reklama
 
  • Wiki
  • Jeřáb oskeruše

Sorbus domestica
Lidové názvy: voškeruše zahradní, řeřabina oskeruše, řeřabina domácí, jeřáb oskeruch, oskoruše, oskoruša
Čeleď: růžovité

Popis rostliny

Jeřáb oskeruše představuje největší a nejplodnější listnatý ovocný strom Evropy. Běžně dorůstá do výšky 8 – 15 m, ojediněle až 30 m. Dožívá se stáří až několik set let.
Majestátný strom je charakteristický rozkladitou, široce kulovitou korunou. Větve jsou vodorovné nebo směřují mírně vzhůru. Kůra je šedá, hladká, později šupinatá až brázditá.
Jeřáb oskeruše má opadavé, střídavé, lichozpeřené listy, které jsou tvořeny 13 až 21 oválnými lístky. Mladé lístky jsou ochlupené, později jen ze spodní strany. Mají kopinatý až podlouhle kopinatý tvar, na okrajích jsou pilovité, na bázi celokrajné.
Jednodomá dřevina kvete v květnu až červnu. Bílé, ojediněle růžové květy vytvářejí chocholíky, které však brzy odkvétají.
Jeřáb oskeruše plodí ve stáří 10 – 20 let, zpravidla jen jednou za 2 – 3 roky. Dle lidové pověry oskeruše neplodí, pokud kvetoucí strom ozáří světlo blesku.
Plody dozrávají od září do října. Jde o zvláštní kulovité nebo hruškovité malvice s 1 – 3 semeny v pětipouzdrém jadřinci. Variabilní je nejenom tvar, ale i velikost, hmotnost a zbarvení plodů. Mají zelenou, žlutozelenou, žlutou nebo nahnědlou barvu s hustým tečkováním, na osluněné straně je zdobí červené líčko.

Výskyt a pěstování

Oskeruše je pozoruhodným stromem, který se pěstuje již od starověku. Údajně pochází z jižní Evropy. Dnes se pěstuje i ve Francii a středním Německu. Ojediněle je k vidění po celém evropském kontinentu a na některých místech severní Afriky. Nikdy však neroste jako souvislý porost.
I naše území osídluje oskeruše jen místy. Vzácně se vyskytuje na jihovýchodní Moravě a v Českém středohoří. V Česku aktuálně roste kolem osmi stovek plodících stromů. Nedaleko Strážnice přitom najdeme vůbec největší oskeruši ve střední Evropě. Nazývá se Adamcova oskeruše, má obvod kmene celých 458 cm a odhadované stáří 400 let.
Jeřáb oskeruše je světlomilnou a teplomilnou dřevinou, která je však v dospělosti plně mrazuvzdorná. Upřednostňuje suchá stanoviště, vápenité, na živiny bohaté půdy. Daří se jí ve světlých lesích, doubravách a habřinách. U nás nejčastěji roste osamoceně, jako solitéra mezí či lesních lemů. Velmi tvrdé dřevo oskeruše se dříve užívalo v řezbářství a truhlářství, vyráběly se z něho vinařské lisy. Dodnes tak oskeruši můžeme najít ve vinicích.

Léčitelství

Plody oskeruše jsou bohaté na cukry, vitamíny (A, B2, C), minerální látky (vápník, hořčík, fosfor, draslík, bór, železo), třísloviny (tanin), organické kyseliny (jablečná, vinná, citronová), pektiny, bílkoviny, vlákninu a vodu.
Šťavnaté oskeruše se sklízejí koncem září a v říjnu. Čerstvé plody bývají hořké a trpké, před konzumací nebo zpracováním se nechávají zhniličkovat, změknout a zhnědnout. Dostávají pak sladkokyselou aromatickou chuť. Poslouží pro přípravu kompotů a marmelád (recept níže). Dají se mrazit i sušit. Sušené oskeruše pak představují také zajímavé dochucovadlo. V neposlední řadě se z oskeruší vyrábí víno, likéry a jedna z nejvzácnějších pálenek vůbec – oskerušovice.
Ve všech formách mají oskeruše léčivé vlastnosti.

Léčivé účinky oskeruší

- podporují zažívání
- pomáhají při střevních potížích
- ulevují při revmatismu
- snižují horečku
- jsou prospěšné při nachlazení

Marmeláda z oskeruší – recept

Zralé oskeruše omyjeme a krátce povaříme v troše vody. Směs propasírujeme přes sítko. Na 700 g dřeně bude třeba 300 g želírovacího cukru. Ovoce s cukrem za stálého míchání krátce povaříme. Dle chuti přidáme citronovou kůru, skořici, anýz, kardamon nebo pár lžic rumu.
Marmeládu naplníme do sklenic a zavaříme. Skvěle dochutí sladké dezerty, palačinky nebo zmrzlinu. Hodí se i jako náplň do buchet.

Upozornění

Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.

Související články

reklama
reklama
reklama