reklama
 

Chorobný strach ze selhání a úzkosti: Když se z touhy po úspěchu stane posedlost

Všichni chceme v něčem uspět. Kdy už ale zdravá touha hraničí s posedlostí? Zeptejte se sami sebe, po čem doopravdy toužíte. Odpověď vás může překvapit.

Foto: iStock

Mít od sebe vysoká očekávání je dvojsečná zbraň. Na jedné straně jsme orientovaní na cíl, houževnatí a vytrvalí. Snadno se ale zdravé návyky překlopí do úzkosti a sebezničujícího postoje.

Jak poznáte, že se vaše kariérní či jakékoliv jiné ambice posunuly do stavu, který není prospěšný? Začnete trpět chorobným strachem ze selhání. Stále častěji vás napadají katastrofické scénáře porážky, kdy neúspěch znamená doslova konec světa.

Jaké máte hodnoty?

Do čeho nejvíc vkládáte svou ctižádost? Pokud si přejete najít partnera a mít s ním harmonický vztah, být prospěšný ostatním, najít smysluplnou činnost a zlepšovat se v osobním rozvoji, pak vás žene žebříček statků prospěšných pro vaši duši. Jde o takzvané vnitřní hodnoty. Vnější hodnoty stojí přesně na opačné straně. Souvisí s materiálními věcmi, touhou po uznání a statusu, prahnete po slávě, bohatství a moci. Které hodnoty jsou lepší? Dost možná vás napadne, že ty vnitřní. Jenže to není jen tak.

Nekonečný příběh

V případě, že usilujete o dosažení oněch materiálních, hmatatelných hodnot, připravte se na to, že velmi pravděpodobně nebudou všechny naplněny. Jenže pro mnohé lidi znamená vlastní selhání důvod k tomu, že se začnou odsuzovat a snadněji pak podlehnou duševním chorobám, jako je úzkost nebo deprese. Bohužel pocit naplnění nevydrží moc dlouho ani v případě, kdy slávu, moc a majetek získáme. Spokojenost pociťujeme jen krátký okamžik, pak opět upadáme do stavu usilování o další metu.

Cesta je cíl

Kolikrát jste tohle klišé slyšeli? Možná milionkrát, ale uvědomili jste si, co doopravdy znamená? Možná to, že na výsledku až zas tolik nezáleží, protože už tolik získáváme v samotnému procesu našeho vývoje a učení se. Chcete mít perfektní postavu? Nemyslete na život, "až ji budu mít", ale na to, jak se cítíte během cvičení samotného. Podle nejnovějších psychologických poznatků totiž "hormon odměny" dopamin nevyplavuje tělo jen po získání odměny, ale už během samotné cesty k ní.

Bez pocitu viny

Velmi cílevědomí, ale zároveň úzkostliví lidé mají velmi záporný vztah k odpočinku. Relaxaci neuznávají, i když jejich tělo zoufale žadoní prostřednictvím nejrůznějších zdravotních neduhů. Pokud se ale nenaučíme říkat si "stop, teď cítím únavu a musím se projít, přečíst pár stránek v knížce, zavřít oči a zhluboka dýchat", nemůžeme být nikdy dostatečně efektivní.

Sexy idoly 90. let. Jak hollywoodští fešáci stárnou do krásy | Video: Aktuálně.cz
reklama
reklama
reklama