Pan A, 78 let,  uznávaný lékař, trpí 5 let Alzheimerovou chorobou. Je v péči rodiny. Náhle došlo ke zhoršení stavu, zhoršení orientace a pacient trpí bolestí v zádech.

V současné době jsou tito pacienti  zpravidla ve zdravotnických zařízeních odmítáni, neboť jsou zmatení a rušili by oddělení. Pokud jsou přijati, bývají připoutáni k posteli, a to za ruce i nohy, aby na nich mohla být prováděna terapie a nekladli odpor.

Paní B, 82 let, nositelka mnoha tuzemských i mezinárodních vyznamenání, dosud pracuje. Trpí osteoporózou. Upadla a nemůže chodit.

V současné době jsou tyto pacientky přijímány na různá oddělení nemocnic. Lékaři se obávají  inkontinence (neschopnost udržet moč), pacientka je proto připoutána k posteli a její pohyb je omezen na minimum. Přitom pacientka naopak potřebuje dostatek pohybu a správnou výživu, aby nezůstala upoutaná na lůžku. Ke správné léčbě by pomohlo speciální geriatrické oddělení v nemocnici.

Paní C, 83 let, v důchodu. Po cévní mozkové příhodě. Po šesti měsících pobytu na různých rehabilitačních odděleních je stav pacientky stabilizovaný. Potřebuje však zdravotnický dohled a péči (má poruchy polykání a řadu dalších zdravotních problémů). Pacientka je příliš nemocná pro sociální zařízení, které nemá zdravotnické pracovníky, a její pobyt ve zdravotnickém zařízení je limitován pojišťovnami.

Takové situace jsou dnes řešeny odborně, eticky i ekonomicky nepřijatelným způsobem - kolotočem krátkodobých a střednědobých pobytů v různých zařízeních. To vede k enormní zátěži pacienta a k řadě zbytečných výkonů a výdajů.

Pozn: Jde o reálné příklady, poskytla Česká gerontologická společnost