Kateřina Šimůnková do svých třiatřiceti let pracovala jako právnička. Pak se náhle rodilá Pražačka z Hanspaulky rozhodla odjet na tři měsíce do zahraničí. Netušila, že ji tato cesta změní i profesně. Po návratu věděla, že se do právnické kanceláře už nevrátí a chce mít svoji pojízdnou kavárnu.

Za necelé dva roky už se svým designovým CoffeVanem objížděla trhy a festivaly. Prošla kurzy u české baristky Petry Veselé. Jako nováčkovi mezi kavárnami a restauracemi na čtyřech kolech se jí podařilo dostat i na březnový první festival Food Truck Show na Smíchovské náplavce. Prozradila nám, jak k tomu všemu dospěla a co vše pro to musela udělat kromě toho, že již dlouho miluje italskou kávu.

Za pojmem food trucker bych si představila muže? Jak jste se k tomu dostala?

Byla to souhra nečekaných událostí. Na jednu stranu jsem velmi rozvážný Kozoroh, ale bohužel silně střelený Střelcem, a vždycky mě víc lákalo mít vlastní cukrárnu, kavárnu, než sedět v kanceláři. Když jsem před třemi lety na Novém Zélandu potkala pojízdnou kavárnu, věděla jsem, že je to přesně ono.

Co jste dělala na Novém Zélandu?

Tehdy jsem cítila, že ve 33 letech jsem na křižovatce a že to chce změnu, a to radikální, tak jsem se v práci domluvila, že by šlo dočasně pracovat na dálku a odjela jsem na tři měsíce studovat do Austrálie angličtinu. A když už jsem tam byla, tak jsem přeci musela využít toho, že kousek odtamtud je Nový Zéland. S partou přátel jsme si půjčili auto a tři týdny jsme cestovali po Zélandu, a já věřím, že jsem tam tu svoji inspiraci před odletem měla potkat, abych věděla, co mám po návratu domů dělat.

Pak jste se vrátila do ČR plná nadšení a...?

Seděla jsem pak několik měsíců každý večer do noci u počítače a hledala někoho, kdo by mi podle fotek ze Zélandu vyrobil podobnou pojízdnou kavárnu. Mnohokrát jsem si říkala, že se na to vykašlu. Asi po půl roce jsem našla v Praze jednoho výrobce, sehnali jsme konstruktéra, který podle fotek nakreslil návrhy, udělal se model, vyrobily se formy, udělal se odlitek vrchní části karavanu a ten se odvezl na Slovensko, kde zbytek dodělala tamní firma, která se zabývá výrobou mini karavanů. Byly to silné porodní bolesti, ale po dvou letech se zrodil CoffeeVan.

Zcela změnit svou profesi není snadné...

Profesně jsem udělala kotrmelec. Teď jsem aktuálně právník s baristickou rekvalifikací, který připravuje kávu a palačinky. Nicméně, když to tak vezmu, tak jsem se nikdy necítila být právníkem, prostě jsem "jen psala smlouvy". Vnitřně jsem už od čtvrtého ročníku věděla, že na tuhle profesi nemám náturu.

Jak vypadá den foodtruckera v CoffeeVanu?

Začíná už den předem, kdy nakupuji čerstvé potraviny na palačinky, ráno brzo vstávám, vše potřebné musím zabalit, vyzvednout karavan, který parkuje na parkovišti a pak směr trh. Vše vybalím a připravím, nahřát kávovar, nastavit správně mlýnek na kávu, udělat první testovací kávy, rozehřát plotnu na palačinky, udělat si testovací palačinku ke snídani a pak otevřít... Někdy je to klidný den, kdy mám čas si také s lidmi popovídat, což je moc fajn, obzvlášť, když poznám tváře, které se ke mně vrací. Jindy je to takový šrumec, že se hodiny třeba nezastavím a večer zjistím, že jsem celý den sama nic pořádně nejedla. Začala jsem jezdit vloni v srpnu a snažila jsem se jezdit pravidelně pět měsíců každý den po farmářských trzích různě po Praze a k tomu jsem se ještě účastnila různých větších akcí, např. fashion markety a food festivaly. Sezonu jsem zakončila až dva dny před svátky na PaCool Marketu na Vyšehradě. Od ledna jsem si musela udělat pauzu kvůli kávovaru, který by mohl zamrznout.

Foto: Archiv Kateřiny Šimůnkové

A to jste se vrátila k právnickým smlouvám?

Ke smlouvám už ne, momentálně pracuji ve dvou kavárnách - v jedné malé v centru Prahy, kde mají stejnou kávu, jakou mám já v CoffeeVanu a k tomu pracuji ještě v kavárně na letišti, abych nevyšla ze cviku.

Jako krásnou ženu, nezvou vás pořád muži na kávu, když jim tu jejich podáváte?

(Smích) V zimě mě zvali na jídlo. Když se mě ptali, jestli mi je v karavanu zima a já jim řekla, že je, že mám na sobě asi šest vrstev oblečení, tak nechápavě koukali a říkali, že bych měla víc jíst, že jsem křehká dívka, a že to není možné, že nemůžu mít na sobě tolik vrstev oblečení a chtěli mi kupovat teplé jídlo. Ale na moji kávu, mě zatím ještě nikdo nepozval (smích).

Jak si tedy udržujete v CoffeeVanu ženskost?

Myslím, že pouze úsměvem… Když máte na sobě tolik vrstev oblečení, ženskost je rázem ta tam a mezi námi ono i v šest hodin ráno je dost náročné tak nějak vypadat a nevyděsit.

Pokryjete náklady, když takhle na full time prodáváte kávu?

Je to zatím tip ťop. Účty to zaplatí, ale nic navíc nezbývá a investice na pořízení byla opravdu veliká a to budu splácet asi sto let. Nicméně jsem myslela na zadní vrátka a šla tou dražší cestou a udělala jsem si formu, takže do budoucna mohu udělat další odlitky a rozmnožit flotilu. Třeba můj příběh osloví nějaké další nadšence, člověk nikdy neví.

Kdy zase vyjedete?

Letošní sezonu jsem začala minulou sobotu na Food Truck Show. To bylo fantastický, vidět stejně naladěné lidi z food trucků z různých koutů světa. Chtěla bych zkusit letos stát pravidelně na jednom místě a k tomu bych se ráda tak třikrát do měsíce objevila na nějaké větší akci, což jsou většinou víkendové. Ráda bych se CoffeeVanem živila na plno, akorát se to musí letos doladit, aby to bylo vzhledem k vynaložené energii a financím efektivní.

Jaké klienty máte ráda?

Veselé, komunikativní, pozitivní a ty, kteří mi fandí a CoffeeVan se jim designem líbí, a vůbec je jim „take away“ styl blízký. Mám ráda, když se ke mně lidé vrací. A když slyším od člověka, který dojedl palačinku, že lepší nikdy nejedl, tak to jsou chvíle k nezaplacení a motivují mě jezdit dál.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

8 rad, jak ušetřit peníze v rodinném rozpočtu

Vyhazov, co dál? Prodala dům a začala podnikat

Vstoupit do galerie | 15 Domácí mazlíčci celebrit: Která rasa frčí?

Vstoupit do galerie | 17 Barbie táhne na 60: Jak se proměnila?