Nemluvíte náhodou moc? Aneb proč ukecané lidi nemá nikdo rád
Být upovídaný není nálepka, po které zrovna toužíme. Zkuste se totiž ocitnout ve společnosti člověka, který bez ohledu na své okolí "mele a mele", a budete úplně vysílení.
Kdo nedává prostor těm, kteří ho obklopují, nepatří mezi ty nejoblíbenější. Cítíme v takovém chování totiž určitou bezohlednost a sobectví.
Málokdo ale má takovou sebereflexi, že sám uzná, že někdy prostě moc mluví. Pořád také panuje gender stereotyp, že hovornější jsou víc ženy než muži, ale to je omyl. Jak ale poznat, že ti otravní "žvanilové" jsme zrovna my sami?
Okolí vás okřikuje
Není nic na tom, vyprávět příběh, který se vám zdá hrozně zábavný, i když je poněkud spletitý. Ale v případě, že vám kolegové pravidelně říkají, ať mluvíte potichu, jdete si vyřídit své záležitosti do kuchyňky nebo se otevřeně ohradí, že je rušíte, je čas se nad sebou zamyslet. Rodina nebo kamarádi si zas třeba stěžují, že mluvíte hlavně o sobě a málo se o ně zajímáte.
Dáváte nevyžádané rady
Dalším důkazem, že potřebujete víc naslouchat a méně se slovně projevovat, je, když máte zapotřebí účastnit se každého rozhovoru a mít na vše názor. Svou zkušenost také nevnucujte ostatním, stejně jako hodnocení nebo úhel pohledu. Mlčeti zlato, toto přísloví pořád platí.
Vyprávíte dokola stejné historky
Profesor sociologie Milan Petrusek tomu říkal příběhy starého zbrojnoše. Je jasné, že každý má několik oblíbených situací, které se mu přihodily a byly úplně jako z filmu. Ale to ještě neznamená, že je stejné publikum musí slyšet už potřetí. Tohle opakování se může dít proto, že mluvíte tolik, a pak se ani nestačíte rozpomenout, co už jste říkali a co nikoliv.
Okolí vás neposlouchá
Existuje několik způsobů, jak poznáte, že vaše společnost se rozhovorem už unavila. Například když vám jednoslovně odpovídají, pořád se něčím rozptylují, přeptávají se poněkolikáté na to samé, vypadají otráveně nebo znuděně, nedívají se vám do očí, zkříží si ruce na hrudníku nebo si pořád hrají s telefonem. Samozřejmě je možné, že vašeho společníka něco trápí a nemůže se soustředit na to, co říkáte. Vždy se ho ale můžete zeptat, zda je vše v pořádku.
Z dialogu monolog
Existují výzkumy, které tvrdí, že vyprávěním o sobě strávíme 40 % každého rozhovoru. Děje se tak možná proto, že když mluvíme o sobě, aktivuje se v mozku centrum pro systém odměn, což se neděje v případě, že hovoříme o ostatních. Ideální rozhovor je samozřejmě vyvážený, chvíli mluví jeden, pak druhý.
Často máte pocit, že jste řekli něco zbytečného
Když se nezastavíte a nezamyslíte se nad tím, proč vlastně vypouštíte z pusy něco, čeho později litujete, budete se stále cítit trochu nepatřičně. Patří sem tajemství, ať už vaše, nebo někoho jiného, poznámka, která může ranit, nebo jen nemístný komentář. Často se tak chováme, abychom svým společníkům připadali zajímaví a konverzace proudila.
Iniciujete většinu konverzací sami
Existují nejrůznější situace, někdy je jasné, že musíme začít jako první. Ale dejte si pozor a vnímejte, koho chcete oslovit. Třeba se jedná o lidi, kteří zrovna nemají čas, jsou nervózní a zabývají se něčím úplně jiným, než aby vás poslouchali. Většinou meleme a meleme, protože se chceme vyhnout trapnému tichu, ale sebevědomý člověk jej ustojí a chápe, že není jeho povinností být jakýmsi dvorním šaškem ostatních.
