reklama

Jak přežít den i na rušném pracovišti: Nenechte se vytočit a zavřete virtuální dveře

Dohání vás únava, podrážděnost, naštvání na celý svět, čím dál tím hůř snášíte ranní vstávání do práce. Je vám to povědomé?

Nenechte se rušit v práci
Nenechte se rušit v práci | Foto: Žena.cz

Když se zamyslíte nad příčinami, často zjistíte, že je lze shrnout do kolonky "vyrušování". Naše pozornost a soustředění na práci bojuje o své místo na slunci se třemi energetickými upíry. Pokud je nezačneme krotit, zaděláváme si na závažné psychické i fyzické problémy.

Existuje několik podnětů, které nás při práci ruší. Které to jsou? Primárně je dělíme na pracovní a nepracovní. Ty, které přicházejí z okolí, a ty, které přicházejí od nás samotných. Naše myšlenky, obavy, těšení se. E-maily, telefony, pracovní messengery, upozornění ze sociálních sítích. Otázky kolegů a šéfů, které samozřejmě k práci patří, ale málokdy přijdou ve správnou chvíli.

Druhou významnou skupinou jsou hlasité a zajímavé podněty neadresované přímo nám, které jsou tak výrazné, že se nedá je nevnímat. Nejvíce nás ruší srozumitelná řeč. S obecným hlukem se náš mozek vyrovná lépe než s rozhovorem kolegů u vedlejšího stolu. Tím spíš, pokud nediskutují o práci. Náš mozek je prostě zvědavý. Mezi top 5 takových podnětů podle zahraničního průzkumu patří:

  • hlasitě telefonující spolupracovník;
  • hovor kolegů v blízkém okolí;
  • telefonní vyzvánění nebo různá zvuková upozornění;
  • oslavy v kanceláři (narozeniny, odchod do důchodu, narození dítěte apod.);
  • týmové schůzky v blízkém okolí.

Podněty, které nejsou určené nám a nejsou ani až tak hlučné, ale protože už jsme unavené a někdy i podrážděné, můžeme mít tendenci zveličovat. I proto můžeme v kancelářích pozorovat nejvíce neshod či nepříjemných výlevů v pozdních odpoledních hodinách. Jsme unavené prací i tím, že se celý den vědomě držíme a izolujeme od ruchů. A když se k tomu přidá náročný deadline a pevné rozhodnutí, že dneska opravdu odejdete včas, aby Honzík zase nebyl poslední ve školce, na potenciální konflikt je zaděláno.

Co s tím?

Než se pustíte do razantních kroků, například stížností nebo v lepším případě zavádění pravidel komunikace, doporučuji se ještě chvíli zastavit a pečlivě prozkoumat, jací jsou ti největší rušitelé a co vám způsobují. Když k sobě budete dostatečně upřímné a věnujete svému pozorování pár dnů, budete překvapené, na co všechno přijdete.

Druhým krokem je osobní rozhodnutí, s čím potřebujete něco udělat, a co naopak jednoduše necháte plavat. Až třetí fází je seznam možností, co s tím budete dělat, následně až finální rozhodnutí, co konktrétně podniknete. Kdy seberete odvahu, s kým si promluvíte, co přestanete dělat anebo zda začnete pracovat na sobě, aby vás některé ruchy a podněty nevyrušovaly či nevytáčely. Prostě, abyste se naučily za sebou zavírat virtuální dveře. A pozor, to není žádná zbabělost, naopak vás to může stát hodně úsilí.

Buďte k sobě i ke svému okolí laskavé, není v lidských možnostech být celý den absolutně soustředěná. Vytvořte si společně respektující prostředí, do kterého se každé ráno pracovního týdne budete těšit.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama