Plantago lanceolata
Lidové názvy: ranocel, hojílek, hítrocíl, celníček, svalník, babka, myší ocas, myší ouško, volský jazyk, beraní jazyk, olověný jazyk
Čeleď: jitrocelovité
Popis byliny
Jitrocel kopinatý je trvalkou s výškou od 7 do 30 cm.
Z krátkého větveného oddenku vyrůstá několik růžic přízemních listů. Listy jsou jednoduché, vystoupavé až vzpřímené. Mohou být lysé i hustě chlupaté. Mají úzce kopinatou čepel s celokrajným až mělce zubatým okrajem. Na vrcholu je čepel špičatá, na bázi se nápadně zužuje v řapík. Listy mají z obou stran viditelné souběžné žíly.
Z růžice v období od května do října vyrůstají pětihranné, přímé až obloukovitě prohnuté stvoly s květy. Oboupohlavné, drobné květy mají podobu hustých válcovitých klasů o délce 1 – 5 cm. Na jedné rostlině najdeme 3 – 15 těchto klásků.
Květ tvoří drobná čtyřcípá koruna hnědavé barvy, která dole srůstá v korunní trubku. Čtyři tyčinky jsou nápadné bělavými nitkami, doplňuje je žlutý prašník.
Po odkvětu se na stvolu objevují plody v podobě vejčitých tobolek.
Výskyt a pěstování
Jitrocel kopinatý je původním druhem Eurasie, postupně se rozšířil po celém světě. Rozmnožuje se semeny i vegetativně z kořenů či oddenku. Pro farmaceutické účely se dnes také pěstuje.
Jitrocel přirozeně osídluje výslunné stráně, louky a pastviny, meze nebo lomy. Dá se na něho narazit také na trávnících, v parcích, na zahradách nebo jako plevel na polích. Snáší sucho a nevadí mu mechanická námaha. Rostlině vyhovuje hlinito-písčitá půda, s neutrální až zásaditou reakcí. Svědčí jí mírná vlhkost.
Léčitelství
Jitrocel lékařský obsahuje především glykosid aukubin (2 %), třísloviny, hořčiny, slizové látky, vitamín C, soli draslíku a zinek, kumariny, pektiny, saponiny, kyselinu křemičitou, kyselinu citronovou nebo enzymy invertin a emulsin.
V léčitelství slouží zejména list, který se sbírá od května do října. Bylina se suší v tenkých vrstvách ve stínu, dá se předsušit na slunci. Při umělém sušení by teplota neměla překročit 50 °C. Nesuší se listy vlhké, zapařené či polámané, protože snadno zčernají a ztrácejí své léčivé vlastnosti. Droga je náchylná také při skladování, vždy se chrání před vlhkem a světlem.
Čerstvé listy se využívají i k přípravě bylinkových polévek nebo omáček. Dají se také obalit v těstíčku a smažit. Semena některých druhů jitrocele, známá jako psyllium, se vnitřně užívají pro správnou funkci střev.
Léčivé účinky jitrocele
- má protizánětlivé vlastnosti
- má antiseptické a dezinfekční účinky
- zklidňuje podrážděné sliznice
- pomáhá při potížích dýchacích cest
- podporuje odhlenění
- stimuluje metabolismus a trávení
- podporuje léčbu vředových chorob žaludku, dvanáctníku a tlustého střeva
- zastavuje krvácení
- zevně hojí rány všeho druhu
Podávání a užití
Vnitřní užití
Jitrocel v léčitelství slouží ve formě čajového odvaru (polévková lžíce drogy se vaří ve 250 ml vody 10 min., užívá se 2 – 3x denně). Droga má mírně nahořklou, svíravou chuť, je bez zápachu. Zvláště při dýchacích potížích se jitrocel podává jako sirup (recept níže). Léčivé účinky skýtá také čerstvá jitrocelová šťáva, naopak jitrocel se neužívá v podobě alkoholových tinktur a výluhů.
Jitrocel nemá žádné nežádoucí účinky, bylinku lze podávat i dlouhodobě.
Vnější použití
Zevně se uplatní zejména čerstvé listy jitrocele. Ty stačí jenom rozmačkat a přiložit jako obklad na drobná kožní poranění, lehké spáleniny nebo hmyzí bodnutí. Jako obklad na kůži poslouží i čerstvá šťáva z listů.
Zánětlivou pokožku a sliznice lze léčit i odvarem z jitrocele. Ten nachází využití také jako oční voda při zánětech spojivek nebo jako pleťová voda na nečistou, uhrovitou pokožku.
Jitrocelový sirup – recept
Čerstvé listy jitrocele omyjeme, nasekáme a ve vrstvách spolu s cukrem napěchujeme do sklenice. Horní vrstva by měla být z cukru. Sklenici necháme na teplém slunečném místě uležet několik týdnů. Jakmile jitrocel pustí šťávu, směs slijeme. Sirup přeceděný přes plátno uchováváme v menších sklenicích, v chladu a temnu.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.