Jsem zoufalá! Dcera čeká dítě se svým profesorem!

"Mojí holčičce ještě jí není ani dvacet, a už otěhotněla. A otec? Její profesor francouzštiny ze střední školy! Jsem z toho nešťastná. Co mám dělat? Poraďte mi!"

Takový dopis nám přišel od čtenářky Miroslavy z Litoměřic. Láska kvete v každém věku a v každé profesi. A vztah učitel - žákyně může skrývat velký půvab. Zamilovaná slečna vidí ve zralém muži vzácnou přirozenou autoritu a spolehlivé zázemí, která podvědomě potřebuje každá žena. Kam se hrabou její ještě pubertální spolužáci! Jenže...

Nakolik vztah vyvolalo kouzlo osobnosti samotného kantora, a nakolik jeho "nadřazená" pozice daná výkonem povolání? A nejde náhodou o zneužití této pozice? Učitel by měl přece být vzorem, spravedlivým ke všem žákům, což milostný vztah poněkud nabourává. Jen si to představte - jak má třeba svou vyvolenou zkoušet z gramatiky, když se mu ještě v čerstvé paměti vybavují intimní scény s tou samou slečnou z předchozí noci? Kdo koho vlastně zneužívá víc - on jejího mládí a nezkušenosti? Nebo těží ona ze své protekce...

Když se Anetka zamilovala...

Devatenáctiletá Aneta, dcera čtenářky Miroslavy, byla pěkné číslo už na ekonomce. Do pana T. se zamilovala už v šestnácti. V sedmnácti ho sama svedla. A nebyla to její první zkušenost s mužem... "Jenže šlo o kluky přiměření jejímu věku, a ne o deset let starší!" lamentuje maminka. "Holka byla vždycky moc divoká. S panem profesorem se uklidnila, pravda, a taky se začala učit. Z francouzštiny měla jedničku, nechtěla si před ním uříznout ostudu. Nejdřív jí jen půjčoval knížky, to bylo fajn. Jenže pak se začalo šuškat, že si pro ně dcera chodí k němu domů. Zkoušela jsem jí domluvit, ale marně. A on? Místo, aby se jí radši začal vyhýbat, zval ji do divadla, dal jí své číslo na mobil a dokonce jí posílal milostné básničky! Hned jsem si stěžovala u ředitele školy, ale nebylo to nic platné. Neděláme nic nezákonného! tvrdili oba. Máme společnou lásku - francouzštinu. A při ničem jiném se nedali přistihnout. Pak Aňa odmaturovala a já doufala, že ji zamilovanost časem přejde. Chvíli bylo ticho po pěšině - dojížděla na univerzitu do Ústí na Labem. A najednou - bác! Je teprve ve druháku, a už čeká dítě. A ještě navíc se svým učitelem. Prý se ani nechtějí brát, jen spolu žít... Jenže - co tomu řeknou lidi? Víte, co už jsem si kvůli tomu vyslechla?

Pomluvy, drby, podpásovky...

Možná vám paní Miroslava přijde jako až příliš starostlivá máti. Jenže na vztah učitele a žákyně se opravdu kouká skrz prsty. "Jsem bývalý učitel (odešel jsem dobrovolně) a má žena je bývalá studentka střední školy, kde jsem dříve učil. A nezávidím vaší dceři ani jejímu učiteli," napsal pan Richard Kříž na webu relax.lidovky.cz v reakci na příspěvek maminky, která také řešila klíčící náklonnost mezi svou dcerou a jejím učitelem. "Co pomluv, drbů a podpásovek jsme si prožili od kolegů, spolužáků i rodičů... Ale nás to vždy jen posílilo. Je-li vaší dceři sedmnáct, tak je v mnoha směrech dospělá. V citové oblasti je autonomní a jakýmkoliv zásahem ji budete ztrácet. Je pravda, že jde o vztah poněkud netradiční, ale je-li silný, tak mu nezabráníte. Spíše byste měla s oběma komunikovat, abyste viděla, je-li vaše dcera šťastná."

Francouzština jako afrodiziakum?

Snad za to může samotná erotická francouzština... Vztah svého syna s profesorkou tohoto zpěvného románského jazyka totiž řešila i Martina z Brna. Ovšem s daleko větším nadhledem. "Já už se nemůžu dočkat, až odmaturuje a vypadne ze školy, to si oddechnu! Je toho snad celé Brno!" svěřila se své kamarádce, redaktorce Ženy.cz. "Je to fajn holka, mohla by být moje kámoška... Ale ty řeči! A ještě si navíc kluk samozřejmě vzal jako maturitní předmět francouzštinu - aby ne, když je z ní nejlepší na škole! Jenže to nic neznamená, stejně budeme zase poslouchat, jakou měl protekci, a co že se to vlastně od paní profesorky učí..."