Naučte se správně kritizovat. Pak zpětná vazba nezničí vaše vztahy s okolím
Podle studie psychologa Johna Amodea negativní zpětná vazba k našim blízkým nepřináší nic užitečného.
Přitom čas od času vyhodnotit někoho negativně je podle odborníků naprosto normální. Podle psychologů je nejvíc problematické trvalé hledání chyb na druhých a zveličování jejich prohřešků.
Metodou, jak mluvit o svých záporných pocitech vůči okolí, je vyjadřovat se výhradně o sobě. Tím se vyhneme "nálepkování" druhých, které přináší onen nesoulad do vztahů.
Rodinní terapeuti často hovoří o zkušenostech s klienty, kteří svými slovy u sebe vzájemně vyvolávají agresi tak silnou, že není možné dojít k východisku. Tato agrese je způsobena léty frustrovaného postoje, který protistrana vyjadřuje zpravidla slovy: "ty vždycky" a "ty nikdy".
Stud, nebo vztek
Negativním posudkem vůči někomu můžeme docílit dvou reakcí, které souvisí s instinkty, jež v sobě nosíme od pravěku. Stud (paralýza), nebo vztek (agrese). Během prožívání takových emocí nemůžeme reagovat racionálně, a tedy přinést řešení. Zapamatujte si to ve chvíli, kdy chcete dát zpětnou vazbu třeba podřízenému.
Jak je to v zaměstnání?
Představte si, že vedete tým a potřebujete něco na jeho fungování změnit. Nová náplň práce se dotkne kolegů, s jejichž výkonem jste nebyli spokojeni, a potřebujete, aby začali dělat něco jinak. Většina z nás to řekne, jak to je: "Stojí před námi nové cíle a já potřebuji, abyste odváděli kvalitní práci." Jenže vaši podřízení budou z takového, pro vás běžného sdělení naprosto demotivováni. Za prvé budou pociťovat stud a budou se ptát: "Copak jsme předtím vykonávali svou práci špatně?", za druhé přijde na řadu vztek. Nedali jste jim totiž konkrétní příklad. Pokud dáváte negativní zpětnou vazbu a neuvedete konkrétní příklad, je celý váš projev k ničemu.
Přijměte zodpovědnost
Psycholog John Amodeo tvrdí, že pokud se nám neustále něco nelíbí na našem okolí, je čas přijmout osobní zodpovědnost. Většina z nás si dost možná řekne, proč bychom ji měli přijímat my, když špatně se chovají druzí. Ale tím se stavíme do pasivní role oběti. Místo toho, abychom se soustřeďovali na nešvary ostatních, je podle Amodea důležité ponořit se do svých pocitů a položit si otázku, co ve mně konkrétní chování dotyčných vyvolává a co s tím můžu dělat.