty napsané před pěti a více lety. Prý k tomuto došlo jenom jednou a čtenáři byli na tuto skutečnost upozorněni. Pro nedostatek času, místa i trpělivosti laskavého čtenáře si ukažme alespoň jeden příklad vezměme do ruky poslední dvanácté číslo sborníku ÚDV Securitas Imperii. V něm je publikován text Moniky Veselé "IPRA  mechanizmus moci". Paní Veselá již na ÚDV sedm let nepracuje, článek vznikl před téměř deseti lety a nebyl evidentně doplněn žádnou novou odbornou literaturou či nově objevenými prameny.
• Alespoň jeden z příkladů problematických textů Prokop Tomek uvádí ve studii o éře Rudolfa Baráka, že StB údajně nevyužila žádného z někdejších dekonspirovaných agentů exilové zpravodajské služby CIO, jejichž seznam předal československé rozvědce v polovině padesátých letech agent Karel Zbytek (krycí jméno "Light"). Prokop Tomek doslova uvádí: "StB tyto agenty  pozatýkala  a dva nechala popravit a řadu odsoudit. Tím ztratila možnost tyto případy operativně využít" (str. 337). Skutečnost byla ovšem jiná. Například důležitou agentku britské CIO Miloslavu Mrázovou, kterou výše zmíněný "Light" opravdu dekonspiroval, StB získala na svoji stranu a využívala ji jako svoji novou tajnou spolupracovnici "Slávu". V polovině šedesátých let pomohla StB nasadit odposlech ve vídeňském bytě Radomíra Luži a spolehlivě pracovala pro StB až do roku 1990. Článek neobsahuje jméno ani jednoho dosud neznámého spolupracovníka komunistické rozvědky. Proč autor neuvedl např. významného agenta působícího na vysokém postu v rakouském ministerstvu vnitra? Případně poslance francouzského nebo britského parlamentu, kteří spolupracovali s komunistickým Československem?

Na závěr ukázka z práce vyšetřovatelů ÚDV

V Lidových novinách byl 14. ledna 2006 uveřejněn článek "Policie šetří doping za ČSSR". V něm je několikrát citován vyšetřovatel ÚDV mjr. Ilja Pravda: "Zabývám se tím proto, abychom doping v socialistickém sportu zmapovali. Vyšetřování by mělo vyústit v publikaci". Policejní vyšetřovatel tedy provádí úkony podle trestního řádu vyslýchá svědky, dožaduje si dokumenty a provádí další úkony v trestním řízení (protože vyšetřovatel může právě postupovat pouze v souladu s trestním řádem) za účelem vydání publikace. Má to jistě své výhody, když mu předvolaný svědek bude lhát, je za to trestně odpovědný, případně mu může uložit několik desítek tisíc korun jako pokutu, jak se již na ÚDV stalo jedná se o známou pokutu pro režiséra Martina Šmoka, který odmítl uvést zdroj svých informací. Jako nezákonnou ji zrušil Ústavní soud.#reklama

K čemu je tedy veřejnosti policejní úřad, jehož hlavní náplní je dnes publikace nevyvážených textů?

Autor je badatel