Iva Lorencová má manžela, dvě děti, kočku, psa a vystudované hotelnictví, kterému se věnovala do doby, než díky svému kamarádovi objevila, pro ni do té doby nečekaný, půvab taxikaření. Že vám spojení žena, volant a půvab nejdou dohromady? To si Iva Lorencová myslela nejdřív taky.

Jak to tehdy všechno začalo?

K taxikaření jsem se dostala víceméně náhodou. Po delší době se u nás stavil kamarád a během hovoru se zmínil, že mění práci a bude jezdit taxíkem. Snažila jsem se pochopit jeho rozhodnutí, protože taxikaření má pořád takovou nedobrou, negativní nálepku.

Co bylo dál?

Asi po měsíci jsem ho začala pozorovat a vyptávat se, jak se mu daří. Alfou a omegou byly zkoušky. Protože neměl dostatečně zkompletované materiály, tak byl u zkoušek opakovaně. To mě trochu vyvedlo z míry, protože do té doby jsem taxikařinu vnímala jako něco jednoduchého, co může dělat každý. Tehdy jsem byla asi tři roky v domácnosti a něco mě na tom zaujalo. Požádala jsem ho o materiály ke zkouškám, naučila jsem se právnickou část a místopis, objednala se na magistrátu ke zkouškám a ty jsem úspěšně absolvovala. Pak jsem si pořídila koncesi a licenci. Tehdy jsem vůbec netušila, že firmy taxi řidiče dokážou připravit a vyškolit.

Jaký jste předtím měla vztah k autům a k řízení?

Řídím od osmnácti. Můj otec sbíral stará auta - veterány, hodně mi vyprávěl o motorech a bral mě na výlety. Taky mě sám učil řídit.

Po ziskání licence jste začala hned jezdit?

Ne. Všechny dokumenty jsem si doma založila do šuplíku a více jsem pro to nedělala. Asi po roce jsem se rozhodla, že si tu práci vyzkouším. Na netu jsem listovala různými firmami a na první dobrou jsem se trefila do Taxi Praha, se kterou jezdím dodnes. S dnešním nadhledem byly moje první jízdy opravdu komické. Byla jsem strašně nervózní.

Co říkal manžel na vaši profesní volbu?

Nejdříve nechápal moje rozhodnutí, ale později se s tím smířil. Sám se věnuje hotelnictví. Je sportovec, běhá maratony, triatlony a věnuje se i svému podnikání ve sportu.

Bojí se o vás?

Bojí, ale vysvětlila jsem mu, že když se člověk bojí, tak nemůže dělat vůbec nic.

Vás se strach netýká?

Strach se mě samozřejmě týká. Do auta se oblékám podle protokolu firmy a moc se nezdobím. Pokud bych zažila takovou situaci, snažila bych na sebe a auto upozornit. Použila bych dálková světla,troubila bych nebo bych zajela do křižovatky. Prostě v takové chvíli je třeba najít frekventované místo nebo zůstat stát kdekoliv, kde je šance na pomoc.

Měla jste někdy v práci takzvaně nahnáno?

Žádný negativní zážitek se mi nestal. Pronajímám si dispečinkové služby, takže se snažím vozit prověřené zákazníky. Stává se ale, že lidé si i v dnešní době aplikací na taxi mávnou. V tuto chvíli, když jim zastavím, je to pouze na mně. Dopředu si zjistím veškeré náležitosti, a když je vše domluveno, tak jedeme. Pokud mám sebemenší pochybnost, jízdu odmítnu a požádám je, aby si vzali jiné auto. Všechny argumenty řeším dopředu, pak je pozdě. Myslím si, že někteří řidiči tohle nedělají, a proto pak slyšíme ty různé příběhy se špatnými konci…

Co nějaký kurz sebeobrany?

Nemám ho, a i kdybych ho měla, tak v autě není příliš možnost pohybu.

Jak reagují klienti, když vidí za volantem ženu?

Je to pro ně překvapivé. Ve světě je vidět ženu za volantem mnohem obvyklejší než u nás. Většina lidí vnímá tuto profesi jako pánské řemeslo. Celkem je v republice registrováno asi deset procent řidiček taxi. Zákazníci jsou ale spokojeni, sami říkají, že se s řidičkou cítí bezpečněji. Někteří to otočí do vtipu a upozorňují na rychlost, přednost zprava a podobně. Oceňují profesionalitu a přístup.

Ženská prostě musí, chlap jen může, říká úspěšný podnikatel Karel Kadlec číst článek

Kariéra

Jezdí dnes ještě taxikáři po paměti, nebo už jim stačí pouze navigace a nemusí ani danou lokalitu znát?

Jezdit po Praze mě baví, je to mystické město. Stále objevuji místa, kde jsem nebyla ani pěšky, a díky dopravní obsluze jsou pro mě tyhle lokality dostupnější. Navigace je výborná věc, protože spousta ulic je jednosměrných a aplikace vám vygeneruje i číslo popisné. Šetří to mně i zákazníkovi spoustu času.

Pracujete přes den i přes noc?

První rok a půl jsem se snažila jezdit více přes noc, protože jsem si neuměla představit, jak pro zákazníka dokážu projet Prahou bez časové ztráty. Postupně jsem se zdokonalila a dnes už jezdím pouze přes den. Střídání denního a nočního cyklu je asi u každého, kdo pracuje na směny, stejné: biorytmus prostě neotočíte.

Bavíte se s klienty, nebo raději pustíte rádio a necháváte čas plynout až na konec cesty?

Ve firmě, pod kterou pracuji, máme určitá pravidla. Jedno z pravidel říká, že nezačínáme hovor se zákazníkem jako první. Tak polovina zákazníků je hovorná: cesta neboli zakázka se pak odehrává s vyprávěním o mé osobě nebo o jejich osobě. Druhá polovina zákazníků čas využije k telefonování nebo vyřizování mailů.

Co se o lidech, které vozíte, nejvíce dozvíte?

To je zajímavá otázka. Někteří zákazníci nás řidiče berou formou, že nás už ve svém životě nepotkají, a dokážou se během cesty dost uvolnit v řeči. Mluví o svém soukromí. Tento okamžik je důležité rozpoznat a zachovat klid.

Jak se v taxíku chovají Češi a jak cizinci, je mezi národnostmi nějaký rozdíl?

Neřekla bych, že je rozdíl mezi národnostmi, spíše v určitém stupni kultivovanosti lidí. Pokud nás zákazníci berou jako službu, je to v pořádku. Někteří si ale pletou pojem služba a služka.

Jak vás vnímají kolegové muži?

Kolegové muži v mém okolí jsou naprosto úžasní. Mám pár kolegů, kteří své původní podnikání vyměnili za toto. Někteří si plní své sny a někteří, bývalí manažeři nebo majitelé firem, to berou jako terapii. Při jízdě autem odpočívají. V každém oboru funguje Paretovo pravidlo. Funguje i v naší branži. Taxikařina v dnešní době poskytuje hodně kvalitních řidičů.

V posledních dnech se vyostřila komunikace v koexistenci konkurentů klasických taxislužeb a Uberu. Jak se na tyto boje díváte vy osobně?

Konkurence je v každém podnikání zdravá. V dnešní době aplikací jsou technologie hodně vepředu. To, že se naše legislativa nestíhá přizpůsobit rychlému nástupu nových technologií, to nemohu soudit. Pouze mohu konstatovat, že naše firma má již několik let tyto aplikace v provozu taky. Stále si nás převážně objednávají zákazníci přes klasický dispečink, nevědí, že by mohli úplně stejně využívat aplikace. Je asi dobré více posílit marketingovou kampaň. Uber jako konkurenci vnímám, ale jako konkurenci nekalou.