reklama
 
  • Wiki
  • Jalovec čínský

Juniperus chinensis
Lidové názvy: boleráz, borovec, chvojka
Čeleď: cypřišovité

Jalovec čínský je jedním ze šedesáti druhů jalovců, které najdeme po celém území severní polokoule. I v rámci jednoho druhu jde o vysoce variabilní rostlinu. Ve své domovině může nabývat podoby vysokého stromu, na druhé straně se však nezřídka pěstuje ve formě bonsaje. Jako okrasná dřevina je k vidění i v našich podmínkách. Zatímco jalovec obecný je původní evropskou dřevinou, jalovec čínský představuje exotickou okrasu. Také u nás se nenáročnému jalovci čínskému daří, zahrádkáři ho však můžou zatracovat jako hostitelskou rostlinu rzi hruškové. Jalovec obecný se zatím oproti tomu stal natolik vzácným, že je chráněný zákonem.
Tvrdé, pevné, aromatické dřevo jalovce dříve nacházelo uplatnění v řezbářství. Využití jalovce je však širší. Tradičně je součástí lidového léčitelství. Dužnaté šištice podporují trávení, užívají se také jako koření nebo konzervační prostředek. Bobule některých druhů jalovce se konzumují dokonce i přímo. Jalovec bývá součástí bylinných mastí a gelů, které jsou založeny na jeho protirevmatickém působení. Najdeme ho například v legendární koňské masti na bolavé svaly a klouby.

Popis rostliny

Jalovec čínský má proměnlivé výškové rozmezí, je bohatý i svou podobou a tvarem. Nabývá výšky od 50 cm až do 15 m. Koruna bývá hustá, nepravidelná, může mít vřetenovitý či kuželovitý tvar. Může jít o kónický, sloupovitý strom, poléhavý, rozkladitý keř i zajímavou bonsaj.
Jalovec typicky často tvoří více kmenů, které se nezřídka zajímavě kroutí. Borka má většinou červenohnědou barvu a svislé rýhování. Listy mají podobu pichlavých, odstátých jehliček různé délky. Pichlavé jehličky se postupně stávají až šupinovité. Kořen v dospělosti nabývá uzlovité formy s vysokým podílem pryskyřic a vonných silic. Z kořene pak vybíhají drobné povrchové kořeny.
Jde o dvoudomou rostlinu. K opylování dochází větrem. Květy bývají modrofialové. Jalovec je charakteristický dužnatými šišticemi připomínajícími bobule. Zpočátku zelené, později temně modré, ojíněné, asi 1 cm velké bobule jsou oblíbenou potravou ptáků. Ptáci se také svým trusem významně podílejí na rozšiřování rostliny.
Podoba dřeviny se odvíjí od konkrétního stanoviště a oblasti, ve které roste. Jalovec čínský má navíc řadu poddruhů a šlechtěných kultivarů. Ty se liší nejenom vzrůstem, ale třeba i barvou a pichlavostí jehliček.

Výskyt a pěstování

Jalovec čínský pochází již dle svého názvu z Číny. Je doma i v Mongolsku, Koreji nebo Japonsku. Původně nabýval keřovité podoby. Zajímavé tvary, barevné jehličí i atraktivní modré šištice ho předurčily pro pěstování a šlechtění k okrasným účelům.
I u nás je jalovec čínský známý jako okrasný keř či strom. Je k vidění v zahradách a v parcích jako solitéra i součást skupinové výsadby. Některé druhy poslouží jako živý plot či krycí dřevina, další jsou ozdobou skalek. Lze ho pěstovat jako zajímavou bonsaj.
Na pěstování není náročný, jalovci se bude dařit v propustné, mírně kyselé půdě. Vyhovuje mu slunné stanoviště, snese i polostín. Pokud nebude zastíněný, může se dožít i úctyhodného věku.

Nevítaný škůdce i nejstarší bonsaj v Evropě

Spolu s jalovcem čínským se na naše území údajně dostala i rez hrušková. Jedná se o tzv. dvojbytnou rostlinu. Tento škůdce přezimuje právě na jalovcích (jalovec čínský a jalovec klášterský). Před květem a během kvetení pak infikuje hrušně.
Jalovec čínský se však do Evropy dostal i s mnohem větší slávou. Již v roce 1882 ho v podobě pozoruhodné bonsaje přivezl do Vídně z Japonska hrabě Karl Stubenberg. Tehdy asi stoletá bonsaj se časem dostala do Čech. Dodnes se zde o ni dodnes starají ti nejlepší zahradníci.

Související články

reklama
reklama
reklama