reklama

Stejné výrobky, jiná barva. Tohle je zboží, které zbytečně cílí jen na jedno pohlaví

Holicí strojky, sprchové gely, ale i svíčky nebo špunty do uší. Obchody jsou plné produktů, které výrobci prodávají jako výhradně mužské nebo ženské. Často se přitom jedná o totožné zboží, které jen prodává jiné balení a jiné slogany.

Prohlédnout grafiku
Foto: Marko/Berto

Ze sociologické a antropologické perspektivy je takzvané genderování produktů problematické, protože každodenně lidem připomíná dvě věci: existují pouze dvě genderové identity a muži a ženy jsou od sebe tak odlišní, že potřebují nakupovat různé produkty. Podle projektu Society Pages Minnesotské univerzity vytrvalé genderování produktů podkopává snahu o větší rovnost ve společnosti. 

Kromě toho tyto produkty výrazně podporují stereotypy. Nejenže zákazníkům sdělují, že existují jen dvě škatulky, do nichž by měli zapadnout, ale také jak tato konkrétní škatulka vypadá - třeba prostřednictvím nápisů na tričkách, které ženy a dívky často pasují do pasivní a muže do aktivní role. 

Genderované produkty souvisejí také se stereotypním vnímáním barev, a to nejen u oblečení a hraček pro nejmenší děti. Zboží prodávané ženám nebo dívkám výrobci častěji prodávají v růžovém nebo bílém balení, mužům zase v modrém nebo černém. Jak přitom popsala americká CNN, historie toho, jak odlišné barvy přiřazujeme mužům nebo ženám, je poměrně komplikovaná. 

Modrá pro holky, růžová pro kluky

V 19. století začalo být ve vyšších společenských vrstvách velmi populární dětské oblečení v pastelových barvách. Bledě modré oblečení příslušelo v euroamerickém prostředí spíše modrookým dětem a růžové tmavookým. Později lidé oblékali do bleděmodré spíše dívky a do růžové spíše chlapce. Pastelově modrá byla totiž považována za něžnější než růžová, která je příbuzná s červenou barvou, a tudíž byla považována za výraznější, silnější a agresivnější barvu vhodnější pro chlapce.

Koncem 19. a počátkem 20. století se vícero obchodníků zaměřilo na prodej dětského sortimentu, aniž by byly určité barvy pevně spjaty s jedním nebo druhým pohlavím. Ke změně začalo docházet až ve 20. letech minulého století. Vytyčení ostré hranice mezi tím, komu přísluší která barva, bylo motivováno tržně. Postupně se vžilo, že růžová barva je dívčí, protože je příbuzná s červenou barvou, která asociuje citovost, a ženy jsou stereotypně považovány za emotivnější. 

Toto vnímání barev přetrvává dodnes a pojí se s takzvanou růžovou daní. Jedná se o ekonomický fenomén, který popisuje, že některé spotřební zboží, které prodejci inzerují jako ženské, je dražší, a občas se od pánského ekvivalentu liší jen barvou - často právě růžovou. 

reklama
reklama
reklama