Zajistit firemní večírek i dárek pro šéfa. Ženy dělají neplacenou práci v zaměstnání
Ženy se v zaměstnání mnohem častěji než muži zabývají úkoly, které připomínají jejich neplacenou práci v domácnostech - organizace večírků, starost o stážisty nebo nakupování dárků pro odcházející kolegy. Čtveřice autorek se rozhodla zvýšit povědomí o tomto problému, a společně napsaly knihu The No Club: Putting a Stop to Women’s Dead-End Work.
Ženy jsou mnohem častěji než muži otrokyněmi mentální zátěže - ačkoliv se jejich partneři spolupodílejí na chodu domácností, na nich často je, aby vše zorganizovaly a zbylé členy domácnosti zaúkolovaly.
Ukázalo se, že to platí i v zaměstnání, informoval britský deník The Guardian. Nejde jen o to, že tím ženám přibývá další práce. Úkony, které jsou důležité pro fungování pracovního kolektivu, často nikdo neocení, a pokud ano, stejně nevedou ke kariérnímu postupu.
"Není to tak, že ženy jsou dobrodějky, které chtějí pomáhat. Ostatní to od nich očekávají," vysvětluje ekonomka Lise Vesterlundová z Pittsburské univerzity, jedna z autorek knihy. Společně se třemi dalšími ženami ji napsala poté, co před deseti let byla v podobné pozici - naprosto vyčerpaná z pracovních úkolů, které však nebyly náplní její práce.
Během několika let výzkumu čtveřice zjistila, že jsou to mnohem častěji ženy, na něž padají "kancelářské domácí práce", které nevedou ke kariérnímu růstu ani k vyšší finanční odměně. Vedle toho, že jsou ženy ve společnosti stále považovány za primární pečovatelky, by tak mohlo jít o jeden z mnoha dalších důvodů, proč se jim nedaří budovat kariéru stejně rychle jako jejich mužským kolegům. "Není profese, v níž bychom tento problém nezpozorovaly," říká Vesterlundová.
Díky studii ve velké konzultační firmě zjistily, že průměrná žena stráví vykonáváním nepracovních úkolů o 200 hodin ročně více než průměrný muž, nehledě na to, zda se jedná o řadovou nebo vedoucí pozici. U juniornějších pracovních postů to bývá na úkor smysluplné práce, v případě seniornějších pozic to obvykle znamená, že tyto ženy pracují více.
Podle Vesterlundové je to způsobeno jednak tím, že ženy jsou častěji o takovou práci žádány, ale také tím, že se stydí říct ne. "Očekáváme od nich souhlas," míní ekonomka. Muži jsou také taktičtější, pokud se jedná o "kancelářské domácí práce" - dělají jen ty, které jim přinesou nějaký profit, například kontakty.
Autorka knihy nabádá, aby zaměstnanci a zaměstnankyně pravidelně reflektovali, kdo v zaměstnání vykonává neplacenou práci tak, aby si ji mohli rozdělit spravedlivěji. Nadřízení mohou tyto úkoly rozdělovat náhodně, podle předem daného pořadí, nebo si je mezi sebou může podělit několik pracovníků. Apeluje také na muže, aby kolegyním ulevili tím, že se o "kancelářské domácí práce" sami přihlásí, nebo že nabídnou ženám pomoc.