Dnes už bývalá sólistka baletu Národního divadla Marta Drastíková uvažovala o konci kariéry již před pěti lety, když jí bylo třicet. Tehdy měla doma dceru Matyldu, která byla na světě sotva pár měsíců. Divadelní sezona byla v plném proudu a baletka si dělala starosti s návratem do tanečního sálu. Chtěla se vrátit až od další sezony, ale nastupující nový šéf baletu Filip Barankiewicz, který zrovna střídal dlouholetého uměleckého mentora souboru Petra Zusku, na tanečnici nepřímo tlačil.

"Ptal se mě, kdy se vrátím, takže jsem nakonec nastoupila už od dubna. Myslel si totiž, že baletky nemají mít děti, že se to nedá skloubit," svěřila se tenkrát Marta. Dodala, že žena polského choreografa Barankiewicze je sice také baletkou, ale poté, co se stala matkou, pověsila baletní špičky na hřebík.

"Myslela jsem si, že šéf bude dobrý, ale asi měl strach, že už se tanečnice nevrátí do takové formy. A možná, že už opravdu ne, uvidíme," přemýšlela před pěti lety. Už tehdy byla ale rozhodnutá, že chce mít se svým mužem, hercem Radúzem Máchou, i druhé dítě. "Zkusím se vrátit tak na čtyři roky, pak budeme mít druhé dítě a skončím. Se dvěma už to asi stíhat nebudu. Pracujeme šest dní v týdnu, někdy hrajeme i v neděli. Musíš tomu obětovat všechen čas, a já chci víc děti než balet," řekla si tehdy Marta rozhodně.

Držitelce Thálie a bývalé sólistce vídeňské Státní opery vyšly její počty téměř na rok přesně. Dnes, o čtyři sezony později, má doma krom pětileté Matyldy i ročního Huberta, a je téměř jisté, že ve svých pětatřiceti již dospěla do baletního důchodu. "Ano je to tak, nejspíš už mě diváci na jevišti neuvidí," potvrzuje.

"Nedávno jsem mluvila s uměleckým šéfem Národního divadla Filipem Barankiewiczem a oznámila mu, že by pro mě bylo komplikované s dvěma dětmi opět tančit v divadle v tak časově i fyzicky náročném režimu, jaký tanečníci mají," dodává baletka. Doplňuje však, že se může stát, že ji osud zase jednou na divadelní prkna přivede. "Říká se, že umění nezná mezí, a třeba budu mít zase jednou možnost tam opět stát," zamýšlí se.

I přesto, že má Barankiewicz obavu z kombinace mateřství a profesionální taneční kariéry, prý Martě druhé těhotenství překvapivě přál. "Ale myslím, že počítal s tím, že se opět vrátím. Ještě v průběhu těhotenství jsem se chodila dívat na některé zkoušky připravovaných premiér," říká tanečnice a dodává, že jí asi uteklo pár hezkých rolí, ale pandemie kulturu stejně znehybnila.

Jejím posledním představením byl Valmont v budově Stavovského divadla. "Moje rodina, manžel Radúz a blízcí kamarádi tam byli se mnou, protože už tak trochu tušili, že je to možná naposled. Vlastně jsem si představení užila asi víc, než kdyby to bylo moje oficiální rozloučení s jevištěm a taneční kariérou," vzpomíná Marta.

Herec na mateřské, baletka na sále

Po narození dcery se tanečnice vracela ke každodenním tréninkům již po třech měsících a popisuje to jako extrémně náročné období. "Kdybych pokračovala nyní s druhým dítětem, bylo by to určitě ještě náročnější. Člověk mnohdy vydrží víc, než si myslí, a i já bych to jistě nějak zvládla, ale dělám ráda věci naplno, nikoliv jen napůl," vysvětluje.

Marta navíc pochází z Opavska a její muž zase z Valašska, rodiče tak většinou nebyli k ruce a hlídání dcery bylo komplikované. "Oslovila jsem tehdy kamarádku své sestry, která v Praze studovala pedagogiku, a ta mi ze začátku hlídala Matyldu vždy jen dopoledne, abych mohla na trénink," vzpomíná Marta. Když měla její dcera rok, oficiálně nastupovala do divadla. Její muž zrovna půl roku neměl žádné zkoušky ani natáčení, pouze hrál večerní představení, takže se mohl o dítě postarat. Marta to popisuje jako štěstí a dodává, že Matylda má díky tomu, že s ní Radúz byl půl roku v podstatě na mateřské, s otcem velmi hezký vztah.

Marta Máchová Drastíková

• Rodačka z Opavy studovala klasický tanec v letech 1997-2005 na Janáčkově konzervatoři v Ostravě
• Již od čtvrtého ročníku hostovala na ostravské scéně Národního divadla moravskoslezského jako externistka
• V roce 2005 se stala sboristkou Národního divadla v Praze, po čtyřech letech byla demisólistkou
• Absolvovala konkurz do souboru Státní opery ve Vídni, kde působila dva roky
• Je držitelkou Ceny Thálie 2013 za roli Julie z inscenace Romeo a Julie v choreografii Petra Zusky.
• S divadelním a seriálovým hercem Radúzem Máchou má dceru Matyldu a syna Huberta

Později, když měl i Radúz nabitý program, musel pár zajistit hned dvě chůvy - jedna hlídala Matyldu přes den, a druhá s ní trávila večery, když oba dva rodiče hráli. Období, než začala dcera chodit do školky, popisuje Marta jako hektické. "Často jsme si ji museli předávat v divadle, protože já jsem vždy skončila v šest a Radúz už se tou dobou připravoval na představení, které se hrálo od sedmi," vzpomíná. "Nejhorší bylo ranní loučení, ale asi víc pro mě než pro ni samotnou. Když se jí na to všechno zeptám dnes, vůbec nic si z toho nevybaví," dodává tanečnice.

Mateřství zoceluje, ale bolesti přibývá

S odstupem času uznává, že brzký návrat k baletu jí hodně pomohl se znovunabytím kondice. "Dostat se znovu do formy nebylo jednoduché, ze začátku to bylo hodně vyčerpávající, ale vyplatilo se mi, že jsem začala poměrně brzy. A když jsem se později opět dostala do kondice, zdálo se mi, že námahu zvládám možná ještě lépe než kdy předtím. Myslím, že mateřství zoceluje," směje se.

Dodává ale, že úrazy byly v posledních letech na jevišti čím dál častější. "Někdy už jsem cítila, jak je moje tělo opotřebovanější. Úrazy a namožení se stávaly stále častěji. Přisuzuji to přibývajícímu věku. Přece jen jsem již ve svých 35 letech mezi věkově nejstaršími tanečníky," říká Marta.

Za jejím odchodem ze zlaté kapličky je kromě dvojnásobného mateřství právě i zdraví podlomené fyzicky náročnou kariérou. "Musím říct, že poslední roky jsem měla řadu zdravotních a psychických problémů, které mi bránily si tancování naplno užívat. Proto jsem už tak trochu plánovala, že až budeme mít druhé dítě, asi by to byl pěkný důvod skončit s aktivní kariérou a věnovat se víc rodině," říká.

Už po prvním dítěti Marta mluvila o tom, že s taneční kariérou se nezřídka končí také kvůli bolesti, když už tělo zkrátka nevydrží. "Tělo je přetažené nebo máš nějaký úraz a diváky nezajímá, že tě něco bolí, že ti není dobře, že máš nějaký problém. Je to tvoje práce a on si za to zaplatil, takže musíš podat odpovídající výkon," popisuje realitu. "Když bojuješ s nějakým dlouhodobým problémem, musíš s tím přes to nějak tancovat. Člověk raději zatne zuby a jede dál. Pak se ty problémy nabalují, a o to hůř se to léčí," vysvětluje.

Dítě? Není s kým

Některým slavným tanečnicím se podařilo úspěšně zkombinovat kariéru sólistky s péčí o děti. Patří mezi ně třeba Tereza Podařilová, která vystupovala v Národním divadle do neuvěřitelných sedmačtyřiceti let, a přitom vychovala dva syny. Dceru má také jedna z nejúspěšnějších českých primabalerín Daria Klimentová, která působila v londýnském Královském baletu. Ta Seznam Zprávám prozradila, že šéf britského souboru se jí divil, že kvůli hlavní roli ve Spící krasavici nehodlá jít na potrat.

  Co si to couráš po zemi? Aha, to je tvůj zadek. Čechová otevřeně o výchově baletek

Marta ale tvrdí, že převažují tanečnice, pro které znamená těhotenství konec kariéry. "Ani já jsem si neuměla představit, jak budu celý den na nohou v divadle, pak přijdu domů a prostě nebudu moci odpočívat, ale budu muset dál fungovat a obstarat rodinu. Byly chvíle, kdy jsem byla opravdu velmi fyzicky a psychicky vyčerpaná a ptala se sama sebe, jestli mi to ještě stojí za to," přiznává. "Balet byl ale vždy mým snem a nechtěla jsem se vzdát tancování tak brzy," dodává vzápětí.

Jiné tanečnice prý mají problém s tím, že si při svém povolání nemohou najít partnera. Chtěly by tedy dítě, ale není s kým. "Baletky mívají trochu problém najít si partnera, pokud jej tedy nepotkají přímo v souboru. Pohybujeme se totiž ve stále stejném okruhu lidí a máme málo času na nějaký osobní život mimo divadlo, mimo obor," vysvětluje. Ona sama sice chodila s Radúzem už od doby, kdy oba studovali v Ostravě na konzervatoři, pak se ale kvůli svým kariérám mnoho let míjeli. Marta nakonec opustila své vídeňské angažmá i proto, že si chtěla Radúze vzít a mít s ním rodinu.

Někteří bývalí tanečníci mají to štěstí, že se uchytí jako pedagogové, baletní mistři či choreografové. I Marta si přeje po mateřské pracovat jako pedagožka nebo působit jako pohybová asistentka herců. "Pedagogika je hodně o zkušenostech, ty já, doufám, do budoucna postupně získám, ale mám pocit, že mám co předávat, a když mám někdy možnost někoho učit, hodně mě to baví," říká s tím, že nechce doma zakrnět a nějaká spolupráce už se jí rýsuje.

Mohlo by vás zajímat: Ty, kterým narostla ňadra, vyloučili, říká Čechová o konzervatoři

Stravovala jsem se extrémně špatně a často hladověla, v baletu musí být tělo zkroceno a zpracováno, líčí tanečnice Miřenka Čechová. | Video: Daniela Drtinová