Jak opice házely desky a co z toho bylo
Dokončení recenze
Whatever People Say I Am, That's What I'm Not přitom není ve srovnání s alby jiných britských a amerických kytarovek nic zas tak výjimečného. Sedmdesátá léta koketují se ska, Turnerův kuřácký vokál nikterak nepřekračuje meze žánrového vymezení kapely. A texty? Holky, chlast, muzika a každodenní život...
Rock and roll není mrtvej
Jenže tenhle debut má pocit neopakovatelné autentičnosti. Skladby na albu znějí nachlup stejně jako ty, které se během prvních vystoupení dostaly k uším fanoušků na oněch vržených plackách.
Alex Turner má nejen vskutku sympatický zpěv, ale také talent na psaní textů, ve kterých dokáže podat i ta vcelku "profláklá" témata s vtipem a nápadem. Navíc tihle mladíčci (20 a méně) oplývají neuvěřitelným citem pro dramaturgii songů.
Střídání téměř akustických pasáží s plochami noisu, zbustrovaných a náležitě ostrých kytar, sóla pro basu a bicí, sóla pro sólovou kytaru, falešné konce, prudké zlomy, výrazná rytmika... Arctic Monkeys mají už něco odehráno - a i když se to k rockandrollovým floutkům nehodí, rozhodně jim nelze upřít zdravou dávku perfekcionalismu.
Většina lidí sledujících new age kytarovou scénu od jejích počátků - tedy vydání debutu newyorských The Strokes - hovoří o předsmrtných křečích, způsobených zahlcením přílišným počtem podobně znějících kapel. A tu se náhle vynoří Arctic Monkeys.
Na jednu stranu splňují všechny požadavky pro zařazení do davu, ale na druhou mají dostatečné charisma, osobitost - a názor; viz skladba Fake Tales of San Francisco kritizující v podstatě celou dnešní indie scénu, v níž je podle nich víc pozlátka a image než skutečného umu. Dost všeho na to, aby britští novináři (už zase - viz Bloc Party) začali věřit, že se konečně dočkali a nadešel čas nových Oasis.
Věřte nevěřte. Počkejte, až euforie opadne. Počkejte, až vydají druhé album - to přece rozhoduje. A nebo si to užijte s vědomím, že rock and roll ještě není tak docela rozpuštěný a vypuštěný - to přece stojí za to.
Arctic Monkeys: Whatever People Say I Am, That's What I'm Not. CD, 41 minut. Domino, 2006, distribuuje Day After.
Oficiální stránku skupiny naleznete ZDE
#reklama