Metod, jak prodloužit penis nebo zvětšit jeho obvod, je dost, a mají jedno společné: jsou nebezpečné. A co výsledky?

"Bohužel, na zvětšení penisu nemá současná medicína žádný lék," konstatuje hned na začátku odborník - urolog a sexuolog MUDr. Jiří Poněšický z pražské Nemocnice Na Homolce. Tady je jeho komentář k jednotlivým používaným chirurgickým technikám prodloužení nebo rozšíření obvodu penisu.

Liposukce

V některých případech může penis působit jako malý, je-li zanořen v tuku nebo skryt přečnívajícím břišním tukovým lalokem. V této situaci je liposukce nejpraktičtější a nejbezpečnější metodou jak docílit optického zvětšení penisu. Fakticky se ovšem penis pochopitelně nezvětší.

Disekce ligamentum suspensorium

Přerušení vazu upevňující penis ke stydké kosti - tímto vazem je zajištěn správný úhel, který zaujímá falus a který je nejvhodnější k jeho zavedení do pochvy. Oddělení umožňuje větší mobilitu kavernózních těles, takže délka penisu v klidové fázi je pak blízká délce při erekci (faktické prodloužení se uvádí cca 1,3 cm). Pro pohlavní styk je ale tento zákrok vyloženě nevýhodný.

Kožní laloky

Kůže laloků v podbřišku může někdy omezovat extenzi (natažení) penisu. Existuje několik postupů na jejich odstranění či zmenšení. Například dolní břišní Z-plastika a W-laloková rekonstrukce. Bohužel, většina těchto zákroků má efekt neatraktivního ochlupeného penisu a způsobuje deformaci pubické krajiny. Někdy může posun kožních laloků způsobit zanoření penisu do šourku a tím paradoxně jeho zkrácení. Vzhledem k dalším komplikacím, jako je např. nekróza štěpu a špatné hojení se ani tato metoda nejeví jako dobrá volba.

Injekce vlastního tuku

Tato technika se původně zdála poměrně slibnou. Obvod penisu se zvětšil až o 2,6 cm. Ale komplikace jsou problematické. Při aplikaci větších objemů vzrůstá riziko uzlovitých formací, tukové buňky se poškozují a znovuvstřebávají a tak nakonec jich jen 10 % zůstává nepoškozeno. Není jasné, kam přesně by se měl tuk injikovat, a výsledky jsou často nepředvídatelné. Objevují se nechtěná zakřivení, asymetrie, v extrémním případě i sklerotizující lipogranulom (nezhoubný nádor) a stížnosti na nedostatečnou tuhost erekce.

Injekce silikonu

Používají se s úspěchem v různých kosmetických indikacích. Přes uváděné úspěchy této procedury není její provádění rozhodně doporučeno vzhledem k dramatickým komplikacím typu vzdálené migrace (silikon z penisu uniká a usazuje se na různých místech těla), otokům a pozdním zatvrdlinám. Navíc je zde významné riziko poškození cév a nervů s následkem erektilní dysfunkce a/nebo ztráty citlivosti. Odborníci považují za skandální, že ani zprávy o devastujících komplikacích neodradily některé urology od provádění těchto operací.

Injekce gelu hyaluronové kyseliny

Široce používaná látka ke zvětšení objemu měkkých tkání v obličeji. Již dva cm krychlové tohoto gelu aplikovaného do žaludu způsobilo v citované studii zvětšení obvodu o 1,5 cm. Reference, které byly o tomto zákroku publikovány, jsou však považovány za neseriózní.

Kožní tukové štěpy

Jde o štěpy obsahující vrstvy kůže a podkožního vaziva po odstranění epidermis. Technika je známá již od roku 1893. Štěpy jsou získávány z hýždí a v pruzích umístěny kolem penisu. Nevýhodou je operační čas (7 hodin) a velké množství komplikací, jako jsou zatvrdnutí a edém penisu, jizvení a deformity v místě odběru, zkrácení a asymetrie v důsledku fibrózy. Zvětšení obvodu je výraznější než u jiných technik (2,5-5,1 cm). Týden po operaci je 90 % transplantované tkáně vitálních, po 8 týdnech však většinou dojde k její přeměně ve vazivo - jizvu. Publikované výsledky jsou nesourodé, počet komplikací vysoký, metoda se nezdá být přijatelná.

Alografty

Jde o cizí štěpy, uměle připravené z dárcovské kožní tkáně. Existuje jen několik zpráv o použití ke zvětšení obvodu penisu. Tato technika se zdá být nadějná, ale metodu je nutno dosud považovat za experimentální.

Venózní (žilní) štěpy

Je to jediná metoda vedoucí ke zvětšení objemu kavernózních - topořivých těles. Ke zvětšení obvodu o 1,2-2,1 cm dochází pouze při erekci. Jde rovněž o experimentální metodu. Je známa jen jedna studie od autora této techniky s poměrně nízkým výskytem komplikací. Nebyla však nikým jiným zopakována.